Asi vás všechny zajímá, co se stalo na finiši mužské štafety. Pokusím se volně převyprávět vyprávění od Jaryna. Začátek byla kalba do kopce po asfaltu, první kontrola za vrcholem kopce sešup po cestě dolů, a pak stejnou cestou zpět zase zpátky na asfalt. Všichni hlavní soupeři ho samozřejmě potkali, takže byli v kontaktu. Tak to pokračovalo, až ho asi před půlkou závodu dojel Makila i Korčagin. Nejspíš i Rémy Jabas. Po kontrolách na louce se jelo zpět, trochu do kopce. Byl to docela dlouhý postup s volbou zleva nebo zprava. Jarda jel sám, ostatní se odfarstovali. Dnes totiž byly farsty hodně rozdílné. Jak se ukázalo, byl to dost zásadní faktor úspěchu. Jarda měl bohužel nejdelší farstu. Navíc na té kontrole s dlouhým postupem udělal chybu v dohledávce. Odbočil někam po špatné pěšině, nechal tam nejspíš poměrně dost, asi několik minut. Pak už nebylo moc co řešit, spadlo se sešupem do údolí pod cílem, a pak jen táhlý stoupák po louce nahoru na diváckou. Tam přijel Jarda šestý, ca minutu za Estoncem. V závěrečném pytlíku ho trochu stáhnul, ale již to nestačilo. celkově to tedy byla kombinace dlouhé farsty, ale hlavně zbytečné chyby. No, takový je sport a zvlášť ten náš. Nakonec se alespoň kluci dostali na velkou bednu, i když to je pro ně asi malá útěcha.

Pozitivem byl jistě výkon Pariho, psychicky náročnou roli zvládl mazácky. Tomíno předvedl super výkon. Jeho dynamický výjezd sjezdovky na diváckém úseky bych vám přál vidět. Naše druhá štafeta se také neztratila. KLádin ukázal, co v něm je (i když také trochu chyboval) a skvěle zajel Tisky na posledním úseku. Osmé místo B štafety je moc pěkné. Borek trochu chyboval, pokazil stejnou kontrolu jako Jarda. Všichni však odevzdali své maximum, bylo to fyzicky velmi vyčerpávající

Tak a teď k té větší radosti. Rozjezd Anke Danowski na prvním úseku byl famózní. Jako jediná stoupala po sjezdovce úplně kolmo, přímo pod vlekem. Prokázala tak opět svoji neskutečnou sílu a potvrdila, že mapově relativně lehké závody jsou jako šité pro ni. Náskok, který si přivezla do cíle byl rozhodující. Navíc Gerit Pfuhl letos jezdí dost dobře. Je také cyklisticky velmi dobrá a mívá spíše mapové úlety. Dnes ne. Antje Brnhak je jezdící legenda. náskok si dokázala uhlídat bez zaváhání. Jak to celé probíhalo časově, víte asi lépe než já. Pokusím se tedy přiblížit, co se skrývá ze těmi suchými čísly o čase stráveném v lítém boji.

Míša se objevila na divácké ve skupince s Maďarkou a Litevkou, kousek před nimi Angličanka (to nás trochu překvapilo), Francouzka a Rakušanka (to nás tedy překvapilo také). Nakonec v cíli předávala šestá, ztráta na Anke 8 minut, ale na medaili docela rozumná. Navíc Rakušance Nicole Senft se stala malá sportovní tragédie (pro ni spíš velká), když neorazila sběrku a byla diskvalifikována. Míša byla před startem trochu rozhozená, protože zjistila, že jí utíká bezdušák. Ukázalo se, že to je ráfkem (památka na hřebík z kvalifikace klasiky). Dali jsme jí tam tedy duši. Trochu s tím měla trauma a navíc ji prý trochu deptali papírově slabší soupeřky (třeba Portugalka), které se díky mapově relativně lehkému závodu dokázaly držet vepředu. Vedlo to i k drobným chybkám. Celkově ale předvedla pěkný výkon, dostatečný pro atak na bednu pro další dva úseky. Nejen ona přijela do cíle totálně vyčerpaná.

Hanka jela v pohodě. Na vrcholu prvního stoupání se zkušeně ohlédla a zkontrolovala si, že za ní nikdo nejede. Mohla být tedy v pohodě a pokusit se potrápit Anje. Několikrát se na trati potkaly, ale oběma bylo jasné, že první místo Němka drží naprosto s přehledem. Hanka tedy s přehledem dojelo pro stříbro a velkou radost a satisfakci za Austrálii.

Další sportovní tragédie se udála chvíli po dojezdu Hanky. O bronz si to rozdaly Francouzky a Australanky. V cíli se radovala Australanka Anna Sheldon. Bohužel jen chvíli. Po vyčtení čipu radost vystřídaly výkřiky zlosti, a pak velký pláč. V tu chvíli čtvrtá Aurelie Ballot se naopak radoval z bronzu, který po kiksu její kolegyně asi nečekal nikdo včetně jich.

absolutorium si zaslouží i naše ženská dvojka. Krásný závod se povedl Báře a odvděčila se tak Albertovi za nominaci.

Celkově sme dnes byli svědky velmi pěkného závodu. Opravdu se to pořadatelům povedlo, bylo to dramatické a divácky atraktivní (alespoň pro nás zasvěcené). Počasí bylo tradičně ve stylu babího léta, takže k úplné spokojenosti chyběla jen ta druhá placka. Nedá se ale nic dělat, musíme být všichni rádi za každou medaili. Startovka mužů dnes čítala více než 40 štafet, a jak jsem avizoval již před závodem, kandidátů na medaili bylo více než dost. Bohužel to nevyšlo, tak snad příště se dočkají naráz muži a ženy. Navíc zítra je poslední individuální finále. Čtyři naši muži startují v poslední desítce, určitě do toho dají vše. Tomíno se dnes chytil a ostatní se určitě nenechají zahanbit. Individuální medaile také stále čeká na ženu. Hanka vypadá stále dobře a osobně jí zítra hodně věřím. Uvidíme, jestli pojede Markéta (rozhodne se až ráno). Dnes do toho dala vše a je otázkou, jak to její tělo vydrží. Tak držte palce! Všichni děkují za gratulace a povzbuzování, moc jim to v závodění pomáhá.

bezprostřední radost v cíli

stříbrné úsměvy