Často si kladu otázku, jestli je opravdu naši národní povahou do všeho šťourat a na všem hledat hlavně chyby, nebo jestli si tak jen dělám alibi, že to ne já, ale my všichni. Každopádně mi to nedá a trochu si šťournu. Výkon pořadatelů ME byl totiž pořadatelský koncert. Bohužel na úrovni posluchačů přípravky pro přijetí do LŠU. Bylo tam pár talentů, pár dobrých nápadů, párkrát to zaskřípalo, ale výsledek je hodně ale opravdu hodně rozpačitý. Tak pěkně popořádku.

Jak je to teda s tím sprintem?

Program začínal závodem ve sprintu, který pořadatelé v bulletinu tu vydávali za mistrovství, tu za vložený závod, někdy dokonce na jednom řádku. Teprve na přímý dotaz zda bude vyhlašován mistr Evropy ve sprintu odpověděli že ne, že se jedná o vložený závod a o první ověření nového formátu na mezinárodní úrovni. Předtím ovšem dokonale zmátli kde koho, včetně Pedrose, který manžele Schafnerovi, vyhlásil mistry Evropy i tady na webu. Co jsem slyšel, tak i závod ve sprintu se neobešel bez komplikací, ale komentovat to nebudu, zažili jsme dost vlastních. Sprintu jsme se nezúčastnili, po poradě celého týmu jsme se shodli, že nemá cenu dávat si čtyři závody ve čtyřech dnech, navíc by kvůli sprintu bylo nutné jet do Polska o den dřív a to pro spoustu lidí nebylo kvůli práci možné.

Program pro náš tým tedy začal modelem ve čtvrtek po příjezdu. Mapa celkem pěkně vytištěná, i když zelená u hustníků byla spíš do modra a na jednom postupu jsem se velmi divil, proč ten rybník za kterým jsem chtěl jet doleva je plný stromů. Jinak ale slušná čitelnost mapy. Horší už to bylo s klasifikací cest – podklad lesa byl písek, a tak byla řada čárek spíš tečkou, a některé úzké lesní pěšinky bych místo tečkované dal klidně plnou. Navzdory tomu že ekvidistance mapy byla 2,5m vrstevnic v lese moc nebylo. Problém volby postupů tak přišel hned o dvě podstatné veličiny – sjízdnost a převýšení. Více méně tedy bylo jasné že to bude o tom najít co nejkratší cestu bez možnosti fikat lesem. Bohužel se stejně fikalo o 106 o tom za chvilku.

Další nové formáty ve světě MTBO

V pátek byl na pořadu ultralong ve formátu oneman relay – tedy hromadný start, a každý muž tři úseky, všichni ostatní dva. Opět premiérový formát pro MTBO. Díky průjezdu shromaždištěm byl i přehled o tom jak na tom kdo je, i když díky farstám, to nebylo tak úplně přehledné. Ale třeba oba Švýcaři se v popředí drželi celou dobu. Další novinkou bylo, že závodníkům mohl na občerstvovačce podávat pití člen realizačního týmu, což si některé týmy vyložili po svém a krom pár bidonů měli sebou taky kompletní dílnu včetně páru náhradních kol atd. Já to celkem chápu – dívat se na kamaráda který přiběhl s druhým defektem, náhradní duši již nemaje – a bezmocně stát je depresivní. Ale podle pravidel je to na disk. Takže jsem večer na TLM (team leader meeting – podařená kratochvíle pro bafíky) v diskusi navrhl s tím něco dělat. Buď se po vzoru XC povolí v pravidlech mechanická depa (tedy úložiště nářadí a matriálu který si závodník může vzít a sám si s ním kolo opravit) a nebo tam musí být rozhodčí který bude kontrolovat dodržování pravidel. Jednoduší a lidštější by bylo povolit depa, ale určitě se někdo stejně jako v případě XC ozve, že už to nebude to pravé hardcore.

