Oblast Kuršské kosy je zajímavá z mnoha různých hledisek. Pro středoevropana suchozemce už třeba jen tím, že je to u moře. Z hlediska závodů bylo nejzajímavějším faktem to, že celá oblast je nejen národním parkem, ale figuruje dokonce i na seznamu světového dědictví UNESCO. Představte si, že by nás nechali udělat závod třeba někde na Labské louce, nebo na Šumavě. Jenže celá oblast je chráněná z trochu jiného důvodu než ty národní parky u nás. Před 5000 lety tam žádná kosa nebyla a nebýt masivního zásahu lidí v 19. století, nebyla by tam zase. Celá oblast je tak chráněná hlavně jako ukázka toho, že člověk nemusí krajině vždycky škodit, a proto tam lidi nevadí. Před 10 lety hostila tato oblast SP v OB a konala se tam i celá řada menších závodů. Například mistrovství Litvy v MTBO 2006.

Pokud máte rádi borové lesy, písek a moře, musíte tuhle oblast někdy určitě vidět. Stojí to za to. Jedinou nevýhodou je cesta, která je neuvěřitelně dlouhá, nudná a unavující. Navíc se musí projet celé Polsko, proti kterému jsme dálniční velmocí. Existuje sice varianta jet do Kielu a odtud 21 hodin trajektem, ovšem není ani levnější, ani rychlejší. Nám to zabralo 16. hodin, až na místo, tedy včetně přívozu z Klaipedy na kosu. Už prohlížení krajiny z auta dalo ale na útrapy cesty zapomenout a po té co jsme se dospali a přestalo pršet, vypukl příjemný bikovací týden.

Už model naznačil o jaké terény půjde. Úzké lesní asfaltky, cesty zarostlé travou, pískovky a mezi tím uzounké zakroucené single tracky v borovém lese. Občas nějaký kořen či padlý strom. Kameny žádné, jen písek. Ideální MTBO hřiště. Problémem byla pouze kvalita mapy, protože ta zdaleka neobsahovala všechny drobné pěšinky, které po lese vyšlapali houbaři a divoká prasata. To v kombinaci s tím, že bylo striktně zakázáno vstupovat mimo cesty – tedy i přebíhat – naznačovalo možný zdroj problémů. Pořadatelé navíc vyhlásili, že pokud je cesta v lese, ale není v mapě, může se použít. Takže problémy přišly, nejvíce asi při sprintu.

Ten byl ale na pořadu až po middlu, kterým celé ME začalo. Start byl asi 400 m od našeho hotelu, dámská jednička cca 100m. Ideální postup pak dokonce vedl skrz hotelové parkoviště. Takže jsme to opravdu první den neměli nijak daleko :) Middle byl dle mého názoru postaven velmi pěkně, časté změny rytmu, rychlé postupy po asfaltu střídala jemná houbařinka v síti tenkých čárek. Místy byly výhrady ke klasifikaci cest, ale to už je snad takový kolorit. Hlavním problémem byla kupodivu plná cesta. Protože podle klíče musí mít asfaltka alespoň 3m aby se pro ní mohla použít značka malá silnice, byla řada dlážděných či asfaltových chodníčků v lese značená správně jako plná černá cesta. Ovšem rozdíl v rychlosti mezi takovým chodníkem a normální lesní cestou je docela značný. I když říkám, že šlo o hlavní problém, neovlivnilo to závod nijak dramaticky, jednak už jsme to znali z modelu, ale hlavně se rozhodovalo úplně jinde. Pro dospělé byl middle v posledních sezonách nejúspěšnější tratí, tentokrát to bylo spíš naopak. Do první desítky se dostal pouze Tomíno. České barvy tak drželi vysoko zejména junioři Mára s Dukem, ale vidět bylo i další naděje.

Sprint se odehrával na samém konci celé Kuršské kosy. Ve staré přístavní pevnosti, dnes komplexu námořního muzea doplněného o malou ZOO a nedaleké delfinárium. Naproti přes úžinu se pak ježí les přístavních jeřábů obrovského přístavu. Suchozemec jen zírá. Sprint byl na rozdíl od MS lesní záležitostí – start byl sice v pevnosti, ale po pár kontrolách se zajelo do lesa a opět až pár posledních kontrol bylo v zástavbě. Nebo spíš v záloďbě, protože součástí muzea je i expozice lodí umístěných na břehu. Bohužel právě v této části mapy bylo několik nejasností, pěšinek co v mapě nebyli apod. Rozhodčí v lese napočítali celkem 40 lidí, kteří porušili pravidlo o zákazu vstupu do lesa a ve vzduchu visel ska ska ska skandál. Diskvalifikace hrozila i některým našim závodníkům, ale nakonec nebyl diskvalifikován nikdo. Pořadatelé to zdůvodnili tím, že to mohlo být i chybou mapy a že to v terénu bylo nejasné. Hrozící krizi ve stylu „zítra se bude fikat všude“ kupodivu vyřešili poměrně dobře. Na klasice bylo skutečně pár závodníků diskvalifikováno protože rozhodčí tentokrát stáli v místech, kde se na nejasnost mapy rozhodně nemohl vymlouvat vůbec nikdo.

Sprint nám výsledkově vyšel výrazně lépe než middle, i když ne tak skvěle jako na MS. Chláďovi chyběli k medaili dvě desetiny sekundy, Markétě 6 vteřin. Tady se hodí říct, že na ME konečně byl, na všech tratích, čas měřen cílovou fotobuňkou, takže finiš závodu konečně připomínal cyklistiku a ne akrobatická cvičení s cílovou krabičkou. Skvěle zajeli také Lauič s Tomínem, kterému 10 minut před startem upadala klika a musel si narychlo půjčit kolo od Jaryna. Renata i přes tvrdý pád pár kontrol před cílem dorazila do cíle desátá a Míša čtrnáctá. Opět bylo také vidět naše mládí, nejvíce tradičně juniory.

