Tři zlata od pana Heřmana
Martina, Vojta, Martina, Vojta, Martina, Vojta... Nějaké nové dětské rozpočítávadlo? Nene, ani se mi při psaní článku nezasekla klávesnice. V Heřmanově Městci se 8. a 9. září za účasti 360 závodníků uskutečnily tři závody ČP MTBO 2018. V elitních kategoriích je Martina Tichovská a Vojtěch Stránský dokázali vyhrát úplně všechny.
Heřmanův Městec se do historie českého sportu zapsal minimálně dvakrát. Poprvé to bylo v roce 1875, kdy se tu vůbec poprvé v Čechách hrál fotbal. Druhý zápis a hned několikanásobný pak pochází z uplynulého víkendu. Poprvé v historii českého MTBO jsme při závodě na našem území razili bezkontaktně. Poprvé v historii uspořádal závod Českého poháru MTBO oddíl Sporticus a až do soboty jsme zatím nikdy v průběhu závodu u jedné z kontrol nemohli sledovat zápas v hokejbalu :-) Tři vítězství jednoho eliťáka v jednom víkendu začínají být naopak celkem běžnou záležitostí: V červenci na maďarských mapách vyhrál třikrát Jirka Hradil, teď se totéž povedlo Vojtovi a Martině.
Pohoda v kempu
Kemp Konopáč je v regionu vyhlášeným centrem letních dovolenkových radovánek. Ve spojení s vhodnými blízkými terény jsou podobná zařízení pro náš sport asi ideálním zázemím a tenhle závod to jen potvrdil. Uzavřený areál, kde naše auta, stany ani řádící děti nikomu nepřekážejí, dostatečná ubytovací kapacita, možnost koupání i občerstvení. Čas jindy strávený ve frontě před kadibudkou jsme mohli strávit příjemnější aktivitou - třeba sbíráním ořechů či jablek, kterých bylo po kempu požehnaně. Třešinkou pak bylo letní kino coby ideální prostor k vyhlašování vítězů závodu. Tohle všechno v kombinaci s prakticky ideálním počasím poskytlo nádherný rámec víkendovému trojzávodu.
Technické novinky
Sporticus je oddíl, který formálně vznikl teprve nedávno, ale sdružuje velmi zkušené bikery, kteří se nebojí novinek a progresivních technických řešení. Na mezinárodní scéně se s bezkontaktním ražením závodí už nějakou dobu, nicméně v našich vodách je to pole zatím příliš neorané. Pro MTBO je možnost ražení bez zastávky či výrazného zpomalení určitě přínosem. V Heřmanově Městci jelo s AIR čipem přes 180 závodníků, tj. více než polovina startovního pole. Drtivá většina si tuhle novinku pochvalovala, někteří si dokonce čipy půjčovali ještě hned po middlu, protože plynulost průjezdu lesem je s touhle věcičkou opravdu na úplně jiné úrovni. V tomhle kontextu je třeba zmínit ovšem i pár věcí, které bude potřeba vychytat. Zejména se jedná o závodníky, kteří u kontrol staví a mapují. Vzhledem k tomu, že ten, kdo má namapováno a má AIR, určitě nechce u kontroly zpomalovat, natož zastavovat, je nezbytné důsledně dodržovat pravidlo, že u stojanu s kontrolou se nestojí a nemapuje.
Bezkontaktní ražení má samozřejmě svoje technické limity, kromě vzdálenosti (garantovaná funkce je 20 cm od krabičky či méně, reálně razíte po přiblížení čipu na 20-40 centimetrů) je limitující i vaše rychlost. Na to je potřeba dávat pozor hlavně ve sjezdech a při cílování, protože při průjezdu rychlostí nad cca 40 km/h krabička čip prostě nestihne zaregistrovat. Na tuhle vlastnost zřejmě (mimo jiné vlastní chyby) doplatil v neděli Honza Svoboda, kterému při spurtu do cíle čip nezablikal a MaKa to nakonec nejspíš stálo druhej flek.
Další zajímavou vychytávku jsme mohli zaregistrovat v oblasti štítkování. Žádné napínáčky a papírky, které se musí po závodě sbírat a likvidovat! Po dohodě s vlastníky pozemků použili pořadatelé dočasnou značkovací barvu ve spreji. Za pár týdnů značky zmizí a není třeba se obávat, že by teď někde po lese běhal zajíc s náhodně vypadnuvším napínáčkem v tlapce. Dle mého názoru je tento systém i nepatrně odolnější proti případným sabotérům či aktivním vše sbírajícím návštěvníkům lesa.
