ČP Maďarsko: jarní šampionát v jízdě na azimut vyhráli Tichovská a Ludvík

V trávě mezi orchidejemi

Centrum celé dvoudenní akce vyrostlo na zelené louce jen pár stovek metrů vzdálené od severního okraje jednoho z největších turistických center u Balatonu. Město Balatonfüred se však na hlavní sezónu touhle dobou teprve chystá, hotely jsou liduprázdné a největší kemp v okolí s kapacitou středně velkého pražského sídliště své brány v letošním roce otevřel jen několik hodin před startem závodů. Počasí bylo parádní. Slunečno, teploty šplhaly hodně přes dvacet stupňů, a pořádné koupačce bránila pouze teplota krasně modré vody největšího sladkovodního jezera střední Evropy. Ponořit se do třináctistupňové průzračné kapaliny se odvážili jen ti nejotužilejší a vodní plocha tak po většinu víkendu zůstala vyhrazená jachtařům a labutím.

Prostor závodu disponoval hustými lesy a relativně mírným převýšením, Nějaké kopce přece jen byly, ale žádné hory, spíš asi jako u nás kolem Berounky. Co však bylo zcela jiné než u nás, byla nízká lesní vegetace. To, že les bude trochu hustší, bylo zjevné už při prvním pohledu na mapu. Ten, kdo v Maďarsku tiskne mapy pro orienťák, jistojistě musí dostávat nějakou speciální dotaci na zelenou barvu. Již v článku s předzávodními informacemi jsme závodníky varovali, že pokusy o přebíhání či nedejbože jízdu takovým lesem nemusejí skončit vždy dobře. Přesto někteří na tyto či podobné rady nedali a vydávali se do trnitých houštin ve snaze ušetřit drahocenné vteřinky. Sám jsem se jednou podobným způsobem ke kontrole vydal, ale to jen díky tomu, že v daném místě se les otevřel natolik, že na kontrolu bylo prakticky z  druhé cesty dohlédnout. Mnoho pokusů o pohyb lesem však končilo krvavými stopami široko daleko. A kdo si nic nepotrhal, určitě na svém těle po závodě nalezl pár klíšťat, kterými  se to v okolí jen hemžilo. Kolik jsme na loukách přejeli chráněných orchidejí se odhadovat neodvažuji, ale určitě jich nebylo tolik, aby si s tím příroda během pár týdnů neporadila. Ač na nadpřirozeno nevěřím, nějaký duch či jiný neviditelný strážce místních lesů tu určitě působil a snažil se své království hájit velmi důkladně. V neděli ráno jsme to poznali na vlastní kůži při opravě tří defektů (v poměru 2:1 pro bezduše) a své by mohli vyprávět i ti, kdo šrámy od balatonského trní vidí na svém těle ještě teď.

Je opravdu ČP kvalitnější soutěž než seriál WRE?

Díky zařazení závodů do světových sérií elity a veretánů i třech národních pohárů byla konkurence ve většině kategorií velmi pestrá a o něco silnější než jsme z našeho poháru zvyklí. Výjimkou byla ženská elita, kde českým ženám nikdo další konkurovat nedokázal. V této kategorii došlo i k paradoxní situaci, kdy ani jedna ze superelitních závodnic v kategorii Women WRE nestačila na Martinu Tichovskou, která ačkoli startovala v "béčkové" elitě bez nároku na světové body, dokázala všem ostatním v celkovém součtu obou dnů ujet o více než deset minut (!)

Mezi muži to bylo při závodech mnohem zajímavější. Silná rakouská dvojice Hnilica, Waldmann i Polák Niebelski se poprvé v této sezóně poměřovali s nejlepšími Čechy a souboje to byly velmi vyrovnané a zajímavé. Na middlu sice vedl prakticky od začátku do konce Vojtěch Ludvík, ale jen s minimálním náskokem a souboj o medailové příčky zůstával otevřený až do posledních kontrol. Čtveřice Hnilica, Kanta, Waldmann a Niebelski jela za vedoucím Ludvíkem výborně a o tom, kdo bude druhý a třetí nakonec rozhodoval až závěrečný sprint na cílovou pásku, kde Hannes Hnilica dokázal Martina Kantu o jedinou sekundu porazit.

