Mezi tornádem a povodní 

V poslední době jakoby nám příroda dost významným tónem naznačovala, kdo koloběh života na Zemi vlastně řídí: vloni Covid, přesunutá olympiáda, zase Covid, letos do toho parádní tornádo a jedna bouřka za druhou. Jasné je i to, že jako divák si na letní olympiádu nezajedu ani letos a krom jedovatých pavouků, které v českých zemích už nějaký ten pátek máme, se u nás začíná líbit i medvědům.

Co má tohle všechno společného s kolem a mapou? Přece plzeňské pětidenní! Dlouho si s orienťáky příroda nepohrála tak, jak tomu bylo v prvním červencovém týdnu u ejpovického rybníka. Skoro šest stovek závodníků z Česka i dalších zemí Evropy tam dorazilo na tradiční MTBO 5 Days. Původně se závod měl pořádat jako součást MS v OB 2021 s centrem ve Vrchbělé, ale kvůli pandemii byly doprovodné akce k WOC 2021 zrušeny. Na konci dubna se pořadatelé rozhodli pro přesun do Ejpovic a věřili, že bude líp...

Prolog: pily a hadice

Ejpovický rybník vlastně není rybník, oficiálně je to vodní nádrž. Dokonce tam mají i malou vodní elektrárnu. A možná škoda, že jen malou, protože kdyby byla větší, mohla by ve třech týdnech po letním slunovratu rozsvítit celou Plzeň a nejmíň půlku Prahy. Zatímco východ republiky bičovaly větrné víry, Plzeňsko obdrželo příděl srážek na tři roky dopředu. Šedesát milimetrů vody na čtvereční metr během dvaceti minut zařídilo, že den před otevřením závodního kempu bylo shromaždiště perfektně připraveno na jachtařskou akci. Vítr, že byste přeplachtili na druhý břeh do minuty a voda úplně všude. Závody tak vešly do historie ještě před tím, než vůbec začaly.

Přímo v kempu kalamitu likvidovali hasiči, v závodních prostorech pak chlapi v modrých dresech KOS Plzeň s motorovkou v ruce. Na vyšších místech bylo vody a bahna po kotníky, jinde ale i po kolena či více. Laguny, které vítaly první závodníky ve čtvrtek, byly pouhým střípkem z toho, co místem pro táboření prošlo jen pár desítek hodin před tím.

E1: Free order

V pátek byl sice příjezd a parkování už celkem bez komplikací, ale první etapa se co do počasí nesla stále v duchu minulých dnů. Vytrvalý déšť a v lese příděly bláta ze všech stran. Možná dobře, že pršelo celkem vydatně, jelikož na bicyklech řídké bláto tolik nedrželo a něco teplý déšť zvládl opláchnout i během závodu. 

Prostor v kopcích pod Kokotskými rybníky se ukázal jako vhodný pro první etapu hned dvakrát. V prvé řadě se tu povedl postavit moc pěkný free order, kdy se muselo řešit podstatně víc proměnných než "zleva" či "zprava". A výhodou byl i sklon a materiál podložky. Sice to na mokru klouzalo, ale promáčená půda už další vodu nepobírala. Díky rychlému odtoku tudíž nebylo tolik bahna, které by tahalo za nohy a závod celkem odsýpal. Často bylo nejrychlejší jet s vodou, přímo ve stružce uprostřed cesty. Bylo i zajímavé v lese potkávat kolegy závodníky startující ve zcela rozdílných časech, což značilo, že možností, jak sběr kontrol seřadit, stavitel nabídl opravdu mnoho.

Pochopitelně rychlé byly jen některé z nich, osobně jsem volil strategii "nejdřív les, až pak ves".  Jelikož v pánské elitě pomalejší cyklista než moje maličkost pravděpodobně nejezdí, většinou potřebuji pro odlepení ode dna výsledkové listiny využít maximum svých ostatních závodnických předností. Jakožto bývalý přeborník v atletickém sprintu jsem kupříkladu (a určitě správně) vyhodnotil, že 60-61 bude nejmíň o dvacet vteřinek rychlejší přeběhnout. To, co se původně zdálo být vítěznou fintou, nakonec skončilo tříminutovým zásekem v neprostupné hradbě trnitých keřů, zničenou vestou a ztracenými brýlemi. Mapař totiž opomněl dokreslit novou zástavbu a zřejmě chybou sesazení vrstev ta trnová hradba v mapě sice byla, ale o pár desítek metrů jinde než ve skutečnosti. To jsem však zjistil až v úterý při hledání brýlí (nalezeny!), ale připomínek k mapě jsem slyšel z různých stran více.

