Jak jsem pořádal AMČR 2005

Tak jak se to tedy mělo: -10 týdnů : Začínám uvažovat o závodě, nebo že bych to letos zrušil? No 13 ročník to je výzva. Hledám termín – zase nic volného dřív než v listopadu. Snad nebude sníh jako před třemi lety. Vyhlašuji veřejně, že 13. ročník bude, a to 5.11. Pouštím se do každoroční One-Man show.

-5 týdnů : probírám mapy OB v rozumné dostupnosti od místa mého bydliště a něco jiného než jsem už kdy použil. Stále ty samé – zase nikdo nic nového kolem Prahy nevymyslel. Posílám dotaz na PGP a DKP. Zdenko Procházka Habrový potok u Berouna odmítá – problémy s ochranáři. Petr Baldrián Třemšín přislíbil, dokonce dodá i podklady v OCAD. Podle mapy terén vypadá slibně. Hustá síť cest, kopce, přiměřená velikost prostoru, dobré zázemí. Majitel kempu se zdá být vstřícný, dokonce stihnu i všechna potřebná povolení. Dohaduji zapůjčení SI sady – tím končí éra papírových průkazek v MTBO v ČR. Zamáčknu slzu a dávám zbylé průkazky dětem na hraní.

-2 týdny: Doma si kreslím první obrysy tratí a vyrážím je s kolegou projet. Shodou okolností v den, kdy se na mapě běží PŽ. Vybalujeme na shromaždišti kola. Z lesa se vrací Eda Pucherna a naznačuje další vývoj „Ty vole do tohohle lesa mě nikdo nedostane už ani pěšky. Pokud tady uděláš MTBO tak se mnou nepočítej“. Vyrážíme. Postupně mi mizí úsměv z tváře. Při projíždění postupů končím v trávě a bažinách, některé cesty jsem vůbec nenašel. Hřeben Třemšína je díky kamenům sjízdný jen pro sebevrahy. Večer si maluji do mapy cesty které se dají vůbec na kole projet a propadám depresi. Síť je značně řídká a spojení sever/jih vede v podstatě jen přes jeden uzel cest. Změna prostoru již není díky času reálná, vážně uvažuji o zrušení závodu. Pozdě v noci však vzniká první náznak trati, která by se dala použít. Jdu spát s jiskřičkou naděje.

-8 dní: Mám nakresleny tratě, které berou v potaz (ne) průjezdnost cest a vyrážíme znovu do terénu. Na vybraných cestách odtahuji klády a pařezy. Každý jetelný úsek navíc je dobrý. Dosažené časy jsou na dolní hranici a bude potřeba něco přitočit. Ale kde, aby se nejelo po stejných cestách už po čtvrté?

-4 dny: Rozhoduji se pro MTBO mapu – je to v podstatě velmi jednoduché. Vezme se mapa pro OB, všechny cesty se vytečkují a těch několik co se dá projet se změní na průjezdné. Jitka Grégrová mi mapu excelentně překreslí. V Žaketu dohodnut tisk na barevné laserovce za hubičku.

-2 dny: Finální tratě odeslány do tisku. Dokonce jsou na tratích i volby postupů. Přihlásilo se docela dost lidí. Předpověď počasí není příznivá, jdu koupit WAPku. Majitel tábora přislíbil uvařit teplá jídla. Snad mě všichni neproklejou.

- Den D: Začínáme optimisticky. Od rána nám pomáhá Jája Němečková – zkušená ředitelka čehokoliv okolo OB. Kontroly rozneseny. Brácha si sice zapomněl lampiony, ale do startu to stihne. Akademici si půjčují čipy, a zdá se že i pochopili kam je mají strkat.
- Odstartováno – na startu je docela husto. SI udělalo své - za 3 minuty si čip vynulovat, zkontrolovat a dát si mapu do mapníku je pro neznalé dost málo.
- Teď zadat změny do počítače a dotisknou 10 map pro dohlášené závodníky. Hle tiskárna, která večer fungovala nereaguje. 20 minut pokusů výsledek nepřineslo. Že by špatný kabel? Na startu to vře, nemají startovku pro další minuty. Dotazuji se majitele kempu, zda nemá USB kabel. Nemá. Ale za to má několik kamarádů v okolních vesnících, a už čtvrtý obvolaný požadovaný kabel má. Stačí pro něj zajet. Mapy jsou nakonec včas vytištěny. Startovka se použila původně vyvěšená a ručně se dopisuje.
- První borci se vrací. 2x ulomená přehazovačka a 1x přetržený řetěz. To nám to začíná. Opakuji si v duchu číslo na záchranku.
- Přijíždějí i ti co komplet zvládli trať – dojmy jsou docela dobré, nikdo kontrolu neukradl a zdá se, že vše je i bez úrazu. Následný gulášek a pivo náladu jen zlepšuje. WAPka běží na plno. V manuálu psali max. dobu provozu bez přestávky 30min. Snad to přežije.
- Vyhlášení probíhá v nabitém sále. Tombola odmění skoro každého. Na koho nezbyla cena, dostane bonbón. Máme to za sebou.
- Sbíráme kontroly, balíme vybavení a děkujeme majiteli kempu. Bez tohoto zázemí by byl dojem poloviční. Cestou domů uvažuji, jak to pěkně vyšlo. Že bych ten další ročník za rok zase zkusil? Laťka je ale dost vysoko – SI ražení, mapa pro MTBO, zázemí … Fakt nevím, jestli je reálné to zopakovat. No uvidíme.

Tímto též děkuji borcům okolo oddílu Sporty v přírodě Technika Praha a OK24 Praha za vydatnou pomoc s pořádáním.
Pokud to stihnu, tak v nejbližší době zveřejním na webu závodu i postupy vítězů a krátkou analýzu.

Radek