Finsko sice nemá tak výrazné hory jako třeba my natož pak třeba Rakušané. Pár vysokých kopců sice najdete, ale až za polárním kruhem. To ovšem neznamená, že by se jezdilo jen po rovinkách. Kdo někdy viděl biatlonový světový pohár v Kontiolahti tak ten ví, že 40m převýšení sice není ohromující číslo, ale když to máte překonat na 100 metrech, je to sjezdovka jako každá jiná. Většina tratí MS bude právě v tomhle duchu, konec konců pro finále klasiky i štafety bude jako centrum sloužit areál lyžařských tratí.

Program MS bude pěkně gradovat, když první finále přijde na řadu až po modelu a kvalifikaci klasiky. To nám spolu s krátkým dvoudenním soustředěním těsně před MS, dává možnost alespoň trochu si osahat terén plný závrtů, lyžařských tratí, ostrých hřbetů a dalších vymožeností co už je příroda nebo lidé v okolí Joensuu vytvořili.

O první cenné kovy půjde v pondělí 10. července kdy bude na pořadu dne middle neboli zkrácená trať. Jarda Rygl bude na této trati obhajovat stříbrnou medaili, Markéta Jakoubová sedmé místo. Což určitě neznamená že by to bylo jen na nich dvou. Hanka snad tentokrát nepotká žádný plot a Tomíno si neporaní ruku už cestou na jedničku. Borek neprorazí na dojezdu duši a tak dále. Šanci na slušný výsledek má určitě každý člen našeho týmu ale na 17km dlouhé trati se o to bude snažit celkem 116 mužů a medaile jsou jen tři. Ani holky nepojedou svých 13,5km jako uzavřené MČR - mistryně světa bude muset porazit těch zbylých 64 žen na startu. Favority nejen tohoto závodu budou kromě našich samozřejmě domácí Finové a pak všichni kdo to do Finska mají relativně blízko třeba Rusové či Estonci. A tak by se dalo pokračovat. Bude to boj.

Po dni volna, přijde ve středu 12. na řadu finále klasiky. A parametry trati naznačují, že to bude finále hodné MS. 40 km při ideálním postupu pro muže znamená také 1100 metrů převýšení. To nemá ani celá řada závodů honosně označovaných jako MTB maratón - třeba okolo Hradce či 50 Českým rájem. Ani holky si na skoro třiceti kilometrech neodpočinou - 760m převýšení je dost. Vloni nám klasika vyšla i nevyšla, řadě dobrých výsledků chyběla třešnička na dortu v podobě aspoň velké bedny, i když Ctibor ani Hanka jako nejlepší z našich nebyli daleko. Protože v MTBO prakticky neexistuje specializace jen na jednu trať bude okruh favoritů stejný jako na middlu.

Štafety, naše tradičně silná disciplína budou na pořadu dne třináctého. Zatím vždy přivezl český tým aspoň jednu štafetovou placku, ale je to sport a stát se může ledacos. Včera ráno vyprávěl Valverde, že by nebylo špatné večer obléknout žlutý trikot na Tour a pak stačilo pět vteřin a už ho vezli sanitkou se zlomenou klíční kostí. V mužích nám to určitě neulehčí Finové ani Rusové, tradičně dobrou štafetu mají také Francouzi a Švýcaři. Ale silnou stránkou našeho týmu je velká vyrovnanost, a tak budeme mít ve hře o medaile štafety rovnou dvě. Holkám sice asi nebudou komplikovat život Švýcarky, ale zase jsou tu Němky, Rakušanky a kdo ví co se stane - loňský bronz Britek asi nečekaly ani ony.

Celkové očekávání - když přijedeme zpět domů bez medaile bude to poprvé, a to určitě bude zklamání. Velkou šancí máme určitě opět ve štafetách, Jarda v Jihlavě ukázal že nemoc která mu komplikovala závody v Liberci překonal. Tomíno si snad všechnu smůlu vybral vloni a o Pariho vynikající formě svědčí počet jeho prvních míst v jarních závodech poháru. I Hanka měla vloni v individuálech spíš smůlu o Evce a jejím karambolu na kvalifikaci klasiky ani nemluvě. Markétě se snad konečně letos vyhne nachlazení které ji pravidelně sužuje už dva roky. Zkrátka a dobře, věřím, že tým máme ten nejlepší jaký jsme mohli poskládat a že se nám na MS bude dařit. Držte nám palce, pro jistotu všechny čtyři. A já už teď musím jít balit, protože mi za dvě hodiny jede co? Protože ti za dvě hodiny jede autobus na letiště ty vole.