V Hradci Králové se královnou lesa stala Veronika Kubínová
Pět stovek závodníků absolvovalo v Hradci Králové první tři závody Českého poháru MTBO 2019. V proměnlivém počasí se nejlépe dařilo české reprezentantce Veronice Kubínové, která v dámské elitě dokázala vyhrát závod s hromadným startem, zkrácený middle i nedělní klasiku.
Páté roční období: MTBO
Jestli mám po prvním květnovém víkendu v něčem jasno, pak je to určitě Chmeldova nejoblíbenější hudba. Čtvero ročních dob od Vivaldiho se v interpretaci symfonického orchestru XHK vydařilo neskutečně včetně dokonalých přírodních kulis: Jarní sluníčko na louce při startu masáku, mrazivě ledové krupičky deště švihající do obličeje v cíli podvečerního minimiddlíku i slunečné nedělní ráno s typicky říjnovými mlhami a tající jinovatkou na zeleném podkladu. Jenom to léto, pane dirigente... to by chtělo ještě secvičit ;-)
Všichni do Hradce
Startovní pole čítající pět či více stovek závodníků bylo v našich končinách dosud vyhrazeno pouze vícedenním či mezinárodním závodům. Počet přihlášených překvapil téměř všechny, nezbývá než doufat, že nám nadšení vydrží a další pětistovka už nás nepřekvapí. Letmou analýzou kategorií zjistíme, že největší zásluhu na nárůstu počtu účastníků mají děti: 20 závodníků v kategorii MW11 je slušná skupinka a pro 50 (!!!) capartů v MW10 nenacházím jiný výraz, než prostě bomba. Líhne se nám tady početná skupina, kterou pokud nadchneme (což se tady, myslím, docela povedlo), bude ráda jezdit pravidelně a dá tak jasnou odpověď na to, zda má smysl v rámci pohárových víkendů závody pro tyhle mrňata vůbec pořádat. Celkem skupina dětí do 14 let v hradeckých záznamech čítá cca 100 kousků!
Poklad na Stříbrném jezeře
Kemp na Stříbrném rybníce je pro MTBO již tradičním zázemím. Letošní zvláštností bylo, že v kempu nebyl žádný ze startů ani dojezdů závodů, ale zas nebylo nutné přemýšlet, kde se rozjíždět před startem a vytáčet nohy po závodě. Mně osobně spíš trochu vytáčel zlatokopecký přístup všude okolo, ale to jen tak mimochodem... V kempu samotném pro akci tohohle typu najdeme téměř vše, v sobotu by se šikla i vytápěná hala, ale kdo mohl tušit, že bude zrovna tady v květnu posněhávat, žejo. Ne zcela šťastně bylo vyřešeno mytí kol. Že kiksne wapka se stane, ale kubíky vody z hadice postupně vytvořily na chodníku ledové jezírko, kterému se prostě nešlo při průchodu vyhnout a komentáře kolemjdoucích k závodníkům nebyly úplně nadšené.
Na druhou stranu pro závod samotný fungovalo vše perfektně - rozhlas, výsledky... to bylo parádní.
Masový průlet pískovnou
Hromaďáky jsou pro diváky i závodníky atraktivní svým kontaktním pojetím. Start na louce daleko v lese si však diváci mohli užít až z natočeného videa, protože nikdo jiný než rozhodčí a závodníci se tak daleko z kempu neodhodlal. A bůhví, zda by se divák-laik uměl vrátit zpět, protože zvolené značení nebylo příliš výrazné a zejména ze sobotního odpoledne je pár pěkných historek o tom, odkud a jak pozdě kdo na ten start vlastně přijel.
Hradečáci zvolili start metodou LeMans - nejrychlejší běžci tedy vyráželi s mapami v zubech do terénu jako první, ale pak se to stejně srovnalo podle toho, jak kdo umí mapovat a rychle šlapat. Na mapě Písečné duny měl každý jednu uzlovku pěkně uprostřed mapy. Pánská elita dostala k tomu navrch ještě jednu přímo v hlavní jámě pískovny, což byl z mého pohledu mapově nejzajímavější úsek závodu. Les byl velmi přehledný a na místní rovině se jezdilo opravdu hodně rychle. Nejzrádnější byly kupodivu tlusté plné: když se totiž čtyřicítkou přiřítíte na křižovatku, kde čekáte podobně rychlou cestu křížem, moc brzdit se vám nechce. Jenomže fyzika je neúprosná a tak si pár lidí na tom štěrku či písku ustlalo.
