Víkend 22.-23. května 2004 byl ve znamení prvních závodů WRE tohoto roku, ale i vůbec historicky prvními závody této kategorie v MTBO. Z rozhodnutí Mezinárodní komise MTBO byl totiž počínaje rokem 2004 zrušen Světový pohár. Místo něj se bude konat každoročně mistrovství světa (letos Austrálie, příšti rok Slovensko, a dále pak Finsko a Česko) a nově také série závodů WRE. Tento krok nebyl mnoha závodníky hodnocen zrovna pozitivně, nicméně seriál WRE se stal skutečností. Letos se uskuteční celkem 6 závodů - 2 v Maďarsku právě proběhly, další 2 budou v srpnu ve Finsku a finále WRE nás čeká koncem prázdnin v Novém Boru spolu s mistrovstvím republiky. Jistou výhodou závodů WRE oproti SP je to, že závodu WRE se může zúčastnit každý, nikoliv pouze 6 reprezentantů z každé země. Takže pokud má někdo zájem vyhrát letošní seriál WRE nemusí ještě zoufat. Stačí si zajet do Finska a uspět na našem mistrovství, do celkového výsledku se počítají 4 závody. Pokud jsem těmito řádky navnadil nějakého B-čkaře, tak se omlouvám. Domácího mistrovství se mohou samozřejmě zúčastnit pouze závodníci s právem startu dle Prováděcích pokynů pro rok 2004.

Ale zpět do Szoproně. Na závody vyrazila pouze část české reprezentace, chyběla většina z nejvýraznějších opor (Maruška Hrdinová, Hanka La Carbonara, Borek Podrábský, Jarda Rygl či Luboš Tomeček) z důvodů zdravotních a studijních. Z českého A týmu tak nechyběla pouze Markéta Jakoubová. Zbytek týmu tvořili nadějní i ostřílení borci širší české špičky (Jana Chmelíková, Míša Lacigová, Martin Ševčík, Michal Tihon, Pavel Jelen Wohanka). Všemu velel veleostřílený závodící kouč Radovan Mach a sekundoval závodící bafík Milan Jirásek. Během sobotní dopolední jízdy do centra závodů jsme se kochali nadějí, že škaredé počasí necháváme za sebou. V blízkosti Šoproně ná však uvítali nejenom neobvykle strmé kopce (na Maďarsko), zejména však vytrvalý déšť a teploty hluboko pod 10°C. Všude v okolí pak hluboké jílovité bahno. Situace na trati nebyla o nic lepší, spíše naopak. Kola prokluzovala i v menších kopcích, někdy i na rovině. Běh s kolem na rameni tak byl často jediným možným řešením. Při závodě tam každý bojoval spíše sám se sebou než s ostatními soupeři. Je potěšitelné, že český tým prokázal svoji houževnatost a až na jednu výjimku (způsobenou navíjením řetězu) závod dokončil. Výsledky byly velice dobré:

Michal Tihon 1. místo s odstupem třídy (4 minuty) na druhého Miki Šabó ze Slovenska a na třetího Simona Segera ze Švýcarska. Hned v závěsu byl na 4. místě RaMach a na 5. Pavel Wohanka. Pěkný závod absolvoval i Míra Rygl závodící za svůj tým MIRY mapholders - obsadil 9. místo, Milan Jirásek byl 21. V ženách se umístila Markéta jakoubová na krásném 2. místě za Michaelou Gigon z Rakouska, 3. dojela Anna Füzy z Maďarska. Na 5. místě skončila Míša Lacigová těsně za výbornou Švýcarkou Christinou Raeber, Jana Chmelíková byla 9.

Nedělní ráno nás mile překvapilo sluníčkem, které bylo více než vítáno. Čekala nás klasická trať s nemalým převýšením. Stále však bylo velmi chladno. Sluníčko se činilo a blízké okolí shromaždiště vykazovalo známky jistého zlepšení stavu terénu. Již cesta na první kontrolu však ukázala, že zlepšení bylo spíše kosmetické. Naštěstí stavitel postavil klasiku jak má být - dlouhé postupy často nabízely objížděčky po rychlých (= méně blátivých) cestách a také několik "asfaltových" postupů. Navíc pomohla sobotní znalost terénu. Některým pasážím se opravdu vyplatilo zdaleka vyhnout.

Klasika seděla naší výpravě o něco hůře než sobotní blátivý middle, alespoň podle výsledků. I když jedno místo na bedně se podařilo urvat, a to naším nejzkušenějším závodníkem - RaMach obsadil 3. místo za dvojicí Švýcarů Rémy Jabasem a Simonem Segerem. Všem třem se podařilo stlačit čas pod 100 minut. Pavel Wohanka vybojoval 9. místo a 11. Martin Ševčík. Milan Jirásek obsadil 15. místo a Míra Rygl 20. Velkou smůlou skončil závod pro Michala Tihone, v sobotu suverénně nejlepšího. Při "nevinném" pádu v malé rychlosti si rozrazil koleno o roh řidítek a musel být zašit v místní nemocnici. Přejeme brzké uzdravení! V ženské kategorii obsadila Markéta Jakoubová 5. místo, zejména kvůli špatné volbě na druhou kontrolu - od vítězné Michaely Gigon zde dostala 7 minut. Míša Lacigová skončila hned za Markétou na 6. místě. Smůlu měla i Jana Chmelíková, která ulomila přehazovačku.

Co říci závěrem? Přes počáteční nechuť do závodu, která byla v sobotu ráno celkem pochopitelná, byly výsledky velmi dobré. Pro závodníky je vždy přínosné závodit v jiném než domácím prostředí, přeci jen je vše trochu jiné (start, mapa, organizace, jazyk). Na vrcholných závodech typu mistrovství světa je pak závodník méně překvapen a rychleji se adaptuje. Pro srovnání je důležitá i přímá konfrontace s evropskou špičkou (i když ti nejlepší zde nebyli - zejména Fini a Francouzi). V neposlední řadě tyto závody důkladně prověřily morálku a houževnatost. Pokud jde o úroveň závodů tak nic nepřekvapilo ani negativně, ani pozitivně. Opět se ukázalo, že české závody mají oproti zahraničním velmi vysoký standard kvality. Jako nešťastné se v Šoproni jevilo časté projíždění shromaždištěm během závodu, což bylo velmi nebezpečné. Naštěstí se vše obešlo bez kolize. Na zhodnocení, zda série WRE zachová kvalitu známou z předchozích ročníků SP je příliš brzy. Konkurence určitě nebyla stejně kvalitní, na druhou stranu větší počet startujících z jedné země, v tomto případě zejména z Rakouska, Maďarska a Slovenska, umožňuje konfrontaci s širším okruhem závodníků. Na druhé kolo WRE se česká reprezentace s největší pravděpodobností nechystá, účast jednotlivců však není vyloučena. Na definitivní zhodnocení série WRE si však každopádně musíme počkat až po uskutečnění posledního závodu, kterým bude Mistrovství ČR na klasické trati. Pro český MTBO bude o to napínavější, že s konečnou platností rozřeší nominační tajenku o letenky do Austrálie.

Výsledky závodů naleznete na těchto stránkách www.unitis.hu/mtbo/2004/ob2004/en_index.html