Celkově tým - ženy – před: jsou velmi vyrovnané. Všechny mají na to získat kteroukoliv individuální medaili - tady jim nahrává fakt, že svět se více divá po Finkách a Francouzkách a naše děvčata nenápadně ale razantně zaútočí z "druhého sledu". Pro štafetu počítám předběžně s dvojicí Hanka (první úsek) a Markéta, o posledním místě a rozdělení zbývajících úseků rozhodnou výkony Míši a Marušky na samotném Mistrovství. Štafeta díky vyrovnanosti bude v centru pozornosti, touha po medaili je pochopitelná.

Po: nachlazení a nemoci omezily naše možnosti, Markéta a Maruška to pocítily velmi silně. S výkony Hanky a Míši jsem velmi spokojen. V individuálních závodech máme umístění 1x v první desítce, 5x ve druhé, dá se tedy mluvit o vyrovnanosti, zde bych ovšem rád viděl většinu našich vlaječek na výsledkové listině o desítku výš. Ve srovnání s MS ve Francii jsme si pohoršili – neobhájili jsme bronz ze štafet a i v závodech jednotlivkyň jsme měli více umístění v první desítce (5x, startovalo ale 6 žen). Přitom úroveň ženského pole se zvýšila daleko méně než mužského. Máme tedy co dohánět.

Celkově tým – muži - před: snad ještě vyrovnanější než ženy. I tady může zajet individuálně na bednu kdokoliv, díky silnější konkurenci to ale mají složitější než ženy. Krom Jardy naše borce v cizině moc neznají, všichni mají tedy šanci na sebe upozornit a získat přízeň scoutů bohatých MTBO klubů J. Pro první štafetu počítám předběžně se čtveřicí Rygl (druhý úsek) – Tomeček (třetí) - Tihoň (první) – Ticháček (první) a očekávám od nich úspěšný souboj o medaili.

Po: i zde jsme byli zasažení nachlazovací epidemií, kdoví kde jsme k ní přišli – v letadle ? (Ševčík angína, Šrůta 2x antibiotika, Tihoň nachlazení). Po vyzdravění ale pánové potvrdili velkou vyrovnanost, podívejte se na výsledky middle a štafet. V middle bylo naše "klubko" bohužel cca o desítku níže, než bych to uvítal (4 naši se umístili mezi 25. a 30. místem v rozmezí 50 vteřin, přitom bez technických problémů), ve štafetách ovšem 2. a 4. místo v neredukovaném pořadí! Tomíno nejrychlejší čas dne a další 3 naši do necelých 3 minut po něm. To je na MTBO nebývalé. S výsledky na klasice jsem spokojen vice než na middle, a to nás zde nás postihly komplikace – Tihoň, Ticháček defekty, Šrůta po nemoci. Oproti Francii jsme se celkově mírně vylepšili – 1.štafeta stejně, druhá o dvě místa lépe, taktéž Tomečkovo 7. místo v middle je lepší nežli 8. Procházkovo francouzské. Vzhledem k tomu, že úroveň v mužích je nyní vyšší, i mírné zlepšení našich výkonů má větší váhu. Vzhledem k faktu, že většina našeho týmu má před sebou ta nejlepší bikerská léta, můžeme být optimisty.

Ano, měli jsme na MS kopec smůly, to je pravda. Nemůžeme se na to ovšem vymlouvat, protože jsme rozhodně nebyli jediní, komu ne zcela vše vyšlo – tak namátkou – Antje Bornhak si před rokem zlomila obratel a pořádně trénovala až od června. Mistr světa Makila svůj titul na klasice neobhájil – nekvalifikoval se totiž díky defektu podobně jako Michal Tihoň. Nebo Alain Berger – na kvalifikaci klasiky přetrhl řetěz, ve finále získal zlato. Na middle u 4.kontroly spadl a zlomil mapník, do cíle jel s mapou v ruce, ke zlatu mu chybělo 45 vteřin. A výborní Švýcaři (4 v první desítce klasiky, 3 na middle) ve štafetách nejprve defektovali bezdušák na 2. úseku (Seger), aby pak znovu Berger tentokrát již neopravitelně prorazil bezdušák když závodil s Tomínem na posledním úseku… Byl Berger šťastlivcem nebo smolařem MS?

A stejně jako Berger dopadl i finišman ruské štafety Žurkin. Prostě v závodě mužských štafet jsme měli kopec štěstí, že nás nic takového nepotkalo. Takže si myslím, že příděl smůly i štěstí byl přiměřený.