Mezi pánskou elitou bylo o vítězi rozhodnuto už na poslední uzlovce, kterou Vojta Ludvík razil s komfortním náskokem před rovněž osamoceným Jirkou Hradilem. Největší souboj byl tak o třetí místo, kde z trojice Stránský, Svoboda, Wohanka nejrychleji finišoval Vojtěch Stránský.
Královny a rytířky
Tak trochu pohádkový náboj měl závod W21E. Na startu nechyběla loňská královna našeho i světového MTBO Martina Tichovská. Vzhledem k tomu, že Martina letos očekává příchod malého prince či princezny, jela pochopitelně velmi opatrně, přesto však velmi rychle. Jako řízená střela naopak letěla prostorem Veronika Kubínová, která v cíli své další soupeřky nechala daleko za sebou (2. Stanislava Ančicová, 3. Natália Tyszová).
Pointa tohohle příběhu je však tentokrát zcela jinde a úplně typická pohádka to není: Bohužel došlo v méně přehledném místě ke kolizi dvou závodníků a těžký pád jednoho z nich se neobešel bez poměrně vážných zranění. Na místě v té době byly i naše reprezentantky Katka Nováková a Vilma Králová, které se pohybovaly na čele závodu žen. Obě závodnice okamžitě přestaly závodit a ve spolupráci s Alešem Bitterem všichni bez váhání poskytli zraněnému první pomoc a zavolali záchrannou službu. Věříme, že zranění se budou hojit bez následků. Dobrá práce jmenovaných zachránců i přivolaných záchranných složek si určitě zaslouží uznání.
Z pohledu pořadatelského se v tomto případě určitě vyplatila dobrá příprava, protože záchranka měla k dispozici mapu závodu s příjezdovými cestami a celá akce se tak významně urychlila.
Ledový podvečer
Předpověď počasí na víkend byla velmi chladná dlouho dopředu. Proto bylo mnoho závodníků překvapeno relativně příjemnými jarními teplotami, které provázely dopolední masák. Odpoledne to však bylo ve zcela jiném klimatickém pásmu: studená fronta od západu přinesla prudké ochlazení a změna teploty i začátek deště přesně kopírovaly první odjezdy na start. Během hodiny se ze suchého jarního lesa stalo mokré studené nevlídno, kam se chtělo jen málokomu. Některé ta změna rozhodila natolik, že sotva trefili na start. A kdo už odstartoval, měl za chvilku plné zuby, oči i mapník plné písku, vody a bláta.
Což o to, na nepřízeň počasí se dá připravit a dobře se obléknout. I ty nejotrlejší ale v té zimě mrazilo ještě víc, když zjistili, že začínají špatně vidět. Kontury mapy se postupně rozplývaly, barvy naopak prolínaly do krásných abstraktních tvarů... Rychlý pohled bokem od mapníku však vyvrací podezření na smyslovou poruchu, ta samovolná výtvarná aktivita pod fólií je způsobena kombinací počasí a tiskařských ingrediencí. Tiskařská barva vykazovala minimální přídržnost k papíru, zato však velmi dobrou k fólii našich mapníků. Pokud jste mapník od soboty ještě nemyli, dost možná na něm tu vaši trať ještě máte.
Velmi komické bylo za takových podmínek razit do mapy, což se některým kategoriím nevyhnulo. Kdo při takové akci otevřel mapník, už musel jet do cíle po paměti, neboť zpětná adjustace vrstev mapy na fólii s vrstvami na desce byla prakticky nemožná. Protože začalo pršet už před startem, v lese i v mapníku to měli všichni (skoro) stejně mokré a tak zase vyhráli ti nejlepší.