Middle
Na rozmapování a rozjetí byl pro závodníky připraven middle v relativně lehkém terénu s malým převýšením. Hned po startu nabídl některým kategoriím stavitel úsměvnou volbu "hezká cesta versus souběžné čerstvé oraniště", alespoň ale bylo těch prvních pár set metrů před nájezdem do lesa o čem přemýšlet. Orientační náročnost závodu byla delším kategoriím uměle navýšena několika smyčkami, spojnice kontrol pánské elity lehce připomínají spíše první batolecí pokusy o písemný projev. Záměr způsobit rychlými změnami směru zmatení smyslů byl každopádně účinný, došlo i k několika úspěšným pokusům o vyjetí z mapy, ale nakonec se všichni v cíli našli.
Rychlý terén a krátké postupy daly jednoznačně vyniknout výhodám AIR+ systému. Kdo dobře naplánoval směr průjezdu kontrolou, razil o mnoho cenných vteřinek rychleji než soupeři. Na oboustranné mapě, kde bylo i více než dvacet kontrol, mohlo ražení v plné rychlosti hodit klidně dvě minutky k dobru.
Výsledky byly napříč kategoriemi velmi vyrovnané, odstupy se většinou počítaly na jednotky sekund. Poměrně překvapivě byly výjimkou z tohoto stavu obě elitní kategorie. Martina Tichovská (VSP) mezi ženami vyhrála téměř o čtyři minuty, a to už není vítězství o parník, ale rovnou o celou námořní flotilu. Mezi muži trať nejlépe sedla Vojtěchu Stránskému (SJC), druhý Jiří Hradil (TZL) ztratil necelou půlminutku, ale celý zbytek elitního pelotonu ztratil na vítěznou dvojici další dvě minuty a více.
Sprint
Mezi middlem a sprintem byla dostatečně dlouhá přestávka k částečné regeneraci, doplnění energie, někteří si šli zaplavat, jiní obdivovali architektonické zajímavosti Heřmanova Městce. Jedna zajímavá stavba však byla závodníkům dočasně zapovězena: Heřmanoměstecký zámek s působivou šestibokou věží se totiž nachází v rozsáhlém parku, který byl hlavním motivem sprintové závodní mapy.
Kromě zámku jsme na mapě také měli dva rybníčky, pro delší kategorie jeden slušnej kopec a pro většinu pak průjezd hokejbalovou arénou uprostřed ligového utkání. Při průjezdu kontrolou jsme tak mohli projevit radost nejen nad jejím nalezením, ale i si pěkně od plic zařvat "góóól!!!". Místní Ježci nakonec s Hradcem prohráli 3:4 na nájezdy, což přikládám zejména tomu, že v Hradci jsou na nás orienťáky zvyklí o něco víc než tady.
Stavba tratí se mi dost líbila. V terénu jsem měl jeden menší problém s realizací opatření proti vstupu mimo cesty: sjízdná oblast nad dopravním hřištěm byla totiž obehnána páskou natolik důkladně, že jsem nejprve nabyl dojmu, že se nacházím na uzavřeném místě činu a úzký průjezd do lesa jsem identifikoval až podle v místě stojícího pořadatele. Kopec na čtyřku byl na sprintové poměry velmi nadstandardní, ale zas jsme si to mohli za odměnu všechno sjet dolů, takže fajn. Celé to bylo pekelně rychlé, kdo přejel odbočku, hodně ztrácel.
Mezi ženami opět dominovala Martina Tichovská, druhou příčku vybojovala přesně mapující Maruška Březinová, třetí dojela Vilma Králová. V M21E vyhrál Vojtěch Stránský před Honzou Svobodou a Jirkou Hradilem.
Kašleme na pravidla?!
