Krásné hory, kvalitní infrastruktura, dobré jídlo, vstřícní lidé a na konci května i příjemně teplé počasí. Pro turisty i sportovce je Slovinsko výbornou destinací. Pokud k tomu orientační biker připočte vidinu zajímavých závodů na nových mapách v neokoukaných terénech, není divu, že na první samostatně pořádané mistrovství světa v MTBO veteránů dorazilo do Slovinského Hradce na 320 závodníků z celého světa.

Největší výprava dorazila z Česka. Startovní listiny čítaly celkem dvaačtyřicet českých jmen a nutno hned na úvod podotknout, že velká část našich závodníků si přivezla i značné sportovní ambice. Není divu, vždyť hned devět z nich přijelo obhajovat medailové pozice z  předchozího veteránského mistrovství, které se konalo před zhruba osmi měsíci v Bulharsku společně s finálovým kolem Světového poháru pro elitu. Nejsilnější zastoupení jsme měli v kategorii pětačtyřicátníků, ovšem české vlaječky byly vidět ve startovkách napříč celým věkovým rozmezím od W35 až do M80

Letos bylo mistrovství osamostatněno a většina zúčastněných si změnu chválila. Bylo prostě vidět, že veteráni jsou hlavními účastníky celého dějství a akce jim mohla být přizpůsobena do nejmenšího detailu. Od map s velkými formáty a měřítky přes informační servis až po nabídku odvozu na vysoko položený start pro nejstarší účastníky. Pořadatelé měli velkou podporu místní samosprávy a celková úroveň zajištění byla z pohledu závodníků perfektní.

Prší, prší...

Zda má česká lidovka s tímhle názvem svůj slovinský ekvivalent se nám zjistit nepodařilo, nicméně při sledování aktuálních klimatických podmínek a předpovědí pro danou lokalitu se nám po více než týden před odjezdem nedařilo naladit jiný nápěv. V některých místech na závodních mapách údajně pršelo i čtrnáct dnů za sebou a při našem příjezdu na místi to bylo opravdu znát.

V den oficiálního zahajovacího ceremoniálu byl na programu model a nechybělo moc k tomu, aby se kvůli počasí nemohl jet. Některé potoky se díky dešti změnily v říčky a řeky, brody byly bez použití člunů nepřekonatelné a na cestách se místo trávy a kořenů vyskytovala zejména voda a bláto. Zejména právě poslední uvedené činilo bikerům největší obtíže. Zatímco při modelu nebyla nesjízdnost některých zatopených či extrémně bahnitých cest takový problém, v závodě už by to problém být mohl. Organizátoři proto předem avizovali, že v souvislosti s počasím dojde k navýšení směrných časů o 10-15 % a v přinejmenším prvních dvou závodech, kterými byly masák a middle, se toto prohlášení potvrzovalo.

Hromaďák na letišti

Úvodní závod byl situován do okolí letiště Slovenj Gradec. S ohledem na okolní panoramata alpských masivů bylo až s podivem, že rozptyl vyrstevnic mapy masáku se vešel do nějakých šedesáti výškových metrů, což je jen o málo více než u nás nabízí třeba taková Biřička u Hradce Králové. Tím však podobnost obou lokalit končí, prostor mapy s názvem Dobrava Jug je mnohem členitější a množství cest a cestiček je místy ohromující. Zcela běžné jsou křižovatky se sedmi i více odbočkami stejné či podobné kvality, terén je navíc ze všech stran obklopen krátkými, ale velmi prudkými svahy. Během celého šampionátu byl povolen pohyb pouze po cestách, je tudíž jasné, že chybný výběr ze dvou či více variant vedoucích téměř stejným směrem většinou znamenal návrat na křižovatku a značnou časovou ztrátu. Díky počasí pak byly cesty hodně bahnité, do svahů se místy nedalo ani pořádně tlačit, natož jezdit. Bahno z kola bylo však možné cestou omýt v jedné z mnoha hlubokých louží, kterými bylo nutné projet.