Nepodařilo se nám bohužel na závodech vytvořit úplně tu pravou pohodovou atmosféru. Čert možná ví, proč tomu tak bylo, jestli k tomu přispěla deprese z faktu, že půl výpravy je týden před MS zdravotně indisponováno, nebo "skupinkování" do aut nebo do chatek v našem bydlišti (na poslední 3 noci – před závodem middle nás přestěhovali do jiného kempu a rozdělili nás do 3 prostorově nevyhovujících chatek, každá cca 200 m od ostatních).

Každopádně ten kolektivní duch českého týmu cestujícího kdysi v dávných dobách společně na závody autobusem chyběl. Je tedy na všech účastnících zájezdu včetně mne a ostatních členů realizačního týmu, abychom se zamysleli nad vlastním přínosem pro skupinu a poučili se do příštího MS, které nás čeká v září 2005 v Banské Bystrici.

Jarda Rygl

Výsledky: 11. místo klasika, 25. middle, 2. štafety

Hodnocení po MS: v individuálních startech nenaplnil mé očekávání, nezískal místo v první desítce. Celý tréninkový pobyt se nemohl "trefit" do mapy, zásadně chyboval v kvalifikaci klasiky, ve finále tedy startoval brzy a v lese potkával pouze závodníky 3 sledu. Nepodařilo se mu 100% naladit fyzičku, stěžoval si na "zadřený motor" a ztrácel v kopcích. Přes to všechno dostal důvěru v první štafetě a za tu se královsky odměnil - zajel nejrychleji 2 úsek a z 16. místa vrátil štafetu k naději na medaili (6. místo).

Luboš Tomeček

Před: letos, zejména na jaře, suverén českých závodů. Skvěle fyzicky připravený, i mapově jezdí bez závažných chyb. Již vloni předvedl dobré výkony na mezinárodním poli, letos je však ještě o třídu lepší. Snad udrží skvělou jarní formu.

Výsledky: 4. klasika, 7. middle, 2. štafety

Po: překonal vysoce očekávání, jasná jednička našeho týmu, potvrdil výborné domácí výsledky i ve světové konkurenci. Jezdil rychle a čistě, na klasice bojoval až do konce o medaili, sprint těsně za velkou bednou. Dokázal se sám vysoce motivovat, na start vždy nastupoval zdravě nažhaven. Věnoval hodně času i teorii, studoval poctivě volby na tréninkových i závodních mapách. Třešničkou na velkém Tomínově dortu byl finiš naší první štafety – ze 6. místa posunul nejlepším časem dne štafetu ke stříbru a tak nám dal možnost konečně se pořádně zaradovat. Těším se na jeho další MTBO kariéru, soupeři se na ni netěší. Pro tým je pohodářem a oporou, nezkazil žádnou legraci.

Martin Ševčík

Před: jeho cyklistická forma je bezkonkurenční, vyniká v kopcích a dlouhých závodech. Jenom ta mapa.….. závisí na jeho vnitřní závodnické pohodě a klidu – a to mu v Austrálii zajistíme.Pokud bude terén závodů MS podoben Drahanské vrchovině s množstvím pevných cest, bude velmi vysoko.

Výsledky: 19. klasika, 13. middle, 4. štafety

Po: podstatně překonal očekávání. Po příletu do Austrálie porazil nejprve na lopatky angínu a pak částečně i svoji závodní nervozitu. Nečekal jsem, že volba australských postupů (tak rozdílných od protivanských…) bude vodou na jeho mlýn, nicméně chyb nebylo mnoho a výbornou cyklistickou formou je dokázal eliminovat. Nejvíce jsem od něj čekal na klasice (dobré 19. místo, 3. nejlepší z našich, kus trati za ním visel stříbrný Tervala). V middle se ještě vylepšil a jako náš 2. nejlepší obsadil skvělé 13. místo. Přes tyto dobré výsledky byl nominován "až" do druhé štafety, což nesl se smutkem, ale velmi statečně. A znovu zajel výborně, jeho nejlepší výkon na MS - od nejlepšího na úseku Jardy dostal 30 vteřin – ze 6. místa posunul druhou štafetu na 3. místo a držel naději, že když to nevyjde "áčku", prosadí se "b".

Radek Ticháček

Před: začal se věnovat bikům až letos, začal v H19, pokračoval v HE a hned se nominoval na MS, to samo o sobě vzbuzuje respekt. Zatím má rezervy v bikerské technice, díky skvělému fyzickému fondu to je velmi okrajový problém. V Austrálii však naplno využít své hlavní zbraně - výbornou mapu a mezinárodní zkušenosti (klid při důležitých závodech) z pěšího orienťáku. Obrovská spolehlivost, pro mne černý kůň MS.