V pokynech i dalšími komunikačními kanály bylo závodníkům dopředu a velmi důrazně sdělováno, že při sprintu platí zákaz jakéhokoli pohybu mimo cestu a že porušení tohoto pravidla (i dalších pravidel) bude důsledně kontrolováno. Výhodou týmu Sporticusu je to, že kromě slovních upozornění má při závodě i personální kapacity na skutečnou kontrolu dodržování pravidel a tak na všech možných místech opravdu pořadatelé postávali a leckde i fotili. No a nebyl to občas příliš radostný pohled. Po obou sobotních závodech měli rozhodčí mnoho případů k řešení. Z toho, co jsem viděl a slyšel si osobně myslím, že diskvalifikací mohlo (a mělo) být podstatně více, protože když někdo fiká přes louku, je úplně jedno jestli je to o dva metry nebo o dvacet. Tráva prostě cesta není a basta.
Nicméně není to jen o fikání. Máme třeba pravidla, která upravují, na čem smíme a naopak nesmíme jezdit. Životu nebezpečné detaily, jako je otevřená trubka na obrázku, by se při závodě určitě objevovat neměly.
V září se už stmívá celkem brzo, vyhlášení sprintu a middlu proběhlo v letním kině už za tmy a protáhlo se do poměrně pozdních hodin. Většina bikerů si to proto namířila rovnou do spacáku, protože na neděli byla připravena ještě pěkná porce závodění.
Long
Ačkoli jsem před závodem juknul na dostupné mapy prostoru, při příjezdu z Polabí mi dlouho nebylo jasné, jak se na téhle rovině dá nahnat více než 700 výškových metrů longu. No, povedlo se. údolí Zlatého potoka je pěkně hluboké a navíc ještě řádně obrostlé hustníky. Takže běhání lesem zase žádná výhra, i když tentokrát za to žádná penalizace nehrozila.
Téměř úplný zákaz pohybu po asfaltu nás donutil víc řešit kvalitu cest i počet vrstevnic, i přesto se to většinou dalo valit hodně rychle, z kopce místy i lehce za hranicí pudu sebezáchovy. Vyplatilo se na startu důkladně prozkoumat mapu, protože kdo to napálil hned od začátku, mohl být profilem druhé půlky závodu dost zaskočen. Kopec v jižní části mapy si stavitel obzvlášť oblíbil, eliťáci si ho dali z různých stran hned třikrát, ale i ostatní kategorie to neměly zadarmo. Dlouhé rovné postupy byly náročné na udržení pozornosti a i zdánlivě jednoduché počty (třetí odbočka) byly občas tvrdým oříškem.
Vítěze již znáte: Na longu opět vyhráli Martina Tichovská (2. Staňková, 3. Hrdinová) a Vojtěch Stránský (2. Hradil, 3. Svoboda)
Kromě dvou vítězných hattricků Martiny a Vojty určitě stojí za zmínku krásné výkony a hojná účast v nejmladší kategorii MW10. Celému týmu Sporticusu v čele s Mirkem Kalinou patří velký dík za skvěle připravené závody a mnoho sportovních zážitků. Věříme, že tenhle klub se zařadí mezi silné a hlavně pravidelné pořadatele závodů ČP.
Do konce letošní sezóny nám zbývají čtyři individuální závody: 15. a 16. 9. pořádá TJ Jiskra Nový Bor závody ve Sloupu, pak bude měsíční pauza a, 20. října uzavřou letošní žebříček 2 závody pod taktovkou SBK. úplný závěr mistrovské a pohárové sezóny patří již tradičně závěrečnému MČR družstev, které proběhne v Blansku v neděli 21. října.
Air? Snad ne.
Shodnem se na tom, že závody byly moc pěkný, ale Air čipy mě teda vůbec nenadchly. Prakticky to pro mě bylo nutné zlo. Pokud totiž člověk nechce věnovat soupeřům 2-3 minuty za závod, nezbývá mu než si Air čip půjčit (nebo koupit).
Za mě:
Pozitiva:
1) Posílení prvku taktiky, zda projet kontrolou po směru, nebo otáčet (po směru je s Airem výrazně rychlejší)
Negativa:
1) Oslabení prvku techniky ovládání kola (ražení za jízdy).
2) Pro závodníky nutnost zápůjčky, nebo pořízení nového čipu, navíc s baterií která se postupně vybíjí.
3) Pro pořadatele zvýšené náklady na SI sadu - v beacon (Air) režimu má 10x větší spotřebu baterie.
4) Pro pořadatele dále nutnost zajistit dostatečné množství Air čipů k zapůjčení - tedy pokud chceme zachovat rovné podmínky pro všechny závodníky.