O diskvalifikacích na klasice už byla řeč, tak ještě něco o samotném závodě. Terény v okolí Juodkrantė se od zbytku kosy nijak moc neodlišovali, jediným rozdílem byl pahorek čarodějnic. Což je taková stezka lesem, lemovaná dřevěnými sochami. Či to sou sochy je asi jasné z názvu toho pahorku ne? Tahle stezka, a pak ještě několik dalších bylo pro závod zakázaných, což celkem zajímavým způsobem komplikovalo některé volby a bohužel taky trochu komplikovalo čitelnost mapy v některých částech. Klasika se totiž jela na patnáctce, ale síť cest byla místy stejně spletitá jako na middlu (desítka). Skvělou tečku za jinak trochu rozpolcenou sezonou udělal Pari. Doma sice vládl, ale na MS ani předtím na ME se mu moc nedařilo. Ovšem klasika mu vyšla parádně a dlouho to vypadalo že to konečně bude medaile. Nakonec chybělo 30 vteřin. Stejně skvěle si vedla Míša, která startovala jako první a dlouhou dobu pak byla první i v cíli. Dařilo se i dalším a klasika tak byla určitě nejúspěšnější českou tratí na ME. Což nebývá zvykem, o tom už byla řeč u middlu.

Stejně tak už byla řeč o tom, že vše zakončily štafety. Ty hostila opět Nida, prostor startu a cíle byl stejný jako při middlu, ba dokonce i mapový start byl tentýž. Závodilo se ovšem spíše v jižní části prostoru, ale to jsme tak nějak i čekali. Průběh závodu byl ale vskutku nečekaný. Titulek samostatného článku by mohl znít – velký den českých dvojek.

Závod žen skvěle rozjela Míša, která se podle vlastních slov konečně zvykla na nové kolo. Přijela první, s dost výrazným náskokem. Také její bratr Kládin přijel na medailové pozici, v kontaktu s druhým Ruskem. Maruška i přes nachlazení udržela skvělé čelní umístění a Chláďa druhým časem na úseku poskočil dokonce na druhé místo za skvěle jedoucí Dány. Podobně jako v Itálii zbyl na juniorku Hanku nelehký boj o medaili s Mishou Gigon. Jen to tentokrát byla Hanka Doležalová. Stejně jako vloni si s trojnásobnou mistryní světa poradit nedokázala, ale když jsem viděl její ošklivý pád na klasice a zraněná kolena, měl jsem obavu zda vůbec dokáže sednout druhý den na kolo. Opět se ale ukázalo, že ženy vydrží neskutečné věci a Hanka se rozhodně nemusí za svůj debut v dospělé štafetě stydět. Stydět se asi odjel do Ruska Anton Foliforov, protože opět finišoval o medaili a opět ji neuvěřitelnými zkraty daroval soupeřům. V Polsku jásali Dánové, tentokrát jsme se společně s Lauičem radovali všichni.

Od juniorské štafety se vzhledem k předchozím výsledkům čekalo zlato, ale nečekaný průběh dne pokračoval. Finům neuvěřitelně zaletěl Elmi na druhém úseku a tak na naše juniory zůstalo stříbro. Výborně zabojovaly i obě dorostenecké štafety. Štafeta juniorek byla bohužel disk pro fikání lesem, opět podobně jako na sprintu v místě nepříliš jasném. Pořadatelé se ovšem chovali korektně, dokonce se šlo i do lesa na ono problematické místo aby bylo jasné jak to tedy bylo. Protest jsme tedy nepodávali, protože nebylo proti čemu.

Mistrovství Evropy v Litvě byla velmi podařená akce, dle mého názoru lepší než letošní MS. Krásné terény, příjemné počasí (to samozřejmě pořadatel neovlivní), dobré jídlo, slušné ubytování. Pokud někdy budete plánovat cestu třeba do Finska vlastním autem, určitě může být návštěva Kuršské kosy zajímavou alternativou k tradiční cestě přes Švédsko. Stojí to za to.

Výsledkový servis

Výsledky našich reprezentantů - dospělí do 20 místa, junioři + dorost do 10 místa.

Middle

• M21 - 8. Tomeček, 11. Hradil, 17. Rygl
• W21 - 12. Hrdinová, 14. Jirásková
• M20 – 1. Pospíšek, 2. Bogar, 9. Stránský
• W20 – 6. Kiacová
• M17 – 4. Chmelař
• W17 – 2. Březinová, 3. Kubátová

Sprint

• M21 - 4. Hradil, 9. Lauerman, 10. Tomeček
• W21 - 5. Jirásková, 10. Pauličková, 14. Lacigová, 19. Doležalová
• M20 – 1. Pospíšek, 2. Bogar, 7. Stránský
• W20 – 5. Staňková, 8. Hančíková K.
• W17 – 7. Kubátová, 8. Lamichová

Long

• M21 - 5. Ševčík, 9. Lauerman, 10. Hradil, 13. Tomeček, 19. Rygl
• W21 - 6. Lacigová, 8. Jirásková, 13. Pauličková, 16. Tichovská
• M20 – 1. Bogar, 4. Pospíšek, 6. Stránský
• W20 – 6. Kiacová, 7. Staňková, 9. Hančíková K.
• M17 – 2. Chmelař, 9. Tišnovský
• W17 – 3. Březinová, 10. Lamichová