Hned při hromadném startu bylo vidět, jakou váhu domácí šampionátu přikládají. Závod startoval přímo na široké ranveji letiště, na kterém byl kvůli závodu zastaven provoz a jediným poletujícím prostředkem tak byl pořadatelský dron s kamerou.

Většina závodníků si užila docela dlouhou jízdu v balíku, k prvním uzlovkám bylo potřeba překonat několik potoků a kluzkých úseků v lese. Větvené úseky byly dvojího druhu: na začátku to byly dlouhé okruhy middlového typu, ke konci závodu pak pořadatelé připravili dost záludnou pasáž se sprintovými motýlky. V té bylo potřeba udržet maximální pozornost, aby všechno bylo oraženo ve správném pořadí.

V závodě se našim docela dařilo. Největších úspěchů dosáhli na úvod začátečníci. Pokud se tedy slovem začátečník dá označit to, že na podobné akci startujete poprvé. Těmi začátečníky byli totiž čtyřnásobná mistryně světa v MTBO Martina Tichovská v kategorii W35 a velezkušený elitní biker Mirek Kalina, který závodil v M40. Oba si s tratí poradili s naprostým přehledem a zvítězili s výrazným náskokem. V pětačtyřicítkách se čtveřice našich mužů vešla do první šestky, na vítězství to však nestačilo, Pavel Bureš dojel druhý a Petr Jašek třetí. Druhá místa obsadily Markéta Kalinová (W40) a Iva Mědílková (W50), třetí dojela Eva Maliňáková v kategorii W55.

Dostihy pod Alpami

Na druhý závod bylo potřeba přejet přes půl Slovinska do oblasti Kamnických Alp. Obec Komenda je nejen vstupní branou do hor, ale i vyhlášeným centrem klusáckých dostihů. Místní hipodrom byl pro umístění shromaždiště middlu asi jasnou volbou, zázemí pro cyklisty tu bylo perfektní. A pro znalce cyklistiky měla lokalita ještě jeden zajímavý náboj: cestou na start mohli závodníci poznat místa, kde se učil jezdit na kole jeden z nejsilnějších cyklistů současnosti Tadej Pogačar. Ten měl však v době konání middlu jiné povinnosti, závodníci tak museli vzít zavděk fanoušky z řad ostatních místních obyvatel.

Oproti předchozímu dnu bylo trochu lepší počasí. Na shromaždiště párkrát nakouklo i sluníčko, v lese bylo stále hodně mokro, ale docela teplo. Terén byl i přes obtížnou sjízdnost parádní. Oblast mapy byla protkána údolíčky malých potoků, z páteřních cest odbočovala spousta cestiček všemi směry. Závěr závodu pak projížděl v plné rychlosti mírným klesáním v zastavěné části obce. Cílové spurty se pak odehrávaly přímo na dráze hipodromu.

Závod se náramně vyvedl našim mužům v kategorii M45. Trojice Pavel Bureš, Martin Štěňha a Petr Jašek obsadila v tomto pořadí první tři místa. Ve čtyřicítkách skončil druhý Miroslav Kalina a na stupně vítězů se třetím místem poprvé prosadil i náš nejstarší zástupce Vladimír Němec v kategorii M80. V ženských pětatřicítkách opět zvítězila Martina Tichovská, třetí příčky pak obsadily Markéta Kalinová (W40), Eva Maliňáková (W55) a Jindra Dohnalová (W60)

Do pořádných kopců

Zatímco middle i hromaďák se odehrály v prostorech, odkud byl na místní horské masivy krásný výhled, u longu tomu tak nebylo. Závod se totiž odehrával přímo na úpatí jednoho z nich a nejvyšší vrchol nebyl přes bližší strmé svahy prakticky vidět. Mapa pokrývala území s nadmořskou výškou mezi 400 a 700 metry, což v kombinaci s parametry tratí naznačovalo, že tahle etapa bude pro skutečné vrchaře. Většina závodníků se vracela do cíle s více než tisícovkou nastoupaných metrů a mnozí i s několika novými modřinami. Kluzkých pasáží bylo sice jen několik, ale byly opravdu náročné na techniku. Většina pádů byla naštěstí v malé rychlosti a obešla se bez zranění. Domnívám se však, že místní sojky si během závodu stihly důkladně osvojit nadávky v řadě světových jazyků, jelikož hlasitých projevů závodníků při kolizích bylo v lese slyšet opravdu dost. 