Pro SportIDENT je Air jistě výborný marketingový tah - konečně mají něco co mohou prodávat donekonečna, neboť baterky nevydrží věčně, pro mě je ale použití Air čipů jednoznačný zhoršovák.
Ještě tak na LOBu si dokážu představit výhodu při komplikovaném ražení, ale pro MTBO? Děkuji, nechci.
dovolím si nesouhlasit, doba jde dopředu, na světových závodech se jezdí už pouze s AIR+, tak proč bychom lezli po stromech za každou cenu v ČP MTBO? U počítače už taky diskety nepoužíváš a bluetooth sežere víc baterky v telefonu. Doufám, že závody z AIR+ se stanou standardem. My to za rok na tom určitě uděláme :)
Chápu že máme rádi nové hračky. Vidím to denně u kolegů v práci, kteří musí nutně mít nový ajfoun přestože ho neumí ovládat - asi aby si nepřipadali že lezou po stromech. :-)
Pro mě ale Air nemá žádnou přidanou hodnotu, kromě toho jednoho již zmíněného bodu, který ty nevýhody nevyváží.
Zdá se tedy, že s pořádáním to vypadá bledě - na vlastní SI sadě Air zapínat nebudeme, ani nemáme čipy na půjčování a když vyhlásím, že Air nebude tak zdá se zase nikdo nepřijede. Jedině že by to vyřešila svazová SI sada (+ půjčovací čipy).
Přesto tajně doufám, že se to neujme. Zřejmě ale zbytečně, SPORTident vás má pěkně zpracované. :-)
Co mi ale nedošlo (přivedla mě k tomu kamarádka) - když Vám někdo stojí u kontroly při kontaktním ražení, zpomalí Vás to. Když se to ale stane u AIRu na normálních krabičkách, následná ztráta oproti ostatním může být mnohonásobně větší. Ano - závodníci by tam zastavovat neměli, ale děje se to a v určité míře se to bude dít vždy. Máme tu tedy v podstatě faktor náhody, jehož váhu jsme tímto systémem ražení mnohonásobně posílili.
U plného AIRu na 1,5 m by to byla jiná... Odvrácená strana v podobně obří investice do krabiček je zřejmá, stejně jako následná absolutní nutnost SIAC čipu pro všechny.
Také by se možná hodila nějaká sirší osvěta. Dost lidí (včetně mě) pořád přesně neví, jestli tedy jdou vyměnit baterky u čipu, kolik to stojí (to by závodníka před potenciální investicí mohlo zajímat), jak brzy to bude třeba... prý nejde ražit AIR v momentě, kdy někdo jiný zrovna razí kontaktně (je to tak nebo ne?)... Každý si to nějak zjišťuje od lidí okolo a je možné, že se takto šíří dost polopravd. Zveřejnění nějakého uceleného článku (nebo jeho zopakování pro ty, co je minul) by podle mě bylo k užitku.
Jinak s "přirozenou obměnou" čipů bych moc nepočítal - stačí strávit den na startu běžných OB závodů - to je jak v muzeu. Spousta lidí čip používá, dokud funguje - a čipy se sice někdy možná pokazí, ale obecně mohou fungovat fakt dlouho. Takže "přirozená obměna" čipů podle mě neproběhne a zdvojené krabičky na kontrolách pouze odloží moment, kdy budou závodníci beztak nuceni si čip pořídit.
- čip je servisovatelný, výměnu baterie udává výrobce jako běžnou operaci, kterou ale musí dělat někdo, kdo to umí. Schválně kterej českej bastlíř poleze Sportidentu do zelí jako první? ;-)
- z dokumentace lze vyčíst, že životnost baterie je cca 10 tisíc oražení nebo 4 roky, podle toho, který milník nastane dřív. Nevím, jestli má někdo čip déle než druhou sezónu, osobně čekám zájem o první výměny někdy v sezóně 2020.
- výrobce v režimu Beacon udává neomezený počet současně razících čipů. To ale platí za ideálních podmínek. Na druhou stranu totiž v dokumentaci najdete, že jiné elektronické zařízení může funkci rušit. Takže pokud někdo spolu s vámi razí do díry a má na ruce GPS hodinky, je opravdu možné, že AIR čip se nechytí! Stejně tak, když jedete rychle ke kontrole třeba třicítkou a máchnete čipem nad krabičkou ve směru jízdy, vaše ruka se v tu chvíli může pohybovat vůči kontrole rychlostí vyšší než limitních 40 km/h, tudíž opět nerazíte!