Volný pohyb lesem nejvíce svědčil Vojtěchu Ludvíkovi a Martině Tichovské, kteří vyhráli v elitních kategoriích a oblékli tak žluté dresy vedoucích závodníků do další etapy. Tehdy ještě netušili, že je tyhle slušivé oblečky budou prát od bahna každý následující den. Žádné velké sportovní překvapení se jinak neudálo, pouze ženská elita přišla o velkou favoritku na celkové pořadí Veroniku Kubínovou, která v lese zapomněla jednu z kontrol a další čtyři závody již jela mimo ambice na prvenství v pětidenních.

E2: Sprint

Žluťáky zůstaly zářivě čisté jen do úvodu dalšího závodu. Sobotní dopoledne bylo sice slunečné a bez deště, ale přívaly vody z minulých dnů les nestihl vstřebat, a tak se spíše než po cestách jezdilo různými potůčky, bažinkami a dalšími vodními prvky. Ve sprintu se už rozdávaly i body do Českého poháru MTBO, proto byla startovka oproti free orderu o více než sto lidí početnější. Vyšší prestiž byla znát i na motivaci závodníků, bohužel ne vždy to mělo dobré konce.

Tratě pod Jandovou skalou byly na sprint velmi dlouhé, většina závodníků včetně vítězů obou elit se nevešla do půl hodiny a výjimkou nebyly ani časy výrazně delší. Těžkým terénem to bylo způsobeno jen zčásti. Už z parametrů tratí bylo vidět, že si to v lese docela užijeme. V čase, kdy při sprintu jinak dojíždím do cíle, jsem se motal někde kolem desáté kontroly, což nebyla ani polovina závodu. Po mapové chybě, kdy jsem místo na sedmičku vyrazil na sedmdesát sedmičku, se mi přihodila i chyba jezdecká: singletrail borůvčím obsahoval v ideální stopě téměř neviditelný pařízek, který mne nekompromisně seslal k zemi. Jelikož jsem nestihl vystoupit z bicyklu, mé tělo nekoordinovaně dopadlo mezi dozrávající modré kuličky zcela zamotáno mezi kliky, rám a záplety. Bolelo to pekelně, ale nějak se mi podařilo z téhle pasti vyprostit a pokračovat dál. 

Nejpíše jsem tehdy v lese narazil na zónu silně negativní energie. Pouze pár metrů od místa téhle příhody totiž ve stejném okamžiku už pracovali záchranáři u Ondry Bílka, který na tom se zlomenou stehenní kostí byl podstatně hůře než já. Zasahovat v tomhle prostoru nebylo snadné, velký dík proto patří nejen zdravotníkům, ale i Zdeňkovi Lacigovi a ostatním závodníkům, kteří na místě pomáhali. 

Závod byl po technické stránce opravdu velmi těžký. Vzhledem k obtížné sjízdnosti a množství vody na cestách bylo často výhodnější kolo nosit lesem. O tom se můžete přesvědčit i třeba shlédnutím postupů vítězného Kryštofa Bogara, který komplet na kole řešil jen málo přes polovinu ze všech mezičasů. Ženskou elitu tentokrát vyhrála Veronika Kubínová, která kromě přesné mapy tentokrát zdatně využila i své technické dovednosti z XC závodění. 

Až cestou z cíle zjišťuji, že to, co mi teče po lýtku, není bahno, ale krvavě rudý následek mé lesní kolize s vlastím strojem. Na šití to asi není, ale vzhledem k rozsahu a místům poškození (na některá si sám dobře nevidím) v kempu poptávám pomoc. Bohužel jediná vybavená lékárna i kompetentní obsluha jsou stále v lese a protože se chystám fotit triatlon, volím provizorní samoošetření a definitivu schovám na doma, kde mám svůj doktorskej vercajk, co vozím na kempy.

Kulturní i další servis

S děravými lýtky a odřeným trupem si dávám oběd (jídlo v kempu bylo velmi chutné) a kontroluji fotovýbavu. O-triatlon je tradiční součástí pětidenních a většina týmů jej bere sice s nadsázkou, leč přesto velmi prestižně. S extraligovými výkony na mapě se u elitních orienťáků tak nějak počítá, ale plavecké výkony na úrovni profesionálů překvapily nejednoho zasvěceného odborníka. Nelze se proto divit, že tento závod disponoval i nejlepší diváckou kulisou z celých pěti dnů v Ejpovicích.