Výsledky: 29. klasika s defektem, 26. middle, 2. štafety

Po: nenaplnil má očekávání, zejména díky technickým problémům. Jeden z našich největších smolařů MS. Na klasice píchl (jinak místo na začátku druhé desítky), na prvním úseku štafet zlomil drát sedla. Jedině middle absolvoval bez technických problémů, umístění bylo však jen o málo lepší než na klasice. Na první úsek štafety dostal přednost před Michalem, již na 2.kontrole se mu zlomil jeden z dvojice drátů držící sedlo v zámku. Velmi chápu jeho nejistý pocit, zda-li hýbající se sedlo vydrží až do cíle, i obavu o zranění choulostivých partií (viz triatlonista Řehula před pár roky). S takovými pocity je těžké udržet koncentraci – a přišla chyba: jel po správné cestě, nevydržel s nervama, předčasně se otočil a jel zpět hledat kýženou odbočku. Ztratil tak nejen kontakt se špičkou závodu, ale i 4 minuty a asi i naději na medaili. Nakonec to dobře dopadlo a Radek svým kolegům ze štafety dluží pro další MS skvělé výkony.

Michal Tihoň

Před: přes své mládí je velmi vyrovnaný, dlouhodobě podává stabilní výkony, málokdy udělá větší chybu – tím pádem je univerzální pro všechny typy terénu. Letos se zlepšil i fyzicky a může se směle měřit s těmi nejlepšími. Svou spolehlivost jistě prokáže ve štafetě, má ale i na individuální úspěch. Letos vyhrál závod WRE v maďarské Šoproni.

Výsledky: nekvalifikoval se na klasiku (3-násobný defekt v kvalifikaci), 30. middle, 4. štafety

Po: téměř naplnil má očekávání, taktéž se spoustou smůly na pláštích. Zaplatil krutou nováčkovskou daň – v kvalifikaci se mu skrz plášť až dovnitř do duše doslova nastřelil kámen podobný hrotu šípu. To se ovšem dozvěděl až v cíli - při závodě vyměnil duši, zkontroloval uvnitř plášť proti ostnům, napumpoval bombičkou a jel dál. Za chvíli další defekt, nastalo půjčování duší od projíždějících závodníků a jistota kvalifikace se vytratila…. Objevit díru v plášti bylo při závodě téměř nemožné – my na to přišli v cíli až po několikaminutovém zkoumání. A i kdyby – opravit to moc nešlo. K překvapení všech i sebe samého vytáhl Michal z duše ten ostrý důvod jeho problémů – to jsem ještě neviděl. Jeho výkon měl stoupající tendenci, v middle startoval na začátku a nevyhnul se drobným chybám, ve štafetách na 1. úseku přijel 6.se ztrátou 2 minuty, což bylo výborné. Po celou dobu MS bojoval s nachlazením.

Milan Šrůta

Před: jeho letošní formu nenarušila ani nepříjemná srážka se závorou. Díky zlepšení fyzické výkonnosti se prosadil do české špičky. Poslední domácí závod, mistrovství na klasice, vyhrál s přehledem šampióna. Pokud udrží formu a psychicky zvládne první ostrý start v zahraničí, mají se soupeři na co těšit. Podobně jako Tichus těží ze zkušeností z pěšího OB.

Výsledky: 59. klasika, 28. middle, 4. štafety

Po: v rámci možností naplnil očekávání. Ten rámec mu zpočátku radikálně zmenšil zánět dutin a horních cest dýchacích. Dvojnásobná návštěva místního lékaře a dvakrát antibiotika. Celý tréninkový kemp proležel v posteli a kvalifikaci I klasiku bral jako rozježdění. Takže 28. místo v middle beru jako plně odpovídající jeho fyzickým možnostem. Ve štafetách zajel skvěle, vydržel psychický nápor na člověka startujícího do posledního úseku z medailové pozice, nechyboval a ve smečce skvělých závodníků přivedl štafetu do cíle na 4. místě. Nějakou část závodu jel s Tomínem a vzorně spolupracovali, nakonec jej i jeho štafetu delší farsta v závěru zařadila až pod stupně vítězů.

Markéta Jakoubová

Před: za posledních pět let neskončila v hodnocení Českého poháru hůře než druhá. Umí vyhrávat i v zahraničí. Podařilo se jí skloubit práci a trénink, fyzicky je na tom velmi dobře. Trochu bojuje s častými nemocemi. Jedna z nich ji připravila o vrcholnou formu na MS ve Francii. Teď se jistě nedá a předvede se v plné pohodě sezónu podřídila plně Mistrovství, v prvním závodním období nebyla na maximu, o to výše vyletí teď. Přesto letos 2. v hodnocení WRE.