V sobotu byl na pořadu dne další nový experimentální formát – závod s migrujícími kontrolami. Bohužel to pořadatelé vydávali za middle a zapomněli na pár věcí – jízdní řád kontrol a pak taky zakreslit všechna umístění té migrující kontroly. Jinak řečeno, na mistrovství Evropy pořadatelé špatně zanesli kontrolu a aby problému nasadili korunu, tak to po dojetí prvních závodníků vyrazili napravit, takže jí ještě v průběhu závodu přesunuli na správné místo. Nejen já jsem čekal, že díky jasnému porušení pravidel, hlavní rozhodčí závod zruší. Celkem mě tedy překvapilo, že se pořadatelé tváří jakoby nic a vesele vyhlašují kdo je mistr Evropy a v které kategorii. Korunu tomu nasadil IOF Advisor, když na TLM dorazil asi o půl hodiny později a s úsměvem na tváři nám sdělil, že sice pořadatelé udělali chybku, ale že nebyl žádný oficiální protest a že už je dvě hodiny po publikování oficiálních výsledků a tak že je všechno fajn a pojďme vyhlašovat. Takže jsem mu trochu pokazil radost konstatování, že jsme neprotestovali, protože hlavní rozhodčí měl závod zrušit i tak. Migrující kontrola totiž poškodila všechny kategorie, až na ženy a M20. Přidalo se pár dalších výprav, jen namátkou : stříbrný z pátku Beat Okle tam nechal víc jak tři minuty.

Pravidla máme na co? Pravidla máme, abychom měli co porušovat...

Ve vzduchu byl problém kontinentálních rozměrů :) Premiérové ME s premiérovým zrušením mezinárodního MTBO závodu pro chybu pořadatelů. Do toho se chtělo málokomu, a tak že o tom rozhodne Jury. Tím pádem se zjistilo, že třetí den závodů žádná není jmenovaná. Tak prý že by tam měl být zástupce posledních pořadatelů, příštích pořadatelů a neutrální země. Díky tomu že šlo o první ME, tak místo posledních pořadatelů padla volba na pořadatele příštího MS a tak jsem se řízením osudu ocitl ve společnosti Itala a Estonce v té právě ustavené jury. Zdálo se mi to divné, když jsem ten „protest“ podal. Ale ta kontrola poškodila všechny a tak asi nebyla země která by byla v tomhle problému neutrální. A tak se hlasovalo – zrušit závod – prohrávám 1:2. Tak teď najít nějaké řešení aby to nebyla totální blamage. Nabízí se kočkopes – vymazat mezičas před a za kontrolou. Nebo nechat vše jak je, s tím že se pořadatel před vyhlášením omluví všem závodníkům. Nakonec 3:0 pro sice nikterak skvělé, ale aspoň nekočkopsoidní řešení. A jednáme dál.

Klasický problém MTBO je „fikání lesem“ někde se nemůže vůbec, někde se můžou louky, my můžeme běhat, Finové a Litevci všude. V Polsku se mohly louky a jinak nic. Bohužel terén a hlavně stavba závodu fikání nejen umožňovali, ale mnohdy k němu vybízeli. Nechte si vyprávět od Hanky, nebo od Ctibora, jak moc se vyplatilo být poctivým a nefikat. Nic například pro Finům, stejně by asi vyhráli, protože jsou prostě dobří, ale story o tom jak si ostré rohy cest najížděli 50m před křižovatkou jako na LOBech mi vyprávělo hned několik lidí, holt jsou na to z domova zvyklý asi. Dalším o čem jury hlasovala tedy byl návrh povolit pro závod štafet jízdu všude. To samozřejmě není jen tak, protože pořadatel to nezakázal jen tak pro nic za nic, ale proto že má nějaká omezení ze zákona, od ochranářů atd. Spíše než o hlasování šlo tedy o nátlak na pořadatele, aby buď změnil stavbu tratí (což samozřejmě den před závodem nejde), nebo zajistil, aby rozhodčí u kontrol nechrápali (nečetli si, nelíbali partnerku) jako během middlu. Pořadatelé nakonec kývli, že když to na ně neprásknem, tak teda jo (asi byli vděčný, že se nezrušil middle) a jury v poměru 2:1 odhlasovala že „zítra se bude fikat všude“. Pořadatelé k tomu přistoupili skutečně jako chlopy a každé výpravě dali malý lísteček se slovy o tom, že v neděli nebudou v lese žádní rozhodčí. Chyběl jen animovaný obrázek mrkajícího oka aby byla konspirace dokonalá.