Každopádně servis a řešení technických problémů bych hodil na bedra výrobce a našich distributorů, nemyslím si, že je to starost svazu ani sekce MTBO. Osvětu ale určitě dělat budeme.
Co naopak řešit musíme, jsou pravidla: překážení stojícího závodníka u kontroly je určitě problém i bez AIR čipů, je to proti pravidlům, ale je otázkou, zda a jak to lze postihovat. Zavést nějaký rádius kolem kontroly, kde je zákaz zastavení? Asi těžko... Leda dát do pravidel, že závodník stojící v dosahu kontroly může dostat od soupeře beztrestně bidonem po kebuli ;-) S ohledem na to, jak se míjí účinkem osvěta nefikání křižovatek, tohle by možná mělo rychlejší dopad...
A pak bychom asi měli ošetřit postupy přes cíl, jelikož cílovka vypíná čip. Ono sice v pravidlech je, že přejezdem cílové čáry závod končí, obvykle si v cíli totéž přeje i závodník, ale třeba při freeorderu tomu tak být nemusí.
S tím stáním u kontrol je to, jak píšeš. Můžeme šířit osvětu a apelovat na ostatní a všeobecně se snažit, aby k tomu nedocházelo, ale zároveň musíme počítat s tím, že k tomu prostě dochází a bude docházet, a brát to v úvahu.
Průjezd cílem - to je prostě věc stavby trati - a zase to možná souvisí s tou osvětou - v tomto případě informovaností stavitelů, jak ty čipy fungují. Já doposud taky nevěděl, jestli ten čip vypíná průjezd cílem nebo vyčtení... Tolik práce - přitom taková blbost :-)
Dost mě nadchlo letos při veteránském MS, když byly krabičky nastavené na long range. To prakticky odpadal i problém s případným hromaděním u kontrol.
Je jasné, že by bylo dost obtížné říct, že od příštího roku se všechny ČP budou jezdit na nových krabičkách a všichni si musí pořídit SIAC čipy. Takže varianta "krátký dosah" s možností ražení do krabičky i přes možné komplikace se zmíněným prvkem náhody (při setkání více lidí u kontroly) je velmi rozumné přechodové řešení.
Jak píše Nikolas, při rozšíření tohoto způsobu ražení se budou určitě hodit nějaké jednoduché informace o tom, na co si dát bacha, abych nebyl disk kvůli neoražení kontroly. To by ale mohl zpracovat ten zlý Sportident, který po nás chce peníze za nové čipy a sady :-)
---
Nikdo tu ovšem - kromě mě - nejmenoval ani žádná pozitiva, jen "že se mu to líbí". :-)
---
Zkus do SPORTidentu napsat, třeba nám manuál napíšou. :-)
Ale já vidím jedno orientační úskalí. Tím, že nemusíš při dlouhém dosahu udělat žádnou razící aktivitu, narazíš i když nechceš. Konkrétně předloni v Litvě na úzkých chodnících jsem vynechal při sprintu kontrolu. V čipu ale byla, protože byla na postupu na další a jel jsem kolem ní.
Jiný případ, také z MS veteránů - to ještě není moje kontrola, závodník až ve sjezdu poznal, že byla, ale vracet se nemusel :-)
Ubránit se nedokážeme, protože zbytek světa už je sportidentem zmasírován. Takže spíše se připravit na přechod.
Z mého pohledu je orienťák obecně sport, kdy má každý závodník za úkol navštívit všechna místa v terénu v daném pořadí v co nejkratším čase. Cokoli navíc to jen "špiní". Ražení kleštěmi už je naštěstí spíš relikt pro tréninkové srandazávody. Předchozí SI čipy už byly hodně blízko, ale i to strčení čipu za jízdy do krabičky - na správné straně, nebo křížem - pomalu nebo rychle - to všechno do výsledného výkonu zanáší faktor, který nesouvisí se samotným orienťákem, ale s provedením kontroly. Se SIACem (v tom plném režimu na 1,5 m) to místo v terénu prostě navštívíš - a systém to automaticky zaznamená - závodník je kontrolován bez nutnosti se na tom aktivně podílet. Díky tomu může být orienťák skutečně jen ryzí orienťák.
