Nebude-li pršet, nezmoknem

I přes krajně nepříznivou předpověď počasí se do rakouských terénů vydaly téměř dvě stovky českých závodníků. Spolu s domácími Rakušany a výpravami z Itálie, Slovenska, Polska a Maďarska byl letošní  MTB-O Festival akcí, která za tuzemskými závody ČP v počtu závodníků ani kvalitou startovního pole nijak nezaostala. 

Chyběla sice většina českých top závodníků z dospělých repre družstev, avšak reprezentanti Itálie, Rakouska a Polska byli zbytku českých eliťáků důstojnými soupeři. O tom svědči i to, že v konečném pořadí za oba závody na na stupně vítězů vystoupali nakonec zástupci tří zúčastněných států.

Centrum závodu bylo v továrně Waldland, uprostřed pěkné venkovské krajiny. Místo dobře znali účastníci longu z loňského MS a mapu v podstatě také - oba závody se jely na mapových podkladech použitých při MS MTBO 2018. V lese to ovšem vypadalo poněkud jinak než před rokem, a to hlavně kvůli rozmarům počasí. Během páteční a sobotní noci se z nebes na zem snesl srážkový úhrn reprezentující více než místní čtvrtletní průměr a už v sobotu ráno bylo jasné, že tentokrát se prášit od kol určitě nebude. Naštěstí bylo velmi teplo, takže všichni odjížděli do lesa s minimem svršků. Každý další zbytečný kus oblečení do na sebe okamžitě po startu navázal další množství vody a bláta, a to se nikomu vozit po lese moc nechtělo. Naopak velkou radost z mokrých podmínek měli ti nejmenší, jelikož bylo dostatek bláta pro stavbu přehrad a potůčků. Navíc jsme národ přizpůsobivý, takže netrvalo dlouho než první motoristé objevili příjezdovou cestu do místní rozestavěné haly a poprvé na závodech ČP jsme tak měli i kryté parkoviště. 

Klouzavý middle

Stavba middlu byla spíše opatrnější. Oproti délkám z MS pořadatelé eliťákům trochu ubrali a těm ostatním ubrali ještě víc, takže většinou jsme i přes velmi mokrý a kluzký podklad byli zpět z lesa velmi brzy. Bylo to i díky tomu, že ačkoli vody v lese spadlo opravdu dost, sjízdnost cest to krom kluzkých kořenů zase tak moc neovlivnilo. Osobně jsem měl větší problém spíše s viditelností. Brýle byly za chvíli zablácené, tudíž putovaly do kapsy a bez nich to byl většinou přebor v rychlostním mrkání, jelikož co z podložky nevycáklo na mapník, skončilo bezpečně v obličeji. Mapě samotné voda nevadila, Pretex zafungoval perfektně.

Middle bylo možné prolétnout opravdu rychle. Kopců nabízí místní les sice dost, ale trať byla postavena tak, že se vše dalo jet v plném tempu a plynule. K tomu samozřejmě přispěla i použitá technologie kontrol s dlouhým dosahem. Pár vraceček tam sice bylo, ale technicky lépe vybavení závodníci poprvé vycvakávali z pedálů až v cíli. Někteří prostě proto, že chtěli zastavit, ale byli tací, kteří mezi cílovými sloupy zmateně hledali poslední krabičku. Komponenty "dlouhého" AIR+ systému umožňují postavit cíl tak, jak to známe např. u cyklomaratonů, takže žádné stojany, ale prostě cílová čára, na kterou se finišuje. 

Technické okénko

Technofilové možná zaregistrovali, že při závodě byl použit téměř kompletní současný sortiment Sportidentu: Zatímco na startu  byly klasické BSF 8 krabičky pro mazání, kontrolu a zapínání bezkontaktního režimu, v lese stály výhradně krabičky bez díry v provedení BS11 - BS Small. Protože na sběrku jezdíme obvykle na plnej knedlik, na nějaké sledování dekorací stojanu většinu čas nezbývá a ne každý tedy na sběrce zahlédl velkou černou BS11 - BL Large. No a v cíli jsme bezkontaktně  razili na ten kus drátu pod kobercem, který jsme coby cílovou čáru přejížděli. BS11 -  Loop je v podstatě  BS11 BL doplněná o anténu, která ve směru vysunutí prodlužuje dosah krabičky až k šesti metrům.

