Sprint, klasika a štafety budou posledními perlami na náhrdelníku Světového poháru 2001. Před samotnými závody mají cestovatelé několik volných dní, které využijí k ladění formy při vyjížďkách v teplém a slunečném počasí...

A jak to bylo doopravdy? Začínáme v Orange s římským megaamfiteátrem, na obří ruině hradu Chateauneuf du Pape a u římského akvaduktu Pont du Guard klenoucím se nad širokým údolím. Doma podzimní plískanice, tady krátké čepice proti úpalu a kola bez blatníků, krásné pamětihodnosti a přírodní zajímavosti. Každý kamenitý kopec je "osazen" hradem, hrad obklopen domy ze světlého kamene, na vinicích se houpají poslední hrozny skvělých místních vín. Dalšími zastávkami jsou Avignon, Arles a kouzelné městečko Les Baux v bizarních skalách.

Ani společensky nezahálíme - provádíme takřka "kontaktní" inspekci TGV, zkoumáme znečištění francouzských řek, po neúmyslném rozbití výlohy obchodu navazujeme kontakt s francouzskou policií, čehož některé členky využijí k prohloubení znalostí jazyka. Seriózní seržant v seržové uniformě s tradičně legrační čepicí a pojišťovna vše jistí. Denní kilometry se snižují, závody se blíží, tlumíme ekrazit v našich svalech. Fontain de Provence, Rousselion - neuvěřitelně červené bizarní jílové útvary a nakonec Colorado - kus namíchané Austrálie a Ameriky v Evropě. Při zapadajícím slunci naprosto unikátní zážitek.

První listopadový den už trénujeme v centru závodů - Sault de Vaucluse. Tréninková mapa překvapuje krom ceny 5 franků jediným - speciální značkou pro levandulové pole. Tato pro tuto oblast charakteristická rostlina je všudypřítomná, na mapě však bohužel málo zřetelná. Cesty jsou dobře sjízdné, čekal bych daleko více kamenů. Kontroly jsou spíše na rovině, díky pohledu na okolní kopce a horstva však víme, že převýšení v závodech bude značné. Dominantní bílá hora Mount Ventoux a jejích 1900 mnm nám to připomíná, je vidět odevšud. Abychom si posilnili sebevědomí, ještě týž den vysíláme vrcholovou nereprezentační equipu, která horu pokořuje.

Technická schůze před sprintem naznačuje hodně o organizaci závodů. Probírají se podružnosti (jestli se může při přechodu hráze přehrady vedle kola běžet či jít (viz mapa Lac du Paty - za 4. kontrolou), podstatnostmi (parametry mapy a tratí, startovka) by se pořadatel nezabýval, nebýt všetečných dotazů závodníků. Čím méně tištěných informací, tím více diskuzí organizátorů mezi sebou ve francouzštině a zmatků a zmatků. Vybírám pikantnosti - startovní interval je místy 2 minuty, místy 4 minuty. Některé země mají ve Světovém poháru více než 6 závodníků. Pořadatelé neví, je-li délka po postupech, nebo vzdušnou čarou. Start svěťáku je v 9,00 a je to přes 60 km od ubytování, budeme tedy vstávat v 6,00...

A taky že jo, tma, zima, snídaně "na půl huby". Ještě že má autobus automat na teplé nápoje a bagetérie otevírají brzy. V 8,00 po velkém klesání dosahujeme vesničky Caromb a rozbíjíme naše typické, okoloautobusové ležení. Mapa je 1:10 000 (viz. mapa) a dle očekávání zahnědlá od hustých pětimetrových vrstevnic. Je na ní minimum rychle průjezdných cest - většinou jen kamenité pěšinky. Pokud široká cesta, tak přeplněná kameny, které vadí na rovině, ve stoupání i sjezdech. Byli jsme upozorněni na technickou obtížnost terénu a tato se plně potvrdila, průměry mužů byly okolo 13 km/hod. O-běžec na dobré úrovni by byl rychlejší, v mnoha sjezdech bylo pro některé kolo zbytečnou přítěží. Sám jsem při závodě nikdy tolik km s kolem nenaběhal. Taky jsem si pochvaloval, že mám helmu - nízké větve by mě jinak razantně učesaly (další dlouhán ve startovním poli a vítěz tohoto závodu Mika Tervala si i přes snížení posezu před závodem helmu o větev rozbil).
Mapařsky závod obtížný nebyl - postupy 6-7 a 7-8 byly sice výhodnější jet zprava, ani levé alternativy však neznamenala zásadní ztrátu (na základě srovnání našich "účtů" - komplet výsledky s mezičasy zatím nikdo neviděl). Problémy při realizaci postupů mohlo činit až hledání odboček pěšin. V polootevřených pasážích (kontroly 5 - 6 - 7 a oblast kontrol 10-12) bylo i přes detailní měřítko najít tu správnou cestu obtížné. Takto postavený závod seděl francouzům - technicky i fyzicky "umějí" a snadná orientace jim vyhovujev první desítce byli 3. Oba Rusové jezdí vyrovnaně stále byli 2. a 6., Finové krom vítěze Tervaly byli ještě 7.,v desítce byl dále Švýcar Berger, Španěl Bonmati a na 9. místě Jirka Procházka. Všechno mohlo být pro naše barvy lepší, kdyby... kdyby Jarda Rygl nepřehlédl po povinném úseku 4. kontrolu a nemusel se na ní vracet až z pětky. Ztratil tak 8 minut a jednoznačné vítězství v tomto závodě. Místo jedničky si za ní přidal 2 a byl na tom jak plzeňské. Kdyby je ovšem stále a vždy jen kdyby.

