Úvodem se omlouvám, že jste čekali na zážitky ze štafet tak dlouho. Hned po vyhlášení a relaxaci v bazénu začal banket, tudíž návrat do Ballaratu proběhl až v pozdních nočních hodinách. Ráno jsme vstávali brzy a naše výprava se rozdělila do několika menších a vydali jsme se většinou na cesty po nejmenším kontinentě, který je však na 14 denní cestování až příliš rozlehlý. O štafetách naštěstí informoval Béďa (díky) a prý dost podrobně. Sám jsem článek nečetl, dnes již na Béďovinách není. Nevím tedy nakolik se rozepisovat, abych nenudil.

Nominace do štafet byla poměrně jednoduchá u žen. Maruška nebyla úplně v pořádku, jela tedy trojice Hanka La Carbonara - Míša Lacigová - Markéta Jakoubová. U mužů to bylo trochu složitější. Nakonec jednička nastoupila v sestavě Radek Ticháček - Jarda Rygl - Luboš Tomeček. Dvojka pak ve složení Michal Tihon - Martin Ševčík - Milan Šrůta. V jedničce dostal přednost Tisky pro svou mapařskou spolehlivost a Jaryn pro svou zkušenost. Odsunuli tak do béčka Pariho, který se mohl cítit dotčeně, neboť po celé mistrovství předváděl výborné výkony. Vsadili jsme na větší jistotu, neboť pořadatelé slibovali mapově záludnější terén, než v předešlých dnech. Jelo se v rychlém a plochém eukalyptovém lese, s hustou sítí cest a dobrou viditelností. Právě rychlost cest a absence vrstevnic byla zrádná. Pokud se zde ztratíte, těžko se hledáte. Toto se také potvrdilo a bohužel i v našem podání. Ale k tomu až později.

Na start se postavilo 12 ženských štafet a 32 mužských. Zejména v mužích byla řada kandidátů na titul a další medaile poměrně široká. Borce čekala náročná obhajoba stříbra z Francie. V ženách jsme papírově pomýšleli minimálně na obhajobu bronzu, věřili jsme, že zejména Francouzky to neustojí.

První úseky odstartovaly a čekalo se na mezičas. Postupně odhadovaný čas rostl a stále se nikdo neobjovaval na rádiu. Pak se v rychlém sledu objevily tři ženy - Finka, Australanka a Češka. Překvapivě od rádia to bylo do cíle asi minutu, pořadatelé avizovaly něco jiného, rádia měla být dvě. To nás ale moc nepřekvapilo, používali ke komunikace takové ty levné vysílačky, co se dají koupit u nás v supermarketu za pár set. A zhruba stejný mají i dosah v metrech. Hanka tedy zvládla úsek s přehledem. Potěšila nás francouzka Caroline Finance, která ztratila asi dvě minuty.

Zanedlouho se objevili muži. Nejdříve Fini, a pak v rychlém sledu další včetně české dvojky - Michala. Se vzrůstající nervozitou jsme z lesa vyvolávali Tiskyho. Nakonec se objevil se ztrátou více než 6 minut. Co se stalo? Zlomená lyžina sedlovky mu takřka bránila posadit se, navíc pak připojil jednu chybu. Začátek tedy proběhl smíšeně, mužské áčko bylo od medaile hodně daleko, naštěstí béčko se drželo ve hře.

Druhé úseky nám přinesly mnoho optimismu. Míša se v lese odpoutala od pronásledovatelek z Francie a Austrálie a přivezla předávku s nadějným náskokem a dvouminutovou ztrátou na Finsko. A věci se děly i v mužích! Jusi Makila si chtěl evidentně zpravit chuť z doposud nepovedeného mistrovství (neprobojoval se do finále klasiky, na které obhajoval titul) a přivezl Finy na prvním místě, těsně před Rusy. Avšak to už se blížilo české překvapení. Pari se odvděčil trenérům za nedůvěru a skvělým výkonem dovezl české béčko na třetím místě. Za chvilku se objevil Australan a ... Jarda. Excelentním výkonem, svým nejlepším na mistrovství dotáhl české áčko da dohled medaile.

Třetí úseky bojovaly v lese a my rychle kalkulovali. Asi málokdo pochyboval o ženské medaili. Ale štěstěna je někdy vrtkavá a sport umí být i krutý... U mužů to bylo skvěle rozjeté, ale... Fin s Rusem měli trochu náskok. A boj o třetí místo se zdál rozdaný mezi Marwina, Tomína a hlavně Jacksona a Bergera, mistry světa z předcházejících dnů. Marwin oslabený virózou, Tomíno přeci jen s malou ztrátou. Jen aby to nebylo opět čtvrté místo. No, nervozita nebyla zrovna malá.