Doprovodný program je vůbec silnou stránkou MTBO 5 Days. Besedy se zajímavými lidmi (tentokrát fotbalový reprezentant Lukáš Provod, který dříve mimo jiné běhal na lyžích a zkoušel orieťák), hudební vystoupení a kvalitní podkresové playlisty. A nebo týmové exhibice při závěrečném večírku s tanečníky či výbornou žonglérkou Constance Devillers, která udržela ve vzduchu tolik míčků, že je málokdo stihl vůbec spočítat. A tím vším provází celých pět dnů neúnavný hlasatel a moderátor Hasák, který plynule přepíná mezi češtinou a angličtinou, aby byli všichni v obraze a bavili se.

Kromě kultury a jídla mysleli organizátoři i na techniku a další služby pro závodníky: k dispozici byla opravna kol i stánek s oblečením a doplňky. Tradiční je účast a podpora ze strany předních výrobců mapníků. 

E3: Long

Zatímco program prvních dvou dnů  plnil spíše aklimatizační či socializační funkce a závodní čas u málokoho přesáhl hodinu, třetí etapa byl už opravdový pohárový závod. Klasika jak se patří, navíc kromě ČP započítaná i do světových žebříčků. Úrovni závodu odpovídaly i parametry elitních tratí. Mapa byla docela čerstvá, jelikož les Čilina nebyl nikdy předtím zmapován a mapařské práce začaly teprve během svátečních květnových dnů.

V prostoru byl sice jen jeden kopec, avšak dalo se na něj vyjet nebo ho objíždět vícekrát a z různých stran. A převýšení zejména ze severu nebylo vůbec zanedbatelné. Hned na první kontrolu měly obě elity možnost překonat napříč téměř všechny vrstevnice, které mapou procházely. Postup byl navíc okořeněn volbou, zda výškový rozdíl překonat rovně s použitím boulderingové techniky či objíždět na kole s mnoha délkovými metry navíc. Co z toho bylo rychlejší, zjistíte v postupech. Počítat vrstevnice se vyplácelo na většině přesunů mezi kontrolami. Čilina totiž nabízí i velmi rychlé objížděčky bez nastoupaných metrů, v porovnání s mnohem kratšími, avšak kvůli bahnu téměř nesjízdnými tečkami svážnic byly často mnohem příjemnější a rychlejší volbou.

Počasí jinak celkem přálo, neděle byla nejslunečnějším dnem celých závodů. Projevilo se to i v počtu nejmladších závodníků na startu: do kategorie MW 10 odstartovalo celkem 88 borců a borkyň na všech možných velocipedech a přibližovadlech!

Kdo sledoval v cíli či na internetu průběžné výsledky, byl asi velmi překvapen třetím místem Martina Štěňhy, který byl klasifikován v cíli před všemi zahraničními reprezentanty. Jeho jméno z pořadí zmizelo až nedlouho před vyhlášením. Martin jel klasiku velmi dobře, na sběrce se pohyboval kolem čtvrtého místa. Postup do cíle jel však po paměti a nevšiml si zakázaného úseku hlavní cesty k cíli. Ze senzačního výsledku tak byla diskvalifikace a výsledky pánské elity tudíž opět nepřinesly žádné překvapení: Vojta Ludvík vyhrál před Kryštofem Bogarem a Dánem Thomasem Steinthalem a upevnil si vedení i v celkovém pořadí. Martina Tichovská při postupu do cíle doplatila na rozbitý terén a možná trochu matoucí mlíkování kolem zničených cest a z jasného vedení spadla v cíli na druhou příčku. Rychlejší na dojezdu byla Dánka Cæcilie Christoffersen, která díky vítězství na klasice snížila svou ztrátu na Martinu i v celkovém pořadí. Mezinárodní stupně vítězů doplnila třetí Constance Devillers z Francie.

E4: Middle

Po slunečném longu se počasí pro druhý závod WRE a třetí pohárový v pořadí opět vrátilo k modelu z úvodního závodu. Pršet však tentokrát začalo až v průběhu dne, takže na startu byli tentokrát k vidění ještě čistí závodníci s naleštěnými stroji. Koncept elitního middlu byl trochu neobvyklý, byly to vlastně takové dva sprinty za sebou propojené velmi dlouhým postupem s mimoúrovňovým přejezdem rozvadovské dálnice. Druhá (severní) část mapy byla dokonce shodná s prostorem sobotního sprintu, takže jsem si některé sobotní zážitky zopakoval v protisměru.