Pro děvčata byla trať technicky obtížná ještě náročnější - nošení kola je stojí více sil i času. S obrovským náskokem vyhrála při svém prvním letošním startu Francouzka Coupat před finsko-německou skupinou. Maruška Hrdinová byla 5. a Anička Podrábská 8.

Poznámka k zajištění bezpečnosti při závodě - díky organizátorovi závodů JM Bouchetovi, který loni při SP těžce havaroval, byl les poset vojáky s vysílačkami (na mapě křížky). V cíli nás pak zaskočila řada asi 20 polních lůžek a armáda ošetřovatelů. Naštěstí nebyli moc zaneprázdněni a většina obvazy přikrášlených závodníků startovala i v dalších závodech. Také občerstvení po závodě bylo dokonalé - bezedné zásoby jablek, banánů, čokolády, perníku a vod umenšily naše zklamání nad praktickou neexistencí výsledků. Zajímavé osudy měl OPEN závod - to, že systém kategorií byl nejasný, napravil fakt, že pořadatelům došly mapy a tak někdo jel trať svěťáku a někdo úplně jinou. Jestli ty výsledky někdy uvidíme, sázím se, že budou všichni seřazeni v jedné kategori...

Technická schůzka před klasikou napodobila tu předchozí, jen ze strany závodníků bylo méně tolerance. Pořadatelé však byli stále v pohodě, na start nás vyslali 10 km od cíle i s autobusem, což nám logisticky docela zkomplikovalo situaci. Start SP byl opět od 9,00, OPEN kategorie startovaly až do 14,30 a tak zajistěte, aby byl autobus na startu, v cíli i u ubytovny!

Klasika ve francouzském pojetí je naše dlouhá trať. Na muže čeká cca 30 km a skoro 900 metrů stoupání, ženy o 6 km a 200 metrů míň, časy vítězů okolo 120 minut. Aby se tak dlouhá trať vešla na mapu (při použití SI), je možno udělat výměnu spojenou třeba s občerstvením. Ale nemusí to tak být vždy, ten vzdálený start a mapa nikoliv formátu A3, jak bylo slíbeno, ale velikosti opony "Národ sobě" to potvrzuje. Takže jsme mapu přeskládávali snad skoro na každé kontrole. Ke cti organizátorů ale nutno přiznat, že v lese jim to fungovalo. Mapa seděla slušně, stavba odpovídala horskému charakteru závodu a kontroly seděly. Jak jinak, když ti frantíci staví spíše na cyklistice, než na mapování - kontroly byly vždy na jednoduchých dohledávkách, žádné zašívačky.
Ze začátku klasiky máme vzorek mapy. 1. kontrola stejná pro H i D a hned spousta alternativ:

1. po 150 metrech odbočka severním směrem do kopce, a velká pravá objížděčka po slušné cestě - např. Jirka Kubín za 14,02, v OPEN kategorii Folprecht za 13,54, v dámách Folprechtová za 16,18. Tato alternativa byla pravděpodobně nejrychlejší.
2. traverz po jedné z cest, jízda údolím až na k cestě, po cestě ke kontrole - Jakoubová 17,09, Kupcová 16,48
3. začátek jako 2, z údolí pak do kopce západním směrem s kolem na zádech Mach 14,29. Tuto alternativu snad použil i Berger - čas pod 13 minut, celý kopec vyběhl !
4. jako 3, ale delší cesta údolím vzhůru, mezi loučkami pak stoupání s kolem na hřbetě. Hrdinová 16,20

