Smíšené štafety

Otevírací závod mezinárodní sezony i ME pro nás, jak už víte, dopadl výborně. Poslední štafetový závod na ME, který nevyhrál český tým byly sprintové štafety dvojic v Portugalsku 2015 kde Martina Tichovská a Jirka Hradil brali „až“ stříbro. Od té doby se jelo různých štafetových závodů celkem 6 - muži, ženy, sprint-mix, mix. A ve všech to bylo zlato pro naše barvy i když složení týmů se měnilo.

A díky trojici Veronika Kubínová, Vojtěch Ludvík a Kryštof Bogar tato unikátní série pokračuje. Celým závodem prošli bez zaváhání, Verča z prvního úseku přijela těsně za Dánkou Kamilou Sogaard, Vojta nejrychlejším časem na druhém úseku odpáral zbytek startovního pole a jediné drama na třetím úseku způsobila radio kontrola, kolem které proletěl Kryštof tak rychle, že ho nezachytila. Takže komentátor trochu strašil a my jsme s lehkým napětím čekali až do vyčtení čipu. Ale ono se to stává docela často, že rádio vynechá, takže to drama nebylo moc velké.

Zapadnout by ale neměl ani skvělý výkon druhé štafety ve složení Štěpánka Staňková, Jiří Hradil a Vojtěch Stránský, kteří projeli cílem na šestém místě. V redukovaném pořadí je jako vždy nenajdete, ale kdyby náhodou to rádio mělo pravdu, díky této štafetě bychom brali bronz. Prvních šest míst bylo obsazeno jedničkami a dvojkami Česka, Ruska a Finska. Teprve pak přišel na řadu zbytek světa, vlastně Evropy. Dobře zabojovali i mladí a ani naše čtvrtá – čistě ženská štafeta, neskončila v závodě úplně vzadu a řadu smíšených týmů nechala za sebou. Takže velká spokojenost s výkonem celého týmu.

Sprint

Wroclaw je velké a živé město s dlouhou historií. Do ní mimo jiné patří i řada významných sportovních akcí a možná i díky nim je nedaleko centra obrovský komplex stadionů, hřišť a kurtů. Něco jako v Praze na Strahově, akorát to není na kopci. Těch totiž ve Wroclawi moc není. Je tam vlastně je jeden a místní mu dali hrdé jméno Kilimanjaro. A protože leží hned vedle toho „Strahova“ ze kterého se startovalo, odehrávala se na něm podstatná část jinak velmi placatého závodu. Šlo o typický městský sprint, kdy klíčem k úspěchu je plynulá, ale dodatečně rychlá jízda a hlavně přesné a rychlé čtení mapy.

To všechno skvěle zvládla Veronika Kubínová, která tratí proplula opravdu suverénně – jako štika jak říká Leoš Bogar. Na čtvrté kontrole šla do čela a zůstala tam až do cíle. Vyhrála celkem sedm mezičasů a její náskok na druhou Kamilu Sogaard byl nakonec 1:17. Zajímavé srovnání nabídli pořadatelé tím, že muži i ženy měli stejnou trať až po 21. kontrolu (kód 38). Na ní byla Veronika mezi muži na slušném 31. místě. Až za ní by v tomto virtuálním závodě skončil například Tobias Breitschadel (AUT) bývalý mistr světa i Evropy na této trati a řada dalších.

Velmi dobře se povedla „předpremiéra“ v elitě Vilmě Králové – 14. místo v první startu mezi dospělými je velký příslib do budoucna. Slušný sprint zajeli i Štěpánka Staňková (20.) a Marie Březinová (21.), která se potýkala s dýchacími potížemi.

Mezi muži, jak už víte, získal další z medailí Kryštof Bogar. O pouhé tři vteřiny nestačil na specialistu na sprinty Lauriho Malsroose z Estonska. Pár kontrol na kterých Kryštof nechal mnohem víc bychom v jeho „účtence“ našli, ale totéž by se dalo říct o Laurim. Byl to velmi rychlý a vyrovnaný závod – první desítka se vešla celá do jedné minuty.

Rychlejší než Malrsroos byli na trati Vojta Ludvík i Grigory Medveděv (RUS). Jenže při cestě na 11. kontrolu přehlédli, že asfaltka podle plotu je zakázaná a bylo to. V cíli se Vojta ani nestihl pořádně radovat z průběžného vedení, když mu pořadatelé ukázali GPS záznam jeho chyby a porušení pravidel. Nejhloupější na tom je, že tímto postupem ani nezískal nějakou zásadní výhodu - měl až čtvrtý mezičas, Medveděv dokonce 11. Ale pravidla jsou jasná a v tom tempu se prostě taková chyba stát může. Vojtu asi mrzí ze všech nejvíc, protože ho stála zlato.