V mužské elitě dojel první Vojtěch Stránský, druhý Vojtěch Ludvík a třetí Kryštof Bogar. Ženskou kategorii opět nejlépe zvládla Veronika Kubínová, druhá byla Vilma Králová a třetí Marie Březinová.
Oproti dopolednímu masáku bylo v tomhle závodě povoleno přenášení kola lesem, vzhledem k počasí a množství vodních toků to bylo spíše brodění. Paradoxně hrátky přírody s počasím byly tentokrát ku prospěchu závodu, za sucha by to asi byla trochu nuda. Jak prohlásila vítězka ženské elity Veronika Kubínová na dotaz, jak to, že vyhrála s tak velkým náskokem: "Mně to tak nebavilo, že jsem to chtěla mít co nejdřív za sebou :-)".
Ostatní si ale vodu občas i užívali, o kaskadérské kousky na mokrých lávkách nebyla nouze a ve frontě na mytí si bylo o čem vyprávět.
Hóóódně dlouhej long
Večerní vyhlášení pořadatelé rozumně přesunuli ze soboty na neděli, jelikož po zmrzlém odpoledním závodě by v tom dešti na bednu nikdo ani psa nevyhnal a většina závodníků tak trávila večer regenerací v malých skupinkách někde v teple. Při návratu z večeře jsme obdivovali účastníky hradeckého nočního koloběžkování, kteří se zcela promočení v té zimě a silném dešti právě vraceli do kempu.
Nedělní ráno začalo poměrně brzy, jelikož přestalo pršet a sluníčko i zpěvní opeřenci začali úřadovat téměř vzápětí. S ohledem na venkovní teplotu jsem vyhlížel nějakou tu zamrzlou kaluž, což se sice nepodařilo, ale vymrzlých dětiček bylo už venku dost. Dětský závod totiž startoval poměrně netypicky před začátkem hlavního programu, aby všichni všechno stihli, a to se určitě vyplatilo. Rodiče sice měli ráno trochu honičku s vypravováním svých ratolestí, nicméně z lesa při svém závodě pak už pospíchat nemuseli.
A ono pospíchat ani moc nešlo, protože long byl opravdu dlouhý. Kilometráž, která by se v jiných terénem u názvu tratě honosila předponou ultra-, tady padla na závod v klasické délce. I nějaké kopce byly k vidění. Při volbách ale byla hlavním parametrem kvalita povrchu, protože kromě širokých cyklodálnic šlo volit i postupy po sotva viditelných tečkách a opět i fikat pěšky lesem. Naopak přísně zakázáno bylo vystrkovat nos na é pětatřicítku. Pod tou vede v prostoru několik tunýlků a dvěma z nich se dalo projet i na kole. I když to bylo trochu diskriminační, jelikož jedním z nich mohli projíždět pouze trpaslíci, děti a ti hůře živení z nás, ostatní museli seskočit, aby nepřišli o helmu a kus hlavy.
Že si do Hradce nejlepší formu přivezli Vojtěch Ludvík a Vojtěch Stránský, se potvrdilo i na longu. První jmenovaný zvítězil o půldruhé minuty před druhým, podobný odstup pak byl i dále, když na třetím místě dojel Richard Wohanka. Ženskou elitu opět zvládla nejrychleji Veronika Kubínová a trojnásobným triumfem dala ostatním jasný signál, kdo by mohl v letošní sezóně zastoupit Martinu Tichovskou na nejvyšších stupních. Druhý a třetí stupínek obsadily Vilma Králová a Marie Březinová.
Jaké to bylo?
Z pohledu pořadatelů to musela být docela honička, alespoň v porovnání s tím, co jsme vídávali v minulých letech. Tři závody místo dvou, k tomu ještě v podstatě další dva samostatné závody pro děti s jinou mapou a mimo kemp. Odměnou jim budiž vysoký počet závodníků, a to vesměs spokojených. Laťka je dle mého názoru letos nastavena docela vysoko. A co vy? Jak jste to viděli a co jste zažili? Podělte se o to třeba dole v komentářích...
Co dál?
Až vyperete z dresů hradecké bláto a písek, trochu potrénujte a včas se přihlašte na další víkend. První termín přihlášek dalšího, tentokrát mistrovského víkendu v režii bikerů z Vrchlabí je již 19.5.