Postup na dvojku už je čistě pánský, většina jela zleva - Kubín za 11,25, Mach za 11,05, Folprecht 12,04. Další postupy byly na úrovni postupu 1-2, tedy nikterak obtížné, ačkoliv při jejich délce (nejdelší vzdušně 4 km) bylo vždy nutno věnovat čas objevení jediné správné varianty. Krom chyb při realizaci vymyšlených postupů (nejčastěji minutím odboček) tak rozhodovala hlavně fyzická kondice a defekty. Množství kamenů a i existence trnitých křovin přinutila spousty závodníků zastavit, měnit duše, někdy i lepit a hlavně usilovně pumpovat. Závěr závodu, podobný pro obě pohlaví, přitáhl pozornost diváků a naplnil ideje IOF o divácky atraktivním dojezdu. Cíl byl na náměstí v Sault, ve svahu. Pohledem do krajiny hluboko dole bylo možno sledovat závodníky na posledním kilometru. A bylo možno jim i fandit na brutálním dojezdu ze sběrky, což Vám jistě potvrdí Jarda, kterého pištivý zvuk hrdel dámské části naší výpravy nakopl k nevídanému závěru. Dojezd ovšem nemohl anulovat Jardovy chyby na trati a tak náš leader skončil čtvrtý. Vyhrál opět Tervala, a jak je jeho zvykem v posledním závodě SP, zase o vteřinu. Loni nad Mírou Ryglem, letos nad Bergerem. Před Jardou byl Fin Makila a za ním Mougin z Francie. Nejlepší výsledek pro Itálii v historii MTBO získal 6. Gasperotti, 7. byl Borek Podrábský. V dámách ukončila svoji spanilou jízdu Němka Bornhak před Coupat a Maruškou. Další umístění v desítce jsme získali díky osmé Aničce.

Občerstvení v cíli zase perfektní, výsledky jsem však viděl naposledy na shromaždišti a dodnes nevím, kolikátý jsem vlastně byl. Bravo, organizátoři! Vyhlašování výsledků mělo pěknou úroveň i návštěvnost (krom závodníků SP i francouzští bikeři), ačkoliv nedodrželi protokol SP a vyhlásili pouze první tři. Následoval tradiční chaos na technické schůzi, osmkrát odkládaná distribuce čísel štafet se odložila na nedělní ráno a mohli jsme jít spát.

Štafety proběhly v samotném centru závodu, přímo v Sault. Překvapivě nevyužily ani kousek tréninkové mapy, terén byl však našim krajům nejbližší a i proto se nám dařilo. Dívky Hanka Ryglová - Markéta Jakoubová a Maruška by bývaly byly jistě vyhrály, kdyby se finišmance z prvního místa nezasukoval řetěz. Několikaminutový pokus o opravu ukončil slovenský reprezentant Karel Poštulka, kterému tímto děkujeme. Vítězství tak připadlo Francouzskám, naše záloha ve složení Podrábská - Folprechtová - Kupcová stříbrná, Finky nakonec ve sprintu 3. těsně před naší druhou štafetou. Fakt zajímavé, štafety těm Finkám nejdou ani zdaleka tak jako jednotlivci.

V chlapech dominovali Finové výbornými výkony všech členů, naši Podrábský - Procházka - Rygl byli druzí, pro třetí místo si doběhl s prázdným kolem Korčagin a Rusko. Pikantností bylo použití 2 krabic SI na sběrce, každá měla jiný kód. Tak byly některé štafety nespravedlivě diskvalifikovány a kdo se neozval, ten je asi diskvalifikován dodnes.

Korunou na hlavu prohnilého těla těchto závodů SP bylo vyhlášení vítězů. Krom vyhlášení štafet bylo i vyhlášení celkového pořadí SP. Byli jsme zmlsáni loňským Slovenskem, ale to, co proběhlo tady, by bylo slabé i na "oblž" brněnské oblasti. Ignorace 6 vyhlašovaných míst v jednotlicích byla překonána vyhlášením pouze vítězné štafety. Tak se tam na nejvyšším stupínku mačkali 3 lidi a hráli jim hymnu, okolo nic... Ještě že pozadí stupňů tvořila krása masívu Mt. Ventoux. Hodnotné ceny také stojí za publikaci: vítěz SP 3 lahve vína, 2. místo 2 lahve, 3. místo 1. lahev. Ale jenom v pánech, dámy se jistě spokojí s kytkou levandule natrhanou na okolním poli, první stejně jako druhá či třetí.

Ve světovém poháru družstev jsme poprvé nestáli nejvýše, tedy vlastně jo, protože i z 2. stupínku jsem byl vyšší než první Fin, ale když se to napíše do výsledků, tak je nejvýš oprávněně Finsko.

Bílý autobus pro dálkové jízdy míří do Prahy na východ. Na palubě 22 bikerek a bikerů, vzadu místo sedaček naskládány zablácené závodní stroje, mnohé s prázdnými pneumatikami. Je 4. listopadu a čeští závodníci jedou domů. Mají hlavy plny vzpomínek a zážitků, hodnotí sportovní rok 2001 a přemýšlejí o budoucí sezóně : Finové jsou opravdu nejlepší a i naše druhé místo není v budoucnosti neohrozitelné. Výborní jsou stále Francouzi i Francouzky, Němci, Rakušáci a Švýcaři (není to jen Berger). Poprvé dokončili sérii SP Rusové a jsou 4. a 5. I Ital či Španěl dokáží zajet. Víme i o výborných Norech a Švédkách a můžeme počítat s objevením dalších "v MTBO netradičních" zemí na MS příští rok. Takže se musíme snažit zkvalitnit naši přípravu a udržet krok se zeměmi, které jdou kupředu. Je to reálné, ale samo se to nenaplní. Příště se pokusím rozebrat celkové výsledky a zhodnotit jednotlivé závodníky.