Nicméně zajímavé to bylo už od začátku. Deště zamíchaly s klasifikací cest natolik, že pro odhad sjízdnosti byl i hod kostkou stoprocentně přesnější než mapa. Sjízdný terén trval přesně dvě kontroly, pak to začalo. Tlustá dlouhá čárka na postupu 2-3 byla v reálu pět metrů široká a půl metru hluboká přírodní vana plná kluzkého bláta a špinavé vody. Poklusem vedle cesty jsem se z toho nějak vymotal a když stavitel nabídl stejný úsek i jako ideální variantu postupu 6-7, s díky jsem odmítl a objížděl tohle bahnoviště úplně jinudy. Mezi pětkou a sedmičkou se mi podařilo dojet dva ze soupeřů, kteří startovali přede mnou. To mne docela překvapilo, jelikož se mi taková věc v elitě moc často nestává. Dlouhý postup na jedenáctku jedu po asfaltu zprava, což nevím, zda bylo rychlejší, zato jsem se stihl v klidu najíst, napít a mít v mapníku denní tisk, asi bych měl chvilku i na aktuality ze světa.

Noviny ale nevozím, rozptýlit se z koncentrace na mapu dovedu totiž dost dobře i bez nich. Naprosto skvěle se mi to povedlo ve druhé části middlu. Po sérii snadných krátkých postupů z jedenáctky k šestnáctce následuje přejezd na druhou stranu kopce. Beru to přes vrchol a při cestě dolů to bude snadné, říkám si. Zcela jednoduchý itinerář "levá-levá-pravá-levá" s následným dojezdem ke kontrole 17 se mi však kdesi ve sjezdu zkomprimoval a optimalizoval do podoby "levá-pravá-levá". Dělám učebnicovou paralelní chybu: Po předčasném odbočení vpravo mi stále sedí všechno s mapou - jedu z kopce, odbočky i klasifikace v pohodě, dokonce i seník je zdánlivě na svém místě. To, že se jednalo o zcela jiný seník, bohužel zjišťuji až po návratu téměř na vrchol kopce. Zajel jsem si víc než půldruhého kilometru a nechal v chybě nějakých osm minut.

Souboj o vítězství se tudíž opět odehrával mezi úplně jinými borci: Nejlépe závod vyšel Kryštofovi, Vojta Ludvík byl tentokrát ve žlutém dresu pomalejší, takže pořadí na bedně mužů bylo Bogar - Kanta - Steinthal. Dámskou elitu vyhrála přesvědčivě Veronika Kubínová. Druhá Cæcilie Christoffersen potřetí v řadě něco umazala ze své ztráty na Martinu Tichovskou, která dojela až za ní, na žlutý dres to však Dánce stále nestačilo.

E5: Finále - semi-free order

Poslední start pětidenních byl prvním, při kterém si mohli pořadatelé pořádně užít letního sluníčka. Na široké cestě mezi poli se kolem poledne dokonce rádi schovali do stínu přistavených stanů, teplo bylo opravdu velké. S povrchem cest v lese však ani Slunce nic nesvedlo, bláto a louže zůstaly na stejných místech, kde jsme je potkali v průběhu longu. Prostor pro závěrečný "skoro-free-order" byl totiž s tím longovým zcela identický. Jen se startovalo z druhé strany kopce.

Kontroly byly v prostoru rozmístěné rovnoměrně po celé ploše mapy. Povinný postup tvořilo vždy jen pár z nich, ty ostatní bylo možné sebrat kdykoliv. Jelikož se mi nechtělo několikrát přejíždět hřeben Čiliny, rozhodl jsem se pro taktiku pozvolného nabírání výškových metrů i za cenu delších objížděček kolem kopce. Na hřeben jsem tak nakonec musel pouze jednou, a to pro kontrolu, která byla úplně nahoře. Zato vrstevnicových okružních cest bylo habaděj, jel jsem snad úplně všechny. Zlatým hřebem pak byl nonstop přejezd celé mapy od východu na západ zakončený půlkilometrovou teplou bahenní koupelí na plné cestě (!) západně od startu. Prostě počasí si nevybereš a tentokrát si s námi přiroda opravdu pohrála. 

Do cíle dojíždím bez větší únavy, což přikládám závěrečné bahenní lázni a tomu, že jsem jel do kopce v podstatě jen asi dvakrát. S dosaženým krásně zaokrouhleným časem 70:00 jsem spokojen a ještě více pak s pohledem do výsledků poslední etapy. Asi jsem to nepospojoval úplně blbě... Navíc mám po nějaké době odjeté celé pětidenní a to se počítá. 

