Co se stalo? O zlatu Ruslana nebylo pochyb. Vyhrál o minutu a jeho titul a radost se zdály být zcela zasloužené. Ovšem jen do té chvíle, než jsme dostali do rukou mezičasy a analyzovali postupy. Bohužel se stalo to, co by se stávat nemělo a navíc v takovémto závodě. Ruslan vyhrál mezičas na 5. kontrolu o 45 sekund. Na postupu, který sám jel 2,28min! O tento rozdíl "několika parníků" porazil do té doby druhého Rémy Jabase, který se s ním do té doby přetahoval o sekundy. Jediný způsob, jak toho mohl dokázat, bylo přijet ke kontrole zakázaným prostorem - zastavěnou oblastí vyznačenou zeleně. Tato oblast bohužel nebyla oplocena, dalo se tedy přes ní jet celkem bez problémů. Bohužel byl ten postup z tohoto hlediska špatně postaven a bohužel rozhodčí na kontrole asi nedělal to, co měl. Každopádně se s tím nedá nic dělat, Ruslan to samozřejmě nepřiznal, prostě je tak rychlej. Trochu nás to samozřejmě štve. Ale nejem nás, rozladění jsou třeba Švýcaři, Fini a další. Budiž nám útěchou to, že ostatní země o tom vědí a jistě si též udělali obrázek o ruském smyslu pro fair-play.

Teď ale zpět k ránu. Máme štěstí na počasí, opět nás přivítalo sluníčko a hned z kraje startovního času doprovázelo na startovní čáru velmi početnou skupinu českých reprezentantek i reprezentantů. Máme trochu smůlu v tom, že závodíme v 6. Hlavně v ženách není moc zemí, které mají plný počet závodnic. Naše děvčata pak musí startovat hodně vepředu. V cíli se čekalo velmi dlouho na první, tratě middlu byly opravdu extrémní, těch 200 výškových metrů navíc na 1. kontrolu bylo prostě znát. Jako jedna z prvních dojela do cíle Míša a zařadila se do čela hned za jednu Finku. Bohužel trochu doplatila na zácpu v brodíku potoka těsně před cílem a ztratila tam asi 15 cenných sekund (před ní jedoucí Francouzka tam skoro spadla). Nakonec ji o mnoho více nescházelo do první desítky. Jinak 13. místo je krásné, hlavně je fajn, že se Míša dokázala srovnat mapově, měla s ní v poslední době dost problémy. Naposledy na tréninku tuto sobotu před odjezdem na Slovensko, jak jste se mohli dozvědět, pokud jste poslouchali rozhovor s Míšou nejen o MTBO na Radiožurnálu. Určitě je pro ní dnešek povzbuzením do dalších dnů, fyzicky je na tom výborně. Bára, Topinka i Olča si vybraly nováčkovskou daň. Nevyhnuly se některým chybám, ale určitě nezklamaly a přesvědčily se, že MS je taky jenom závod, jako (skoro) každý jiný. Topinka navíc není úplně fit, konec minulého týdne trávila v posteli. Teď již nemocná není, ale ve fázi rekonvalescence to holt tak netáhne. Hanka bohužel doplatila na špatně postavený postup v kombinaci s nepřesnou mapou. Při fikačce lesem, která se nabízela jako ideální postup, narazila na ostnatý drát a nemohla se odtud dlouho vymotat. Do té doby se pohybovala ne medailových pozicích. Škoda, snad to vyjde v neděli. Určitě je pro ni velkým povzbuzením fakt, že měla nejlepší mezičas na první kontrolu - brutální výjezd do kopce. V nohách to tedy určitě má a její pověstná spolehlivost ji příště určitě nezradí. A snad se přidá i štěstí. Markéta z postu dlouhodobě největšího smolaře MS vytěžila maximum, a to hlavně svojí bojovností. V pondělí ji přepadlo silné nachlazení, v noci na dnešek skoro nespala, ale ucpaný nos ji naštěstí úplně neodrovnal. Naopak se dokázala koncentrovat a mapově solidním výkonem vyválčila výborné 7. místo. Mohlo to být ještě lepší, ke konci ztratila na špatné volbě 3 minuty, ale buďme rádi, že to dopadlo takto...

Určitě ale naše tři nejlepší potvrdily stabilně vysokou výkonnost a těšíme se na štafetu. Mají z loňska soupeřkám co oplácet.

V chlapech se na startu sešla opět skvělá konkurence. Na trati bojovalo 130 mužů, což je opravdu dost. KLádin si vybral nováčkovskou daň hned na jedničku. Devítiminutový úlet se dohání blbě :-) Ale to je jeho styl, vždy nadoraz. Borek jel na začátklu pěkně, ale pak se drobné chybky načítaly. Na závěr prorazil duši o obrubník a dojížděl tak jako před 14 dny ve Zlatých Horách jen na ráfku, ztratil tím asi minutu. Pari také ulétl na jedné volbě, dostal tam asi 7 minut. Tisky chyboval po malých dávkách, ale zato několikrát.

Na závěr mužského pole jsme měli dvě želízka. Tomína a Jaryna. Tomína jsme dlouho marně vyhlíželi (alespoň já, jelikož jsem na svém postu u brodu neslyšel hlášení z mezičasů), až se pak poklidným tempem přehoupl přes břeh potoka. Potkal svoji smůlu již cestou na jedničku. Kromě toho, že zvolil špatný postup, se vyflákal a pochroumal si zápěstí. Vyšetření v nemocnici naštěstí nepotvrdilo nejhorší obavy. Tomíno zítra určitě nastoupí. Možná bude řadit méně častěji, ale postup do finále to snad neohrozí. A doufejme, že ani jeho start ve štafetách. Krátce po Tomínovi se do potoka vřítil Jarda (startoval 20 min za ním) a málem ho tam sestřelil, kterak utíkal nahoru po protějším břehu za mého radostného řevu, že je druhý. Nutno podotknout, že mě fakt málem způsobil infart, protože poslední informaci, kterou jsem měl, byla, že byl 15. na prvním mezičase. O to větší však byla moje radost a o to větší nervozita, když jsem okousávaje tužku počítal vteřiny a škrtal jednoho soupeře za druhým.

Jak to dopadlo víte. Stříbro je fantastické a přes na začátku zmiňovaný problém s postupem mistra světa Ruslana Gritsana je fakt, že Ruslanův výkon byl skvělý (ale podvádět se nemá...). Každopádně být vicemistr světa je skoro jako mistr. A navíc není všem dnům konec. Dnes jsme v podstatě vůbec neslavili, na to bude čas až v sobotu. Dnes mají všichni v nohách mnoho těžkých km a další horské je čekají hned zítra. V ženách je nominace formalitou (postupuje 60 - 20 z každé skupiny) a půjde spíše o to, zda se šetřit, nebo zda se snažit vyjíždět si lepší pozici na sobotním startu. Optimum bude asi někde uprostřed, stejně se závod nedá jet výletně. To u mužů nebude prostor na nějaké šetření se. Postupový klíč je docela tvrdý (stejný jako u žen, ale startuje jich 130 ve 3 skupinách), i když všichni naši borci by se měli do finále probojovat. A vy to určitě opět budete moci sledovat v přímém přenosu a nervovat se podobně jako já.