Jirka Vraný - RD

Už před odletem do Finska jsem říkal sobě i závodníkům, že tohle MS bude hodně jiné a že můžeme být rádi, že se opět závodí a příliš se nazabývat detaily, které nemůžeme ovlivnit. Nakonec vlastně ani tak moc jiné nebylo. A nebo bylo?

Výsledkově určitě ne – našemu týmu se dařilo. Snad to nebude znít moc nafoukaně, když napíšu, že opět dařilo. Šest medailí z individuálních závodů je bilance, kterou se krom nás mohou pochlubit už jen domácí Finové. A stejně jako v minulých letech to není zásluha jen jedné hvězdy. Právě  tohle považuju za nejlepší mezinárodní vizitku našeho MTBO. Máme silný tým a hodně závodníků s výkoností na medaile.

Brzký termín MS, v kombinaci s náročnými terény a předchozím rokem plným omezení, byl ale znát na všech reprezentantech a prakticky každý z nich měl během MS nějakou slabší chvilku. Někdo drobnou a někdo větší. Někdo jednu a někdo víc. Ne každý  tak odjížděl z MS spokojený se svým vystoupením. Ale tak je to vždycky, v tom také MS nebylo jiné než jindy.

Kryštof Bogar získal titul na sprintu a bronz na middlu, skvěle zajel i poslední úsek štafet. Martina Tichovská přidala do své sbírky stříbro na middlu a bronz z masáku. Jirka Hradil potvrdil, že je v posledních letech specialistou na masák a přidal své už šesté stříbro z MS. Veronika Kubínová stříbrem na longu korunovala předchozí slušné výsledky v top 10. Na druhou stranu Jirkovy s Martinou nevyšly právě ty štafety a Veronika se chybou v závěru sprintu připravila o medaili, možná dokonce o zlatou.

Pro první či druhý start na MS si těžko lze představit náročnější podmínky. Takže páté místo Honzy Haška na longu je velký úspěch a taková malá medaile. Hodně kvalitní výsledek jsou v tomhle světle i třináctá místa Venduly Musilové na longu a Romany Kubínové ve sprintu.

Samotné závody byly dobře zorganizované. Finové použili model, kdy každý závod měl na starost jiný z lokálních klubů, takže měli dost dobrovolníků a organizace nikde nevázla. Zázemí v Olympic Training Centre v Kuortane bylo perfektní a takovéto areály můžeme Finům docela závidět. Organizace zázemí akce mimo samotné závody, byla zvládnutá vysoko nad běžný standard. Bylo hodně znát, že ji mají na starost právě zaměstnanci OTC a že už pár sportovních akcí pořádali.

Podle ohlasů většina z vás sledovala webové přenosy či záznamy ze závodů a takže mi doufám dáte za pravdu, že i tady posunuli Finové laťku zase o kus nahoru. Samozřejmě jim k tomu pomohl i rozvoj technologií a výborné pokrytí závodních prostorů LTE signálem. Ale dostupné nástroje jsou jedna věc a to jak je umíte využít druhá.

Takže za mě s MS ve Finsku velká spokojenost. Doufám, že Finové budou nějaké mezinárodní MTBO pořádat dříve, než za 15 let. Taky doufám, že ME v Portugalsku se v říjnu uskuteční a že nám vyjde stejně dobře jako MS.

Petr Lukavec - JRD

V juniorských kategoriích se závodníci vzhledem k věkovému omezení rychle mění. Stačí vynechat jednu sezónu a tým opustí řada závodníků. Navíc ročník 2000 byl výjimečně silný, takže vynecháním loňské mezinárodní závodní sezóny odešla nemalá část závodníků a do juniorského věku dorostli dorostenci bez zkušeností s reprezentováním na JMS. A medaile sbírají obvykle právě ti nejstarší a nejzkušenější z juniorů. Do toho ještě přišla termínová kolize s maturitami, přijímačkami na VŠ a obecně školní docházkou, kterou se teprve těsně předtím podařilo po půl roce opět obnovit.

Navíc letošní domácí závodní sezóna ČP ještě ani nezačala, mapové soustředění bylo vzhledem ke covidovým omezením možné uspořádat jen jedno na poslední chvíli a i nominace proběhla jen na základě měřených tréninků, takže možností připravit se na mapově obtížné finské terény nebylo mnoho. A mapa byla přesně to, co většinu reprezentantů na JMS limitovalo. Myslím, že to bylo trochu vidět i u dospělých, ale u juniorů to bylo naprosto evidentní.

Moje očekávání tedy nebyla přehnaně vysoká. Osobně jsem před odletem na letišti vyslovil prognózu -3 medaile. A přesně tři jsme taká zásluhou především Lucky Nedomlelové přivezli, takže letošní JMS hodnotím výsledkově kladně i přesto, že za dřívějšími sezónami jsme poněkud zaostali.

Ale díky za to, že i přes všechna možná omezení a hromady covidové byrokracie se letošní JMS vůbec podařilo uspořádat. Závody jsou nejlepší trénink a bez mezinárodních závodních zkušeností by se do budoucna medaile vozili těžko. Navíc se ho i přes nejrůznější omezení podařilo uspořádat na velice vysoké úrovni, takže za mě spokojenost a doufejme, že teď už to bude jen lepší.

Poděkování na závěr

Díky Katce Novákové a Valerii Kamererové za každodenní reporty - články, fotky i videa. Díky nim se podařilo reporting z prostředí českého týmu posunout zase o kousek dál. Můžete se k nim vrátit jak tady na mtbo.cz tak na Youtube kanálu ČSOS a Facebook či Instagram profilu Czech MTBO team.

Díky Kubovi Veškrnovi za terapii - tu fyzio a občas i tu duševní.

Díky Martinu Ševčíkovi a Leoši Bogarovi za bezpečnou dopravu kol tam i zpět a za technickou i mentální podporu pro závodníky.