Takže tu prostě není absolutně žádný prostor pro polemiku JESTLI to něco přináší. Ano - přináší. Lze polemizovat o míře toho přínosu ("a fakt je to takový problém strčit ten čip do tý díry?"). A lze polemizovat o komplikacích, spolehlivosti, nákladech... Ale že to něco přináší, je prostě holý fakt.
Chápu, že je tady nutnost pro pořadatele pořídit sadu a pro závodníka chip (dost nás už ten chip stejně má), ale celá diskuze mi připomíná trošku silniční cyklistiku. Všichni amatéři sice jezdí nejlepší kola o váze pod 6kg, jen profíci z nějakého důvodu musí dodržet 6,8kg. My budeme mít za chvíli všichni AIR chipy ale razit do krabičky...
Sporticus věci od Sportidentu prodává, tak bych ho z hlasování vyloučil a nechal rozhodovat ostatní ;-)
2) repre - ze svého pohledu neposoudím rozdíl mezi použitím krabiček razících na vzdálenost 20-40 cm a těch používaných na světových závodech umožňujících větší vzdálenost. Ale přijde mi, že nejen při sprintu vstupují při použití SIAC do volby postupu další faktory a tím pádem je MTBO s normálními čipy a s SIAC trochu jiným sportem. Každopádně mi přijde důležité, aby se s SIAC jela buď převážná většina závodů ČP v příští sezóně, nebo skoro žádný. Pač než mě něco donutí si SIAC pořídit (a na poslední závod sezóny to určitě dělat nechci), tak ve chvíli, kdy z X dalších důvodů váhám jestli do Blanska jet, tak použití SIAC posílá jazýček na vahách ke směru ukončit sezónu dřív... a takhle to může mít i pár dalších lidí v budoucnu, pokud nebude včas řečeno, jaká je budoucnost...
Kašleme na pravidla?
Stejně bych to viděl u odpoledního sprintu. Pokud má pořadatel zdokumentováno porušení pravidel, MUSÍ diskvalifikovat. Argument, že by musel diskvalifikovat 150 lidí? A co těch zbylých 200, kteří se raději zastavili a pořádně podívali do mapy kde jsou a kudy vede cestička? A že by to nebylo spravedlivé, protože nemůžou pohlídat všechny a všude? To je přeci v životě normální. Kdo je přistižen, tomu je ustřižen.
Stejně si myslím, že drtivá většina jela dle pravidel a fikači byli přistiženi asi několikrát. A pokud ne a většina fikala nevědomky, pak je něco špatně na straně pořadatele. Do nejasných míst se dalo natáhnout mlíko, jako to bylo v Plzni.
Já, pokud do mapy vidím nefikám. Pokud fiknu, tak nevědomky, mnohdy to zjistím až zpětně, když si doma na mapu vezmu čisté brejle :-) A taková je dle mého většina.
Ale pokud to nebudeme důsledně trestat, tak nás bude za chvíli menšina.
Ke zbytku: musím pochválit centrum! Palec nahoru :-) Škoda, že nebyl nějaký večírek :-. Co se mi nelíbilo byla stavba Longu M40.
A ještě jedna drobnost: každé dítě do 18 let, namajíc ani řidičák, bylo jistě radostí bez sebe, když za "bednu" dostalo kapalinu do ostřikovačů ... :-(
AIR: pro závodníky jednoznačně přínos, pro pořadatele s vlastní SI sadou podstatné zvýšení nákladů. Snad budou časem sady dobíjecí s akumulátory. Už jsou první vlaštovky.
1) byl jsem jeden z těch, kdo fikal kolem oplocenky. Že jsem tam zřejmě neměl co dělat mi došlo teprve tehdy, když mě Martin už na velké cestě fotil a já jsem díky tomu na následné jednosměrce zpomalil a pořádně znovu študoval už realizovaný postup. "Významnou výhodu" cca 5 vteřin :-), kterou jsem neúmyslným fikáním získal, jsem tedy hned několikanásobně prodrbal, což je vidět i z mezičasů. Pár dalších lidí tam mělo štěstí, bo to do tý tečky chtěli poslat taky, ale buď se jim z té hlavní nelíbila nebo ji neviděli.. Ale to je fuk, zajímá mě, jestli takovou situaci, když si ji teda uvědomím, můžu jako závodník ještě nějak zachránit, třeba vrátit se jako Graubna na sprintu a projet tu pasáž znovu a lépe a omluvit se s bonboniérou pořadateli nebo to mám prostě dojet v rozpacích do cíle, tam si o tom pokecat a vyčkat jak zrovna toto porušení pravidel pořadatel vyhodnotí?