Dámská elita nabídla na middlu pouze souboj o druhou až čtvrtou příčku v podání českých reprezentantek. O prvním místě nemohlo být pochyb, Martina Tichovská už v polovině závodu vedla o více než tři minuty a nevím, co by se bývalo muselo stát, aby o vítězství přišla. V cíli byla nakonec o více než šest minut dříve než druhá v pořadí Rozálie Kuchařová. Třetí příčku v závodě pak obsadila další z mladých českých závodnic Lucie Nedomlelová.

Long

Zatímco v případě middlu rozhodovala o výsledcích především schopnost nalézt správný směr na loukách a obecně mimo cesty, u longu tomu bylo docela jinak. Dlouhé postupy vedly převážně zalesněnou oblastí a kontroly byly tentokrát vesměs na cestách. Rozhodovaly rychlé nohy a volba optimálních spojnic mezi kontrolami. Ty vedly povětšinou právě po cestách, zkracování bylo spíše výjimečné a v zelených hustolesech často i bolestivě nevýhodné.

Mezi muži opět dlouho vedl Vojtěch Ludvík, ovšem po několika ne zcela vydařených postupech klesl na druhou příčku a vítězného Andrease Waldmanna z Rakouska už znovu předjet nedokázal. Závod se povedl i Jiřímu Hradilovi, který se po rozvážnějším začátku dokázal na posledních kilometrech prosmýknout až na třetí příčku těsně před dvojici Hnilica, Stránský. Rozdíl mezi třetím a pátým místem byl zanedbatelných šestnáct sekund.

Dámský long byl výsledkově vyrovnanější než middle. Do dobrého závodního rytmu se dostala Valerie Kamererová a dokázala Martině Tichovské téměř po celou dobu závodu zdatně konkurovat. O vítězce rozhodl dlouhý postup na desítku, kde Martina nadělila soupeřce tři minuty a bylo vymalováno... Třetí na longu dojela Rozálie Kuchařová.

Specifikem víkendu bylo souhrnné vyhlašování výsledků podle součtu časů za oba dny. Jak již jsme psali výše, mezi ženami nenašla konkurenci Martina Tichovská, v mužské kategorii předvedli nejvyrovnanější výkony Rakušané Mezi vítězného Waldmanna a třetího Hnilicu se coby nejlepší z Čechů vešel druhý Vojtěch Ludvík.

Závody lze shrnout jako velmi vydařené. K dobrým mapám, tratím i početné a silné konkurenci lze mezi pozitiva připočítat rovněž vydařené počasí a slušné výkony českých zástupců v elitních i ostatních kategoriích. Co úplně pochopit nedokážu, je přístup některých českých reprezentantů, kteří při závodě WRE nedokážou přijít na vyhlášení vítězů, obzvlášť při tak příznivých podmínkách, jaké v neděli odpoledne v centru panovaly.  

Do Maďarska se v rámci Českého poháru ještě letos podíváme, před prázdninami jsou v plánu závody v bikersky docela známé oblasti kolem města Sopron. Do té doby nás ale ještě čekají dva mistráky a nominační závody ve Vilémově, reprezentanti poté odcestují na Mistrovství Evropy a v polovině června si na stadionu v Novém Městě na Moravě společně užijeme mistrovství republiky MTBO štafet.

Odkazy:

• Stránka závodu WRE (WRE ve výsledcích hodnoceno zvlášť)
• Stránka závodu v ORISu (elita pohromadě)
• postupy Livelox middle / long
• Průběžné pořadí ČP MTBO
• Světový ranking MTBO
• Foto z vyhlášení (Pavel Štáfek)
• Zpětná vazba middle / long