Skutečně nádherné a strmé zalesněné svahy dávaly tušit, že nepůjde o vyjížďku v Polabí. Ubytování a centrum závodu bylo v chatkách u jezírka. Počasí si navíc dalo předsevzetí vystřílet své poslední letní paprsky, takže před startem panovalo pravé post-letní opojení z nádherného bytí uprostřed přírody (tedy alespoň u mě). Následuje osobní výpověď je o tom, jak si lze z Mistrovského závodu udělat nádherný cyklo-výlet.

Sobota - krátká trať

Už cesta na start mě ujišťuje v tom, co jsem doposud tušil. Jsou tu kopce a zatraceně strmý. Půlka cesty na start z kopce a druhá jen do kopce. Jedu společně s Pařezem, kolegou z oddílu a tak ta cesta na start utekla v družném rozhovoru o všem a vlastně o ničem. Přijíždím včas, tak si stačím akorát vydechnout.

Hlavně do toho nesmím jít zbrkle, říkám si těsně před startem. Jsem na tenhle závod strašně natěšenej. Ne že bych měl ambice na bednu, ale tuším dobré umístění. Start, zmatky v hlavě, zorientovat se a vyrazit. Jasný postup na jedničku po vrstevnici a druhou cestu doprava z kopce a pak dál po vrstevnici. Bum a je to tady. Hrubka jako svině. Uhnul jsem už o jednu dřív a teď se motám někde mezi Ostravou a Brnem. Po chvilce rozmýšlení jsem zvolil tu nejhorší možnou variantu, objíždím celé údolí několika kilometrovou objížďkou. To mě zlomilo. Tak vygumováno jsem už dlouho neměl.

Psychicky na dně se přece jen ukecávám to nevzdat. Snad jen díky skvělému počasí jsem s rozhodl vytrvat. Dál už to jde. Jen mě občas štvou postupy, kde je rychlejší běh přes les než kolo. To by v bajko-orienťáku snad nemělo být. Přichází nádherný sjezd k cíli. Škoda snad jen, že ten dojezd nepostavili pořadatelé víc v terénu. Přece jen jsem ty těžko vydobyté výškové metry ztratil na tom skoro asfaltovém postupu moc rychle. Přijíždím ke kontrole, kde je nezvykle mnoho čumilů. Tuším něco záludného. Tak jsem se soustředil na tu kontrolu, až jsem přehlídnul, že hned za kontrolou je lávka široká asi jen čtyřicet centimetrů. To jsem zjistil, až když odvážně balancuji nad potokem. Naštěstí se mi podařilo zacvaknout a dobalancoval jsem v pořádku na druhou stranu. Cíl. Super výlet, ale výsledek nic moc.

Sobota večer - velmi dlouhá akce

Myslím si, že ke sportu patří i trochu kultury. Nevím vlastně jestli se různé diskotékově, rockově, alkholově, zpěvově, tanečně ladeně sobotní večery dají nazvat kulturou, ale určitě to k tomu patří. Stejně tak si to myslí i pořadatelé. Obvykle pak takovou akci uspořádají v oblíbené hospůdce, kde hospodský je jejich dobrý známý. Ukecávají ho tím, že jsou to všechno slušní lidé a určitě se nic nerozbije. Končí to obvykle půlnočním striptýzem (jednoho nejmenovaného bikera, bejvávalo, škoda), rvačkou s místními a vyhazovem uprostřed dobré zábavy. Zmíněný pořadatel má pak doživotní zákaz vstupu do oné hospody.

Tak nic takového se v Rusavě nedělo. Sobotní akci si organizoval každý po svém, i když se nakonec všichni sešli v místním hotelu a hudba byla taky. Neskončilo to striptýzem a ani vyhazovem a myslím, že je to tak možná líp.

Neděle - klasická trať

Ještě v opojení ze sobotního večírku jsem na start vyrazil na opačnou stranu. Až po kilometru mě usměrnil jeden z pořadatelů. Na start jsem díky zajížďce přijel přesně na čas.

Jak jsem v sobotu postup na první kontrolu zkazil, tak v neděli jsem ho doslova zvoral. Podařilo se mi vymyslet ten nejdelší, nejkrkolomnější a snad nejnesjízdnější postup. A když jsem i v něm ještě stačil zabloudit, tak bylo hotovo. Pak už to byl pro mě jen výlet po krajině české.

Nějak jsem se tím vším smířil, ale vzdát jsem stejně nechtěl. Nasadil jsem si výletnické tempu a kochal se. Doslova jsem si houbařil jednu kontrolu po druhé. Po cestě jsem si stačil i zevnitř zříceninu hradu, okolo které jsem jel. V jedné vesničce jsem si dal jablka ze stromu a hlavně pořád jsem se kochal. Nevím, jestli jste něco takového zažili. Najednou prostě nemáte vůbec chuť se někam hnát, jen tak se sunout vpřed. Víte o tom, že budete poslední (pokud vás tedy nedisknout za překročení limitu) a stejně proti tomu nic neděláte. Až na slabou výjimku. Vím, že z poslední kontroly to je na sběrku super sjezd. Jediný okamžik, kdy jdu do toho naplno. Valím z kopce jak o život. Jsem king, nic na světe v tu chvíli není rychlejší (tak jsem si to v tu chvíli myslel). Dvakrát jsem sice málem lehnul, ale nakonec všechno dopadlo dobře. Byl to jediný postup, kdy jsem časem porazil téměř všechny.

Konečný výsledek. Jsem poslední, ale přesto šťastný. Je důležitý jezdit pro to, že to člověka baví. A někdy není ani ten výsledek až tak rozhodující. Už spřádám tréninkové plány na příští sezónu. Počkejte, na prvních závodech vám to ukážu :-))

A co Rusava? Jednoduše skvělé závody, skvělá organizace a hlavně pohoda! Díky pořadatelům.

Z hlavy na papír vysypal -Préva-

Výsledky:

MČR - krátká trať

MČR - klasická trať