Odkazy
- Výsledky middle mass / middle short / long
- Postupy middle mass / middle short / long
- Video - middle mass
- Foto - sobota masák
- Foto - sobota WM10/11
- Foto - sobota odpoledne
- Foto - neděle dětský závod
- Foto - neděle long
- Foto - vyhlášení
- Aktuální žebříček ČP MTBO 2019
Vyhlásit všechny děti i v MW11
Teď předložím několik myšlenek ohledně vyhlašování obecně:
1. Vyhlašovat jen kategorie od HD10 az H21A, D21A,HE, DE . Na Mistrovských závodech bych vyhlašoval i "veterány".
2. Nevyhlašovat kategorie "B" a "C" - formálně jsou stejně "pomalejší" než "A" a "E". V kategoriich bychom pak mohli vyhlašovat M+D společně, jak se děje třeba na běžeckých "OBLŽ"
a) Vyhlašování se zrychlí a bude tam třeba více lidí. Třeba právě i u těch mladších kategorií. Zvláště v neděli bývá pohled na polo nebo prázdné stupně neradostný (i když teď v HK to bylo celkem dobré).
b) Zjednoduší se to i pořadatelům
c)Za sebe nejezdím na závody kvůli tomu, abych měl 15tý bidon, igelitku nebo podobnou drobnost
prosba o názory - zvětšování přetiskových symbolů
Co mě ale vadilo víc, byly starty. Na hromaďáku se startovalo mimo mapu a jelo se 0,5 km kamsi do lesa, to by snad mělo být v pokynech ne? A ty další dva starty umístěny na křižovatkách tak, že nebylo jasné odkud tam člověk přijel a kam pokračovat. Jestli to byl jako záměr, tak to se fakt moc nepovedlo.
A ještě jedna věc, téměř všechny kontroly měly rozhozenej čas, některé i přes půl minuty. Výsledky to sice neovlivnilo, ale asi by bylo vhodný to sesynchronizovat.
ano máš pravdu, o tom, jakým způsobem bude řešen start hromaďáku, jakým způsobem bude řešen hromaďák obecně to vše mělo být v pokynech, bohužel při asi milionech přečteních a kontrolách, si toto nikdo neuvědomil. Za to se omlouváme.
Losování je losování. Pokud by v ČS byli všichni, co tam být mají, tak to je ve výsledku celkem jedno, ale v realitě, kde min. tři aspiranti na medaili stejně v ČS nejsou je to zcela zbytečné znevýhodnění jedněch před druhými.
Mám opačný názor: reproši povinně do červené skupiny, alternativně ještě tuto doplňovat o zahraniční účastníky s top rankingem. Výsledky ČP to ovlivní podstatně méně než náhodné rozlosování reprezentantů za lidi, kteří je umí uviset a vyhrajou tak díky tomu patnáct či více bodů navíc oproti tomu, co by zajeli bez vodiče. V rámci výkonnostně relativně srovnané červené skupiny k tak velkému ovlivnění výkonu dojetého závodníka nikdy nedojde.
Ranking IOF to sám o sobě taky nevyřeší, ten má v případě MTBO nějakou vypovídací hodnotu max. do 60.-80. místa, navíc z naší elity tam nejsou všichni. Vyřešil by to CZranking v kombinaci s tím IOF pro zahraniční. Za aktuálního stavu věcí mne nic lepšího než automatické zařazení reprezentantů do RG nenapadá.
Asi nenajdeme systém, který nebude mít žádná "ale". Otázka tedy je, zda tu RG opravdu potřebujeme? Podle mě fakt ne - čekal jsem od ní něco jiného a nefunguje tak jak jsem si myslel že bude, nebo tak jak fungovala ze začátku.
Problémy s losem cos psal podle mě stejně neřeši. Ani reproši nemají stejnou výkonost, takže i v RG můžeš mít štěstí na los a vyjet si tak lepší body či výsledek. A naopak - Needy v Hradci v RG nestartoval a rozhodně nikomu k lepším bodům nepomohl. Ono uviset pendolíno když kolem tebe letí 160 není tak snadný :)
Pretex?