Dlouhý dosah krabiček je určitě fajn, osobně nemám problém ani s jednou z bezdotykových variant (krátký vs. dlouhý dosah). Na jednom místě longu mne dokonce delší dosah ušetřil od vracení se zpět k přejeté kontrole: na dlouhém rovném úseku s kontrolou někde uprostřed jsem koukal do mapy a mou pozornost upoutalo zapípání čipu, které jsem však nejprve přisuzoval závodníkovi jedoucímu asi dvacet metrů přede mnou v místech, kde jsem původně kontrolu tušil. Po dojezdu na ono místo zjišťuji, že tam žádný lampion není a to pípání bylo opravdu moje. Byla to v mé téměř dvacetileté závodní historii první kontrola, kterou jsem orazil, aniž bych ji viděl.

Kujeme pikle

Vzhledem k tomu, že pořadatelé neorganizovali večerní program a veškerá vyhlašování byla až v neděli, sobotní večer většina závodníků trávila socializačními aktivitami v místních restauracích či na jiných místech, dvě největší skupiny byly k vidění přímo na parkovišti v centru závodů a v tělocvičně, kterou pořadatelé nabídli jako oficiální ubytování. Proběhlo i několik důležitých pracovních porad, mimo jiné k pořádání MS MTBO 2020 a k letošnímu MTBO Kids Campu.

A zas leje...

Už od sobotního večera bylo jasné, že už tak těžký podmáčený terén bude v neděli ještě o něco těžší, protože noční déšť byl opět vydatný. Několik silných průtrží přeběhlo ještě dopoledne, ale při samotném závodu už jen lehce poprchávalo. Některé cesty další nápor vody nevydržely a proměnily se v čvachtající bažinky. Long byl však postaven tak, že větší část závodu šlo objet po rychlých asfaltkách a zpevněnkách, do blízkého kontaktu s bahnem se tak člověk dostal zejména při dohledávce. 

Závod nabízel velmi pestrou paletu povrchů a variant, mezi kterými bylo možné vybírat postupy. Oproti middlu tu byly i velmi dlouhé výjezdy či sjezdy a vrstevnice bylo dobré dobře počítat. Někteří by o tom mohli vyprávět. Mapa byla velmi dobrá. Aby taky ne, když se na ní  před deseti měsíci jelo mistrovství světa. Jediné větší diskuze byly v neděli kolem zákresu kontroly 41, kde značka pro nezřetelné napojení cest byla nakreslena tak nezřetelně, že část závodníků v obavách z možné diskvalifikace za pohyb mimo cestu rovnou volila příjezd z opačné strany, což rozhodně ideální postup nebyl. 

Výsledky

V sobotním middlu byl asi nejzajímavějším elementem souboj juniorů o přímá nominační místa na JMS v Dánsku. Pánské dvacítky byly trochu početněji obsazené, ale dlužno říci, že i mezi juniorkami byl soubor velmi zajímavý a vyrovnaný. Nakonec to dopadlo tak, že účast ve Viborgu si vybojovala pouze Alexandra Svobodová, protože Honza Hašek, který pánské nominačky vyhrál, už na seznamu nominovaných byl před závodem.

V elitních kategoriích při neúčasti našich medailistů z evropských a světových soutěží posledních let byla situace docela otevřená. Mezi ženami se opět potvrdilo, že na bednu může pomýšlet většina startovního pole. Převahu nad ostatními však tentokrát měla Marie Březinová, která oba závody vyhrála velmi přesvědčivě.

V pánské elitě byli jednoznačně nejrychlejšími muži víkendu Lukáš Chmelař a Martin Ševčík. Zatímco Pari vyhrál sobotní middle, Chmeldovi se podařilo všem ujet hned dvakrát. Ze sobotního výkonu však nadšen rozhodně nebyl. Na startu si totiž namísto správné elitní vzal áčkovou mapu a i když byl v cíli téměř o sedm minut rychlejší než nejrychlejší áčkař, ve výsledcích pochopitelně nefiguruje. Na longu už ale klaplo vše jak mělo a do historického seznamu vítězů elitních závodů ČP MTBO tak po delší době přibývá nové jméno. Uvidíme, jak Lukáš obstojí v Plzni v přímé konfrontaci s nejlepšími reprezentanty a dalšími světovými borci, ale už teď je jasné, že jeho reprezentační ambice nejsou jen trenérské.

Odkazy

• Výsledky middle / long
• Mezičasy middle / long
• Postupy middle / long
• Stránka závodu - pořadatelé
• Fotogalerie centrum + vyhlášení (Pavel Štáfek)