Brzy jsme s napětím a optimismem vyhlíželi ženy. Co k tomu říci? Je stále velmi obtížné popisovat, jak se radost měnila v nervozitu a ve velký smutek. Nakonec se Markéta objevila těsně v závěsu za Laurou Coupat na sedmém místě, resp. šestém v pořadí národů. Stalo se to, co jsme tak trochu očekávali, ale od jiných. Markéta jela spolehlivě a dle mezičasů i velmi rychle až přišel postup na osudnou devátou kontrolu. Zvolila spolehlivou objížděčku, stále se hlídala, ale najednou to tam bylo jiné, než mělo být. Jednoduše řečeno se ztratila a nemohla se najít. Nakonec ji osvobodila právě Laura, s kterou pak jela až do cíle. Šesté místo je určitě zklamáním, nejvíce však právě pro finišmenku. Toho dne nebylo smutnějšího člověka, minimálně v širokém okolí Ballaratu. Takové věci se však stávají, zvlášť v našem sportu. Stříbro tak nakonec vybojovala Mischa Gigon pro Rakousko a bronz zůstal doma v Austrálii.

Smutek naší výpravy naštěstí netrval příliš dlouho. Brzy se přihnal do cíle Fin Tervala a Fini slavili double. Pak bylo dlouhé ticho a napětí. Všichni koukali na muže s vysílačkou, který psal startovní čísla na tabuli. Po třech minutách se vysílačka ozvala, muž žačal psát číslo a speaker hlásil: "Number 46 Australia" Australani jásali, ale speaker pokračoval: "Number 22 Czech Republic and Number 41 Czech Republic II" Ani jsme neztihli jásat a už se řítili na sběrku. Jackson vpředu, Tomíno kousek za ním. "Bronz bude po tom všem dnes super", pomyslel jsem si. Ale co to. Jackson váhá nad sběrkou, nemůže orazit. Tomíno se přiřítil jako expres, čip nachystaný, rychle zasunul a převalil se kolem překvapeného Jacksona. V cílové rovince se již předjet nedalo, stříbro bylo doma! Kousek za oběma dojel evidentně zklamaný Marwin. Čtvrté místo, které se navíc ještě ani nepočítá. Smutek byl pochopitelný. Proto bych rád vyzdvihl výsledek české dvojky. Michal, Pari a Marwin podali skvělé výkony, nemělo by se na ně zapomínat ve světle stříbrného lesku první štafety. Těsně za Marwinem dojel na pátém místě Margus Hallik, Estonec, který předvedl také vynikající výkon. Smůlu v mužích si vybrali Rusové - finišmen Žurkin píchl a dojel 8. (6. v pořadí národů) - a hlavně mistr světa Berger, který prořízl plášť a nedojel vůbec.

Co říci závěrem? Byl to den plný emocí, radost se třídala se smutkem. Štafety jsou vždy jedinečné, rozhoduje výkon všech členů. Tak, jako se násobí společná radost, tak se násobí smutek. Chybou či defektem člověk může pokazit svůj výkon, a také výkon těch ostatních. Nicméně chybovat je lidské a koneckonců chyby dělají orienťák orienťákem a defekty biky bikama. Medailistům gratuluji a všem ostatním přeji, ať si co nejdříve užijí nějaké jiné radosti, v sedle biku či kdekoliv jinde. Všem reprezentantům pak děkuji za celé mistrovství. I když se určitě všem nepovedlo dle jejich představ, všichni se snažili a bojovali. Do světové špičky stále patříme, což potvrdily nejen štafety, ale i skvělá individuální umístění Tomína (4. a 7.) a Hanky (5.). Na individuální medaili si tedy počkáme ještě minimálně další rok, třeba se to na Slovensku podaří, i když je to stále obtížnější. Konkurence oproti minulému MS šla hodně nahoru, což je však pro světový MTBO jenom pozitivní zpráva.

Pokud si chcete o MS přečíst ještě něco více, kupte si časopis Orientační běh, který vyjde v nejbližších dnech. Měly by se tam objevit i mapy s postupy vítězů. Alespoň doufám, že se to do uzávěrky stihne...

P.S. Díky webmasterovi Mákovi za trpělivost, se kterou přepisoval mé texty bez diakritiky, zato však s mnoha překlepy.