Předstartovní horečka vrcholí

Ostrobotnie, jak se tento kus Finska jmenuje, je podobně jako zbytek země rovná jako když střelí a nadmořská výška přesahuje sto metrů nad mořem jen opravdu výjimečně. Nejvyšší hora v okolí se jmenuje Joupiska, měří 118 m a v 80 letech minulého století jí uměle navršili, aby město Seinajoki mělo svou sjezdovku a skokanské můstky.

V roce 2006 zde proběhly závody WRE a tréninkový kemp pro MS a i když už uběhlo 15 let, najdeme ve startovní listině MS hned několik pamětníků této akce.

Ty si tedy vzpomenou, že i když nejedou do hor, v lese nejen na ně čekají krátké, ale prudké kopce, negativní tvary, skalní plošiny a kamenná moře. Pravidla dovolují jezdit i mimo cesty, ale často  podmáčený terén může v tomto případě takovou volbu postupu nepříjemně zkomplikovat.

Favorité MS a JMS

Pro všechny týmy jde o závody po velmi dlouhé době, poslední mezinárodní akcí byl promlčený SP a MED v Německu 2019. Loni se někde závodilo část roku alespoň doma, ale jsou i státy, které musely sezónu 2020 kompletně oželet.

V juniorských kategoriích jsou tak jakékoliv pokusy o určení favoritů velkou spekulací. Naprostá většina medailistů z posledních JMS už bude závodit mezi dospělými a bude zajímavé sledovat, kdo z úspěšných dorostenců zaujme jejich místo.

Pamětníků kempu i MS 2006 najdete na startu víc. Z české reprezentace je to Radek Laciga, který tehdy začínal svou druhou reprezentační sezónu. Do rakouské reprezentace se vrací Michaela Gigon, v týmu neutrálních sportovců najdeme Ruslana Gritsana a v domácím výběru třeba Mariku Hara.

Jak pro zkušené tak pro nováčky ale platí, co už bylo řečeno u juniorů. Mezinárodní srovnání i domácí závody chybí a určitá nejistota a otázky ohledně vlastní formy i výkonosti soupeřů se honí hlavou asi všem.

Čistě podle výsledků z roku 2019 patří mezi favority MS i naši závodníci. Vojtěch Ludvík a Jiří Hradil obhajují tituly na middlu a mass startu, Veronika Kubínová tři stříbrné medaile z Dánska. Kryštof Bogar ovládl poslední sprint SP a celkově byl v SP třetí. Martina Tichovská se vrací po mateřské, kterou si vybrala po vele úspěšném MS v Rakousku 2018. zajímavé bude i sledovat jak si povede Honza Hašek, medailista z JMS 2019.

A co soupeři? Finové v roce 2006 doma vládli dost suverénně, ale pravda je, že borci jako Makkilla či Tervala v té době vyhrávali všude. Domácí MS je ale vždy extra motivace a pro Jussiho Laurilu či Mariku Hara možná poslední velkou výzvou v dlouhé a úspěšné kariéře.

Mezi ženami chybí na startu Emily Benham-Kvale, takže ani v jednom z individuálních závodů nedojde na obhajobu titulu. Emily v Dánsku vládla suverénně a nikomu jinému zlatou radost nedopřála. K již zmíněným dámám můžeme určitě přidat mezi favoritky další medailistky z Dánska - Gabriele Andrasiuniene (LIT), Camillu Soegaard (DEN) či Anastasiyi Svir (NEU). 

Stejně jako naši mistři, jsou na startu i obhájci dalších zlatých Gristan a Medveděv  Ruska, kteří ale musí díky sankcím MOV startovat pod neutrální vlajkou. V tomto výběru nechybí ani Anton Foliforov - nejúspěšnjěí závodník historie MS MTBO. 

Za dva roky mapu nezapomenete, natož jezdit na kole. Vyzávoděnost a s ní spojená pohoda a sebejistota, ale bude chybět většině startujících. Částečně i díky nebývale brzkému termínu MS a JMS. Víc než kdy jindy tak platí, že stát se může ledacos a o překvapení asi nebude nouze.

Předstartovní horečka stoupá, ale doba je taková, že se nedá končit jinak než přáním aby zůstalo jen u té a celé M S proběhlo bezpečně a bez pozitivních testů. Zatím jsme prošli všichni bez ztráty kytičky. 

MS můžete sledovat živě na https://www.wmtboc2021.com/