Ale popořadě. Přijíždějící závodníky přivítaly v sobotu před polednem nejen lepé pořadatelky, mírně zahnívající rybník a obsluha bufetu se slovy "Poďte na kořalku, po závodě už nebude", ale také hutné vedro a spalující slunce. Spolu se zlínskými kotáry vskutku vražedná kombinace. Možná i proto se na startu objevilo jen 35 štafet ve třech kategoriích - dvou mistrovských (D a H) a v příchozích - což vskutku není mnoho. A je to škoda, neboť závod to byl zdařile postavený a v obou hlavních kategoriích dramatický od startu až do konce.

Vše odstartovali muži. 22 prvních úseků mělo trochu problém se vejít na startovní rošt, ale vše proběhlo bez kolize. Od začátku šel do čela Alda (Pell's), který si jako jeden z mála dovolil upevňovat mapu za jízdy. V tomto případě se nepotvrdilo přísloví o prvním vyhrání a Alda finišoval stejně, jak začal. Na předávku přivezl velmi slušný náskok 2 minut na tři další borce - Tiskyho (Bruntál), RaMacha (Tesla) a Křižáka (Loko Pardubice). Křižák předvedl excelentní finiš, na který však nebyl připraven jeho druhý úsek. Za další dvě minuty se přiřítila druhá skupinka, která ještě mohla být ve hře o medaile - na 5.-7. místě Gebák (Pell's B), Emča (Rolníci z Prahy) a , naštěstí pro mne, Kúča (VŠiváci z Prahy). Za zmínku stojí technické trable Tiskyho. Vytrhl si řadící lanko. Po celý závod tedy měl "zařazen" nejtěžší pastorek (12 zubů) a řadil pouze převodníkem. Nic moc...

Baby měly na startu trochu větší selanku, bylo jich jen devět. Míša Lacigová (USK) vyrazila dle Aldova vzoru, tentokrát se však to přísloví potvrdilo. Po velkém kiksu z toho bylo průběžné 4. místo a ztráta přes 5 minut. Dámský peloton přivedla do cíle Topinka v barvách Nového Boru a ukázala, že má na to přestat sbírat ceny v kategorii D a přesunout se do elity prohánět naše nejlepší. Minutku zpět předávala Hanka La Carbonara, spolehlivá jako vždy. Barča Chudíková dovezla štafetu Jihlavy na průběžném třetím místě, ale již se 4 minutovou ztrátou.

Do lesa tedy vyrazily druhé úseky. Jakožto jeden z nich mohu popsat, co je čekalo. Po startu hned strmý asfalt vesnicí, pak po poli a když člověk dofuněl do lesa, stále se pokračovalo kolmo na vrstevnice. Na zakyselení a následné chyby přesně to pravé. Osobně jsem se hodně kontroloval, abych "nezávodil". Přesto mi srdce tepalo frekvencí 180 (187 max). Stavba tratí se na první pohled jevila originálně. Jedna farstovaná kontrola, a pak uzlovka. Odsud dva okruhy (ženy jen jeden) a třetí delší končil v cíli. V obou okruzích spíše kratší postupy, žádná velká volba a dlouhé přemýšlení. Pozitivem bylo, alespoň pro mne, že trať neobsahovala žádné zabijácké tlačící výjezdy. Přesto bylo třeba maximální koncentrace, nechytnout svou odbočku či naopak chytnout špatnou bylo možné kdykoliv, a, především, maximální fyzické nasazení. Výtka pořadatelům směřuje k neoznačenému zákopu na cestě před 19. mužskou kontrolou. Zahlédl jsem ho na poslední chvíli, a pak se jen modlil, aby byl skok dostatečně dlouhý. Byl. Ale dost lidí skončilo v kotrmelcích, zvláště ženy měly problémy. Červenou čárku v mapě si to zasloužilo a možná i výstražné cedule v terénu. Jinak to byl ale moc pěkný závod, po poctivé hodinové dřině byla návštěvu vhodně umístěného bufetu (hned za předávkou) opravdu balzámem.

Druhé úseky vykrystalizovaly kandidáty na medaile. V mužích Šurgy nenechal nic náhodě a pro finišmena Jaryna připravil nejlepším časem na úseku skvělou pozici. Pip předával Tomínovi o více než tři minuty zpět. Ale známe Tomína, boj o zlato ještě nebyl rozhodlý. Bitvu o bronz připravily svým finišmenům druhé úseky Tesly (Schwabach to Pari) a USK (Smíšek to Kládin), další štafety již měly větší ztrátu.

S druhými úseky mužů dorazily na druhou předávku i první ženy. Zde se děly věci! Jihlavě skvěle zajela Renata Paulíčková a předávala Evce Haškové. Na druhém a třetím místě pak dvě minuty zpět Bor (Andrea Kohoutová to Olča Lepšíková) a Tesla (Marmeláda to Katka Holíková). Až na 4. místě vyrážela favorizovaná (alespoň dle sestavy) štafeta USK 7 minut za první a 4 na bednu, když ani Kristýně se dvakrát nevedlo.