2) nový zakázaný prostor, o kterým se závodník dozví v koridoru před startem: pokusím se to nějak zapamatovat, v závodní mapě to nemám, takže brzy už úplně přesně nevím jak že to bylo a pak mi tato slabá vzpomínka na zakázaný prostor poměrně zásadně ovlivní volbu, protože než abych se zase nechal vyfotit, tak to radši pořádně objedu a dostanu 3 minuty.. vím, že jste to pak v terénu vyznačili mlíkem, ale to v té chvíli, kdy jedu závod, netuším. Takže dotaz: pokud ten prostor nemám v závodní mapě, nenarazím v terénu na natažený mlíko, tím pádem nevím, že něco porušuju, tak je to na disk? Nebo takto na poslední chvíli vyhlášený zak. prostor bude vždycky omlíkován?
Jinak díky za víkend, hezky jsem se projel na kole, výsledky až tak neřeším, dětské tratě super, takže cajk ;-)
13.2. Pokud není pořadatelem určeno jinak, je při MTBO povolena pouze jízda po cestách
a chodnících vyznačených v mapě. Mimo ně musí závodník kolo nést.
19.2. Závodník se během svého výkonu pohybuje po cestách a stezkách terénem, jízda mimo ně je
zakázána, není-li pořadatelem určeno jinak.
Tady asi nejde o tu výhodu pár vteřin, ale porušení nějakých obecných zákonných předpisů, že na kole se mimo cesty nejezdí.
ad2) Pravidla jasně říkají toto:
11.5. Zakázanými prostory jsou všechny prostory, kam je vstup zakázán obecně závaznými právními
předpisy (pokud není pořádajícím subjektem udělena výjimka) nebo které jsou definovány
v pokynech, zakresleny v závodní mapě nebo označeny v terénu. Hranice zakázaných prostorů
v závodním prostoru musí být pro závodníka zřejmé ze závodní mapy a bez problémů
jednoznačně rozpoznatelné v terénu.
Z toho mi vyplývá, že konkrétně vstup do toho nového zakázaného prostoru ukázaného na mapě na startu by byl na disk, pouze pokud by byl omlíkován nebo jinak jednoznačně označený v terénu, třeba cedulema "zákaz vstupu".
ad 2) chápu to teda zhruba tak, že pokud se o zak. prostoru dozvím až v koridoru a nemám ho na své mapě, je to pro mě pouze info, že pokud tama nakonec povedu svůj postup, tak tam zřejmě narazím na cedule nebo mlíko, který budu muset někudy obejít. Pokud tam mlíko nebude, tak žádnej zakázanej prostor, kterej nemám ve své mapě, neexistuje.
2. Ano, já jsem to takhle dovodil z Pravidel. Třeba se ale najde jiný výklad :-)
Že to není košer si uvědomí až když uvidí kontrolu přímo před sebou. Kdyby mě za to někdo disknul, tak si zanadávám, ale uznám chybu. Když ne, necítím se tak úplně vinen (jen mírně). :-). Pokud ten postup měla většina tratí, pak bych se ale přimlouval za mlíko přes tu "necestu", anebo jí povolit. Chápu, že se to ale nedá vždycky všechno před závodem ohlídat, obzvlášť pokud v té oblasti nemůžu běžně jezdit a projíždět tratě.
Dětský závod
Shrnutí z mého pohledu
Párty nám možná chyběla, ale věřím, že každý pořadatel by měl do závodů promítnout kousek sebe. Ve Tvém případě to byla právě ta pořadatelská preciznost. Někdo jiný by se zase rád realizoval v divočejším večerním programu. Myslím, že v průběhu sezóny si na své přijde každý :-)
Sprint natočený kamerou
Velká gratulace
Po tomto víkendu už nejde říkat, že dětské závody takto uspořádat nejde, včetně možnosti startu po hlavním závodě a speciálním startu v rozumné vzdálenosti od centra tak, aby prcci na malých kolech nemuseli ujet cestou na start dvojnásobek celého závodu... Díky moc.
Dobrý :-)
air ražení přes překážku