Výsledky: 18. klasika, 17. middle, 6. štafety

Po: nenaplnila mé očekávání, zejména díky nemoci, která ji přepadla po příjezdu do Ballaratu a která ji donutila navštívit doktora a polykat antibiotika. Stačila se částečně uzdravit a odjet část tréninků, nemoc jí ale sebrala sílu, která byla při fyzické náročnosti závodů jednotlivců nutnou podmínkou pro dobré umístění. Namísto souboje o medaile a jistého umístění v první desítce na ni v individuálních závodech zbylo místo až v desítce druhé. Z toho pramenila ztráta závodnické pohody a vnitřní napětí. Ve štafetách přebírala po druhém úseku na 2. místě s nadějným náskokem na pronásledovatelky (téměř 6 minut na 3.místo), velká chyba v komplikovaném místě ji však o tento náskok připravila a tak nám zbylo "jen" místo na velké bedně. Každému se něco takového občas stane, soupeřky to může potkat příště.

Hana LaCarbonara

Před: další naše stálice, ve světové špičce se pohybuje stabilně již pěknou řádku let. Od mládí prošla mnoha reprezentačními výběry v OB i LOB. Také díky tomu je velmi spolehlivá, z našich děvčat má asi nejlepší mapu. I ona by ráda vylepšila dosavadní nejlepší individuální umístění české bikerky na MS - vlastní 4. místo - a určitě na to má: čím důležitější závod totiž jede, tím více je koncentrovaná.

Výsledky: 15. klasika, 5. middle, 6. štafety

Po: zcela splnila mé očekávání. Ve všech startech naše nejlepší závodnice. Mapově jela všechny závody čistě a potvrdila tak, že na velké závody se umí připravit a koncentrovat. Ani ona bohužel nebyla 100% zdráva, na klasice se jí dokonce spustila krev z nosu a její kašlání bylo hrozné poslouchat. Své nejlepší umístění na MS téměř vyrovnala – 5. místo v middle je nejlepší individuální umístění Češek na této trati. I štafety rozjela skvěle – 3.místo s dohledem na vedoucí Finky bylo výbornou pozicí pro další úseky.

Michaela Lacigová

Před: do české špičky se spolehlivě prosadila loni, letos již Hance s Markétou nic nedarovala a směle je porážela. Je ohromnou bojovnicí. Podařilo se jí poměrně zdařile eliminovat dřívější nevyrovnané výkony, i když sem tam se větší chybička vyskytne. Světové závody jezdí bez respektu. Těším se na její skvělé výkony na MS

Výsledky: 20. klasika, 14. middle, 6. štafety

Po: překonala má očekávání. Nezaskočila ji ztráta hlasu z klimatizace v letadle a jezdila bez respektu i větších chyb. Její výkon měl krásnou gradaci. Na klasice (20.místo) si dokázala, že patří do širší světové špičky a že její fyzička je slušná, což ji závodnicky pozitivně naladilo na middle. Zde obsadila 14.místo, které je dobrým příslibem pro budoucnost, do první desítky jí chybělo necelých 90 vteřin. V obou individuálních závodech měla určitě rezervu v drobných mapových chybách. Štafety zajela jako Superstar – ani start v čelní skupině, ani problém s čipem těsně před startem ji nerozhodily, 2. nejlepším časem na úseku a 9. absolutně přivezla štafetu na stříbrné pozici, 2 minuty za Finkami a s velkým náskokem na obě australské štafety. Bravo!

Marie Hrdinová

Před: loňskou českou jedničku celou sezónu trápil úraz kolene. Až na poslední závody se dala do pořádku a nominovala se. I přes tréninkový výpadek má stále velmi dobrou fyzičku a zkušenosti na rozdávání. Poslední měsíc může trénovat naplno a určitě to bude znát, a to i po psychické stránce. Její čas uzrál, nastává čas sklizně.

Výsledky: klasiku nedojela, 33. middle, ve štafetě nestartovala

Po: mé veliké zklamání. Ohledně uzdraveného kolene jsem byl nepřiměřeně optimistický, koleno v pořádku nebylo. Hned od prvních tréninků Maruška nemocnou nohu šetřila, stejně jako i na kvalifikaci a klasice. Přes to všechno, když za to pak "pořádně vzala" na middle, noha v prudkých kopcích velmi bolela. Do štafet tedy nebyla nominována. Je mi záhadou, jak dokázala zajet tak dobře rozhodující 2 kvalifikační závody za sebou v Boru, kdy se s bolestí nohy vypořádala a fyzicky jela velmi dobře.