Vzhledem k absenci divácké kontroly a takřka nulovým informacím z lesa, se na sběrce tísnil houf nedočkavých diváků. Režie nemohla být dokonalejší. Spolubojovníci z Pellsu a Bruntálu nedočkavě vyhlíželi své borce, když se přiřítila první žena. Nepravděpodobné se stalo skutkem, v novém tyrkysovém dresu USK se mihla Markéta. V lese postupně minula všechny soupeřky, eliminovala ztrátu 7 minut a v suverénně nejlepším čase dne dojela své štafetě pro titul. Jistě si vzpomněla na jiné štafety konané před 8 měsíci, a nejen ona... Druhá dojela lehce zklamaná Evka (Jihlava) a třetí Olča.

A mezitím se stále čekalo na muže. Začínalo to být napínavé, očekávaný čas již uplynul, z lesa se mohl objevit kdokoliv z prvních štafet. Nakonec to pro Pell's dobře dopadlo. Jaryn mazácky orazil za jízdy a ještě stačil informovat, že ho Tomíno dojel, ale pak to po... Tomíno přijel za pár minutek, spíše vlažně, a tak měl alespoň čas zapózovat fotografům. Na třetím místě asi většina přihlížejích čekala Pariho. Ale byl to opět modrý dres USK a finišman Radek Laciga. Na Teslu tak zbyla brambora. Pari Kládinovi ujel (od Kládina by taky byla pěkná zhovadilost se ho držet) hned po startu. Ale pak zvolil špatný postup údolím, kde se zasekal na pár minut. Kládin pak dosáhl nejlepšího času dne (za kolik by asi jel Pari, kdyby...).

Den plný napětí a velkých výkonů pomalu končil. A to jsme ještě netušili, co nás čeká zítra.

V noci přišla bouřka. Spíše několik. Nicméně to pořád ráno vypadalo docela optimisticky. Jenže těsně před startem se zatáhlo a spustil se asi hodinový liják. Půda, již načatá z nočních bouřek další vláhu odmítla akceptovat a ukázala bikerům, jak vypadá zlínské bahno. To nejhorší přišlo již cestou na start. Během asi kilometrového úseku po poli se z našich strojů stala neovladatelná závaží. Výhodou tentokrát musely být diskové brzdy. Klasická véčka totiž spolu s konstrukcí vidlice utvořily hráz, na které se zachycovaly kila jílu. Kola se tak prakticky přestala otáčet. Rovněž tak prostor přehazovačky a pastorků a okolí převodníků a přesmykače se změnilo v hnědé hromady lepivé hmoty. Vysvobození přinesl až startovní koridor. Pořadatelé ho prozíravě umístili na lesní asfaltku. Tam mohla nastat zdlouhavá operace sundávání jílovitých nánosů. V mém případě se to podařilo jen zčásti, kola se celkem točila, překvapivě šlo i řadit, což mi tedy zůstávalo záhadou. Bike byl přesto o několik kil těžší a setrvačnost kol výrazně zhoršená. O účinnosti brzd nemá smysl hovořit, žádná nebyla.

Za těchto podmínek se již samotné odhodlání nastoupit a porvat se s tratí mohlo považovat za malé vítězství. Já osobně jsem nechal tento pocit u sebe zvítězit a mé účinkování na trati se neslo v duchu neudělat nic sobě a natož kolu. Podobně asi uvažovalo více lidí, i když se našlo nemálo těch, kteří opravdu závodili. Alespoň to tak vypadá dle výsledků.

V ženách se vepředu seřadily favoritky. Hanka ukázala, že je na tom vytrvalostně i morálně velmi dobře a spravila si náladu po sobotních štafetách, kdy se Tesla nevešla na bednu. Markéta konečně po dlouhé době vydržela dva závody za sebou, což je skvělá zpráva nejen pro reprezentačního kouče. Olča potvrdila svoje letošní skvělé výsledky a již si pomalu může v kalendáři rezervovat druhý zářijový týden pro cestu na Slovensko.

Také v mužích se situace vyjasňuje. Na prvních místech nenastala žádná revoluce. Pari po sobotním zaváháním nenechal nic náhodě a vyhrál rozdílem tří tříd (sekund) nad lídrem žebříčku Tiskym. S menší kládou pěti minut následovala dvojice včerejších mistrů - Jarda a Alda. A rozdíl mezi nimi? Tři sekundy... to jsou ale náhody! Kousek za nimi pak letos velmi spolehlivý Kládin. Snad nedopadne po svém letním plánovaném výstupu na sedmitisícovku stejně jako jistý mistr světa v lyžování. Pokud by mu forma vydržela, mohl by se úspěšně porvat o nominaci.

Co říci závěrem? Kdo do Fryštáku nepřijel, může jen litovat. Pěkně postavené a dramatické štafety a v neděli bahenní očistec. V lese to naštěstí vypadalo lépe než na poli před startem, takže zážitky nakonec byly nejen silné, ale i pěkné. Co si víc přát? Snad jen právě větší účast závodníků. Pohled do výsledkové listiny je trochu smutný - 8 žen v elitě, 20 mužů, pouze 35 štafet. Škoda, nic jiného se k tomu asi říct nedá.