Nejrychleji se poslední mapou prokličkovali Honza Svoboda a ve velké pohodě jezdící Martina Tichovská. Martina si tak pojistila i celkové vítězství v pětidenních před Cæcilie Christoffersen a Lucií Rudkiewicz. Mužskou kategorii vyhrál s velkým náskokem více než devíti minut Vojtěch Ludvík, na druhé místo se probil Thomas Steinthal a třetí celkově skončil Kryštof Bogar.

Epilog 

MTBO 5 Days potvrdily svoji exkluzivní pozici na české i světové pořadatelské scéně. S přihlédnutím k času, který pořadatelé měli na kompletní přesun akce na úplně jiné místo, to byl opět parádní svátek orientačního mountainbikingu. Svoje osobní radosti a možná i drobné mouchy si našel určitě každý, avšak ve světle současného světa má mnohem větší váhu to, že jsme mohli být opět spolu v lese i v kempu a mohli sdílet radost z pohybu a společného bytí.

Velké poděkování patří všem partnerům a sponzorům závodu za podporu, panu starostovi Ejpovic Jaromíru Kalčíkovi za vstřícnost. Ze strany pořadatelů patří poděkování závodníkům. Celý tým si váží toho, že nikdo neremcal, že je všude moc bláta, že je všude málo toaletního papíru a že teče málo teplá voda – díky! Přístup všech k náročné situaci v kempu i v lese také ukázal, že tento sport dělají správní sportovci, kteří dokázali v těchto podmínkách zvládat stanování v kempu i špičkové sportovní výkony (včetně zahraničních výprav na úrovni reprezentace – Francie, Dánsko…)

Téměř až symbolický byl osud závodního kempu v dalších dnech po závodech. Třetí den poté, co odjel poslední ubytovaný závodník, přišla další velmi silná bouřka a skoro celý kemp byl opět pod vodou. Na místech, kde jsme stanovali či startovali na kole do triatlonu, plavaly loďky a šplouchaly ryby. Po nás potopa...

Doufejme, že po pětidenních přijdou další vydařené závody. Co je v tuhle chvíli naplánováno, uvidíte nejlépe v našem kalendáři MTBO akcí v ORISu.

Perličky z pořadatelova zápisníku, aneb co se do článku nevešlo

• Majitele kempu v Ejpovicích se nám podařilo přesvědčit, že MTBO5days jsou pro něj výrazně přínosnější akcí než plánovaný fotbalový kemp pod patronací reprezentanta Daridy, rokycanského rodáka, toho času na EURU2021
• Majitel kempu po akci konstatoval, že akce MTBO5days byla pro ně výrazně, ale výrazně příznivější akcí než fotbalový kemp reprezentanta Daridy a to nejen po finanční stránce

• Přestože se 5denní konaly v těsné blízkosti Plzně, rozhodli jsme se nepoužít les Krkavec, pro MTBO téměř zaslíbený terén, ale lesy v těsné blízkosti Ejpovic

• Některým stavitelům ale přišly tyto lesy málo orientačně náročné, některé pěšiny vznikly těsně před závody

• Rekapitulace úrazů: zlomená stehenní kost při sprintu (ještě jednou děkujeme všem asistujícím závodníkům), prasklá lopatka, naštíplá loketní kost, sešívaný prst na ruce, sešívaná tvář, odřeniny, pohmožděniny

• Majitel kempu musel po třetí etapě na kapačky. Tak se mu to líbilo, že nechtěl nikdy odejít a tak první 2 noci nespal

• Obyvatelé Letkova byli velmi shovívaví – závody na MTB už kolem jejich vesnice párkrát vedly

• Obyvatelé Letkova byli velmi překvapení – závody v MTB nikdy nevedly po pěšinkách, které si poctivě vyšlapali na procházkách se svými psy

• Vypilo se 65 sudů piva a 10 sudů nealko

• Někteří obyvatelé Ejpovic si stěžovali na hluk a odpadky – už před závody

• Po závodech si žádný obyvatel Ejpovic na nic nestěžoval

• Do ejpovického kempu se vešlo více stanů a karavanů než je obvyklé a stály na místech, kde to vůbec není obvyklé

Odkazy

• Výsledky MTBO 5 Days
• Postupy sprint / long / middle
• Žebříček ČP MTBO
• Facebook MTBO 5 Days
• Fotky David Chmelík (sprint)
• Fotky David Chmelík (semi-free order)
• Fotky Pavel Štáfek (centrum, o-triatlon, celkové vyhlášení)
• Fotky Sten Rauch (všechny dny)
• Fotky Kuba Hasman

Text: Pavel Štáfek & Ondřej Vodrážka
Foto & video: Archiv MTBO 5 Days