Kemp který uspořádal dánský klub OK Øst Birkerød ve švédském městě Ahus byl první mezinárodní akcí MTBO ve Švédsku. Buď po dlouhé době a nebo vůbec poprvé. Přesto bylo na startu několik hodně kvalitních domácích borců, ono takový rozdíl v té mapě proti LOBům přece jen není a tak se není co divit. Hlavním důvodem, pro který se na kemp vyplatí cestovat značný kus cesty tam a zpět, jsou pečlivě vybrané terény, kvalitní mapy i dobře postavené tratě. Terény navíc pro nás zcela neznámé, což je v přípravě repre týmů velmi užitečná věc. Ne že by u nás nebyly podobné terény, ale už jsou bohužel většinou proježděné křížem krážem.

I když jde o trénink, jezdí se samozřejmě většinou v ostrém závodním tempu a některé z tréninků se počítají jako závod do celkového hodnocení. Prvním takovým tréninkem byl noční sprint či spíš kratší middle ve čtvrtek večer. Částečně po městě, částečně v příměstském lese. Všude samá borovice a chatky jak v Kersku. Pořád sem koukal odkud vyjede pan Hrušínský na traktůrku. Ovšem noční MTBO je velmi zajímavým tréninkem – je to hodně o práci s pamětí i o odhadu ujeté vzdálenosti. A samozřejmě taky o tom jaká má kdo světla. Občas to vypadalo že proti jede kamion. Celkem vzato, pěkný rozjezd.

Následoval long s hromadným startem, ale pohled na výsledky napoví, že to byl opět spíš middle, tentokrát trochu delší. Každopádně hromadný start je na pořadu hned při prvním kole SP v Maďarsku, a tak se tahle zkušenost hodila. Závodilo se ve vojenském prostoru, odkud chvilku před startem vyjela kolona tahačů a tanků. Některé cesty tak měly maličko jinou sjízdnost než na mapě, ale závod daleko více ovlivnil poměrně silný vítr. Komu ujel balík, ten měl smůlu. Nám se podobně jako ve sprintu poměrně dařilo a ve všech kategoriích bojovali jak dospělí tak junioři o čelní místa. Pro někoho pak byl závod opravdu krátký a tak si celkem početná skupinka borců, dala společně s Dány takovou pěknou časovku – 30 km za 50 min komplet proti větru. Ponejvíce padala slova o tom, že Knudsen je, pánové prominou, hovado.

Jestliže ráno to bylo o dlouhých volbách a fyzičce, odpoledne následoval závod nazvaný Crying Mile. Trať měla opravdu jen 1500m a na ní 17 kontrol. Mapa v měřítku 1:1500. Trať pro všechny stejná. Klíčem bylo najít jedničku, pak už většina lidí pochopila, že je to tentokrát opravdu všude hodně blízko. Někdo našel rychle, někdo za 20 minut. Trénink hodně zajímavý, většina postupů na dvě až tři šlápnutí.

Následoval neměřený trénink – sudá lichá, ovšem jako paměťák. Za podívání do mapy se platilo v bodech a vyhrál ten z dvojice, který měl na konci bodů méně. O rychlost tentokrát tolik nešlo. Všechno v krásném okolí Kersku, pardon v okolí Yngsjo.

Sobota – třetí den kempu začala jak jinak než middlem. Terén byl mnohem kopcovitější, les spíše smíšený, no skoro jako u nás. Middle pro někoho delší než páteční long obsahoval několik zajímavých voleb, vyplatilo se číst vrstevnice. A právě na to byl trénink tentokrát hlavně zaměřený. Stavba závěru trati tak trochu lákala k běhání lesem, což jsme hojně činili, k malé radosti pořadatelů, protože to bylo zakázané. Což ale v pokynech nebylo, tam byla jen jízda. Nakonec se to doufám vysvětilo a výsledková listina zůstala nezměněná.

Odpoledne následoval další trénink zaměřený na hromaďáky či štafety. Krátké farstované okruhy s hromadným startem menší skupinky. Která se samozřejmě hecuje, nikdo nechce být v cíli okruhu poslední a jede se opravdu závodní tempo. A jako doplněk – soutěž v rychlém ražení. Z mého pohledu trochu znehodnocená tím, že závodník nemusí mít čip napevno spojený s kolem, takže jako trénink rychlého ražení v závodě, to není úplně ono. Ale jinak klobouk dolů před tím co někteří lidé na kole dovedou.

Na nedělní závěrečný middle si Johan (hlavní organizátor) schoval dle mého názoru nejhezčí terén. Borový les plný zatočených singlíků, širokých cest a občasných dun. Spousta kupek i závrtů. No radost v něčem takovém jezdit.

Celkové výsledky kempu a odkazy na mapy na jedné stránce.