Závod byl opravdu rychlý a tak každá chyba byla znát víc než méně a každé zaváhání nad mapou znamenalo propad o pár míst dolů. Sedmnácté místo Jirky Hradila a devatenácté místo Honzy Haška jsou proto stále velmi slušné výsledky – od první desítky je dělila necelá půlminuta, od medaile minuta. Honza má před sebou ještě dvě JMS a je jasné, že tam bude patřit k favoritům na zlato, nejen ve sprintu. 

Hromadný start

Poslední závod - pro nás tentokrát bez medaile. Přesto z řadou velmi pěkných výsledků. Nejlépe si vedl Vojta Ludvík, kterému se v závěru povedl úspěšný únik z početné skupiny a cílem prolétl na pořád skvělém čtvrtém místě. Bronzový Angel Garsia (ESP) byl už přece jen dost daleko. Také Jirka Hradil měl skvělý závěr, přeskočil většinu soupeřů ve skupině a konečné šesté místo pro něj znamená i nominaci na MS v Dánsku. Vojta Stránský skončil na 19. místě, Richard Wohanka 21. a Honza Hašek 22. Zlato bral Anton Foliforov (RUS), stříbro Kare Kaskinen (FIN). Ten se společně s Garciou dočkal své první medaile z velké akce. Foliforov má už sice medailí hezkou sbírku, ale nikdo nemládne a tak měl z prvního místa pochopitelnou radost.

V závodě žen se konečně zlata z ME dočkala Camilla Sogaard, úřadující světová šampionka na této trati. Už v minulé sezoně naznačovala celkem jasně, že domácí MS je pro ní velkou motivací a že bude dobře připravená. V Polsku měla výbornou formu, s nepříliš jezdivým terénem si poradila výborně a v cíli mohla slavit se slušným náskokem před Clare Dallimore (GBR) a Ingrid Stengard (FIN). A opět stejně jako u mužů – pro Clare teprve druhá medaile v životě, pro Ingrid další kus do rozsáhlé sbírky, ale po opravdu dlouhé době a ve 44 letech! Klobouček dolů.

Veronika Kubínová díky vedru rychle ztrácela energii, ale konečné sedmé místo je pořád skvělý výsledek. Příslibem návratu loňské formy je 16. místo Katky Novákové – nebýt defektu při postupu na 17. mohlo to být ještě o pár mít lepší. Naštěstí rychlé dofouknutí bombičkou na dojetí stačilo a nebyl to úplný konec všech nadějí. Štěpánka Staňková v úvodu tratě chybovala a ani zlepšení v závěru s řadou rychlých mezičasů už na lepší než 27. místo. Vendula Musilová dojela 31. - po vypadnutí z první skupiny přidala několik dalších chyb, ale křest ohněm má úspěšně za sebou a v dalších závodech už jí nebude tolik svazovat nováčkovská nervozita. Maruška Březinová už raději ze zdravotních důvodů do závodu nenastoupila. Sezona bude ještě dlouhá, proč riskovat zdraví, když tělo stejně top výkon nepodá.

ME a česká stopa v zákulisí

Po stránce organizační šlo dle mého názoru o dosud nejlépe uspořádané závody v Polsku. Svůj podíl na tom určitě má i Věrka Pařízková, která v roli IOF Event Advisora na vše dohlížela a řešila vzniklé problémy společně s pořadateli. Také IT zajištění závodu bylo komplet v české režii a vše šlapalo jak mělo.

Ale aby to nevypadalo, že domácí nic neudělali – mapy byly velmi kvalitně zpracované i vytištěné, klasifikace seděla. Trochu slabší byl terén pondělního hromaďáku, kde divoká prasata a déšť udělali společně z některých cest dost nechutné oraniště a celkově nebyla tato část lesa zrovna moc jezdivá. Pár chyb by se našlo, ale na kterých závodech ne? 

Český tým teď jako většinu z vás čekají pětidenní v Plzni, které budou konečným prvkem do skládačky letošní nominace na MS. To bude na přelomu červnce a srpna. 

Výsledky, GPS záznamy, Mapy