Při longu už bylo hodně teplo, závodníci tak ocenili i občerstvovačku na trati. Nedaleko od ní pak byl brod, ve kterém se dalo i docela dobře vykoupat. Za normálního stavu mohl mít nanejvýš ke dvaceti centimetrům, avšak díky předchozím vytrvalým dešťům v něm bylo vody více než dvakrát tolik a ta důkladně oplachovala z bicyklů nejen bahno, ale i zbytky maziva z řetězů a vnitřků ložisek.

Martina Tichovská v kategorii W35 potvrdila svou suverenitu a s přehledem brala zlato i v longu. Druhá místa obsadily Iva Mědílková (W50) a Jindra Dohnalová (W60), třetí pak dojely Markéta Kalinová (W40) a Eva Maliňáková (W55). Mezi muži se v kopcích dokázal prosadit Martin Štěňha, který v M45 zvítězil před Pavlem Burešem. Druhý skončil v M50 Martin Štěpánek, třetí byli pak v M40 Miroslav Kalina a v M80 Vladimír Němec.

Sprint na závěr

Poslední závod přivítalo přímo hostitelské město celého šampionátu. Pořadatelé využili toho, že v neděli se ve Slovinsku na rozdíl od naší země netráví čas v nákupních centrech a prázdné parkoviště největšího obchoďáku ve městě se tak na pár hodin stalo depem pro celý závodní balík. Sprint byl postaven na dohled od centra města, v mapě se vystřídaly všechny možné městské a příměstské terény - zástavba, park, les, hřiště, skatepark... Bylo to velmi pestré a velmi rychlé. Tak rychlé, že někteří zapomínali na pravidla a zkracovali si trasu zakázaným způsobem, což v cíli znamenalo diskvalifikaci. Výsledky tak nebyly jasné až do posledního okamžiku.

Čtvrtou zlatou medaili v řadě získala ve sprintu Martina Tichovská (W35). V pánských pětačtařicítkách byli Češi opět velmi úspěšní, mistrovský titul získal Martin Štěňha, na druhém místě byl za ním Petr Jašek. Druzí skončili i Vladimír Němec (M80), Eva Maliňáková (W55) a Jindra Dohnalová (W60). Bronzové medaile ze sprintu si pak domů vezou Miroslav Kalina (M40), Tomáš Zrník (M50) a Iva Mědílková.

Celý šampionát byl po organizační i sportovní stránce perfektní. S počasím toho pořadatel moc neudělá, v tomto případě se i přes dlouhotrvající deště před začátkem akce nakonec vše v dobré obrátilo a všechny závody byly v regulérním, byť místy velmi obtížném terénu. Česká výprava si odváží řadu skvělých úspěchů, ale také poznání, že na světové úrovni se veteránské tratě staví opravdu těžké a uspět není vůbec jednoduché. Uvidíme, jak se naše výprava dokáže připravit na další světové mistrovství, které se bude v roce 2024 konat v Dánsku.

Odkazy

• Web WMMTBOC 2023
• Výsledky online
• Výsledky pdf + mezičasy + Livelox
• Facebooková stránka WMMTBOC 2023
• Foto Pavel Štáfek - medailové ceremoniály
• Foto David Chmelík - mass / middle / long / sprint

Foto v článku: Pavel Štáfek, David Chmelík, archiv WMMTBOC 2023