Doba bronzová pokračuje, ložiska v Polsku výrazně bohatší Skandinávie

V neděli ráno už mi bylo celkem zle, ale na štafety jsem se přesto těšil. I když jsem byl poněkud v očekávání toho jak to vlastně bude, protože pod dojmem všech zážitků jsem vám málem zapomněl říct, že systém předávky a dojezdu a výměny a vůbec všeho vznikal přímo před očima užaslých účastníků TLM. No aspoň jsme do toho mohli kecat a vysvětlit pořadatelů, že systém – předávající přinese mapu vybíhajícímu, je sice dobrý, ale na kole jaksi potřebuje k řízení obvykle obě ruce. Pak se tedy odstartovalo, celkem bez komplikací abych furt jen nenadával. Pak přišla scénka po které jsem společně s baronem Ludwikem Úvalským fon Úvalu u Prahy už neříkal nic a jen sem síral. Přijde ke mě Martin Tišnovský a povídá „zase tam nebyla kontrola, ale byl jsem správně, tak sem jel dál, byla tam taková malá holka, možná místo kontroly“. Za chvilku strašný řev v polštině do mobilního telefonu a v zápětí borec startující do lesa tempem finalisty pěšího MS. Akorát že ti obvykle běhají s chipem, a tenhle měl sebou nevím proč stojan s kontrolou. Nic šťastného na tom sice nevidím, ale pod prsty se mi vkrádá věta o tom, že naštěstí se to tentokrát týkalo jen prvních úseků několika mládežnických štafet, tak sem vám jí sem taky napsal. Pak začali přijíždět chlapy, ženský a další a další junioři a v koridorech najednou vypukl zmatek neskutečný. Nikým neohlášen přijel na předávku Kládin, v závěsu za ním Borek. Tak tak že jsme neminuli předávku. Pro jistotu jsem tedy nahnal do koridoru všechny druhé úseky které jsem viděl (a pak i ty třetí) a v duchu se začal omlouvat. Teď tak činím i veřejně a tímto se omlouvám slovenským pořadatelům MS, které jsem tu před rokem napadal za to, že informovanost na shromaždišti nebyla nic moc a dožadoval se monitorů s on-line výsledky. Opravdu a bez nadsázky se omlouvám, protože v porovnání s Polskem sem byl informacemi od spíkra doslova zavalený.

Pak už jsem přestal resignovaně sírat a začal se s ostatními radovat z medailí které přibývaly a přibývaly a kdybychom sebou vzali ještě jednu W17, tak věřím že by jich bylo 6. Takhle tedy „jen“ pět a k tomu „jen“ bronzových, ale ty uvozovky by chtělo vysázet o 10 bodů větším písmem. Byla to prostě paráda, i když občas byl nejdřív trochu smutek – třeba když Duk do poslední chvíle bojoval s Rusem o stříbro a v poslední zatáčce upadl na mokré trávě. O sportovním chování jisté ruské reprezentantky, vám pak bude na požádání určitě vyprávět jistá česká reprezentantka, já už sem tu napsal negativ až dost ne?

Tak aby to nevyznělo že celé ME bylo blbé. Pořadatelé se snažili, to jim upřít nelze. Chyby které nasekali (zdaleka jsem nepsal o všem bylo by to stereotypní a tak vůbec) se stávají, ovšem ME není oblasťák. Asi jsme opravdu zmlsaní úrovní našeho poháru. Všichni zahraniční závodníci se kterými jsem o tom mluvil se už teď těší příští rok k nám, na pětidenní do Plzně i na MS na Vysočině. Laťka je po letošním MS i ME hodně dole, tak doufám že se organizátoři MS nespokojí jen s jejím přeskočením, ale že jí posunou hodně nahoru. A taky doufám, že budou-li o to stát, tak jim zbytek české bikerské komunity bude ku pomoci. Tímto patetickým závěrem se s vámi loučím a se slovy „ ... zase bude líp“, si du šlehnou další dávku, pak to se mnou asi flákne, tak dobrou noc milé děti.

PS: opravu nevím, jestli jsem omluvu závodníkům za spackaný middle neslyšel proto, že jsem byl zrovna mimo dosah repráků, nebo proto že se žádná nekonala...