Čeští funkcionáři však byli podobně úspěšní jako jejich závodníci, a tak SP MTBO 2000 nakonec zahájil úvodními třemi závody právě v Česku, konkrétně v oblasti na rozhraní Lužických hor a písečných lesů v okolí Máchova jezera.

Prostory v okolí Hamru na Jezeře a Stráže pod Ralskem se řadí mezi nejméně "civilizované" kouty Čech. Hluboké lesy spravované ještě před deseti lety ruskou armádou, silničky, po kterých se dříve proháněly tanky či opilí ruští důstojníci, zbytky vojenských objektů a dobře znatelné stopy po těžbě uranu. Jestli jsou tyto tajemné kouty většině lidí zatím neznámy, orientační běžci už část z nich stačili prozkoumat a "odminovat" při několika ročnících tradičně největších pětidenních závodů pořádaných v okolí vrcholu Ralsko. Nyní tedy byla řada na orientačních bikerech a jejich světovém poháru.

První příležitostí pro srovnání, kam se úroveň světového MTBO od loňského roku posunula, byla páteční krátká trať ve východní části prostoru. Znalci místních reálií mohli cestou na start identifikovat hospodu, ve které při loňském Rocky Manovi Pekič dopíjel piva slévaná od štamgastů ještě před tím, než definitivně vytuhnul v jizerských krpálech. Tento nestor českého MTBO si ale své zážitky připomenout nemohl. Zranění kolene z Českého poháru v Luhačovicích mu nedovolilo nastoupit na trať. Na nejvýznamnějších letošních závodech na české půdě ale nemohl chybět a zdatně, leč nedostatečně plnil úlohu večerního "ničitele" konkurenční francouzské štafety.

Na trati však našim závodníkům pomáhát nemohl, a oni to ani nijak nepotřebovali. Jarda Rygl pokračoval v dobrých výkonech letošní sezóny a podobně jako v českém poháru si i zde dojel bez problémů pro první místo. Hned v závěsu za ním skončil jeho bratr Míra, to ještě netušil, že toto letošní typické postavení ve výsledkové listině mu bude souzeno i pro následující den. Potěšitelné je, že svému jménu dělá čest i mladší sestra těchto dvou bratrů – Hanka Ryglová. Ta dojela, coby náhradnice za Aničku Podrábskou, trochu nečekaně na druhém místě a jako nejlepší z našich. Ostatní české reprezentantky se s malými odstupy naskládaly hned za ní. Všem ale notně odskočila Němka Antje Bornhak. Odstup přes 5 minut je při 40minutovém závodě opravdu deklasující. Inu dobrá technika a několikatýdenní pobyt v Alpách dělá divy.

Kupodivu už jí to ale nestačilo následující den při ještě více náročném závodě na klasické trati. Délky zhruba jednou tak dlouhé, tedy 80 minut pro nejlepší ženy a 90 pro muže. Stejný závodní prostor, stejná mapa a podobný scénář vývoje závodu jako první den. Z našich žen opět nejlepší zástupkyně rodiny Ryglů (že by se na kole všichni tři narodili?), těsně před ní Němka Bornhak, ale první tentokrát Alena Ďurčová ze Slovenska. Mužů jezdí více, a tak ti nejlepší startují až na konci závodního pole. V čele výsledové listiny se umísťují Francouzi, ne však definitivně. Před Michela Bouchuta, třetího z páteční krátké trati se dostává Jiří Procházka, loni náš nejlepší. V lese jsou sice ještě papírově nejsilnější Francouzi, těm to ale na českém písku moc nejezdí a končí až za svým nenasazeným kolegou. Podle očekávání ale souboj o první místo svedli mezi sebou na dálku bratři Ryglové. Míra navíc startoval úplně poslední, a tak to v jeho provedení bylo opravdové vyvrcholení závodu.

Kdo z nich by měl být lepší? Míra byl letos v péči armádního sportovního klubu Dukla Liberec a měl tedy pro trénink ty nejlepší podmínky. Celou zimu a jaro ale stál kvůli svému zranění a závodit začal až na konci června, což na kvalitní přípravu není mnoho. Jarda je naproti tomu zřejmě náš nejzkušenější závodník, ale amatér v tom dobrém slova smyslu, který se kolu může věnovat až teprve po práci. Oba však jeli výborně. Míra dokonce zřejmě o něco rychleji, nevyvaroval se však na rozdíl od Jardy několika drobných chyb. Do cíle finišuje v téměř shodném čase jako v tu chvíli vedoucí Jarda. V čí prospěch budou hrát vteřiny? Z napínavého závěru závodu jsou zmateni i sami pořadatelé a tak všichni kolem cíle musejí čekat na informace časoměřičů. Ti nejprve určí za vítěze Míru ("Tak konečně jsem letos toho bráchu porazil!" myslí si), aby se ale chvíli na to dozvěděl, že si na tento okamžik bude muset ještě počkat. "Sedm vteřin ve prospěch Jardy," zní konečný verdikt časomíry.

Na neděli zbývá poslední závod, ten nejatraktivnější – štafety. Spolu s Čechy staví dva týmy v mužské kategorii už jedině Slováci, ostatní národy nasazují po jednom. Největšími soupeři české "jedničce" budou přirozeně Francouzi. Přece jen ale měli naši nejlepší borci v předcházejících dnech jistý odstup, který snad bez problémů udrží. Jenže štafety jsou něco jiného. Jede se víc v kontaktu, a tak i v jednotlivcích o něco slabší závodník se při štafetách může vytáhnout a nečekaně zazářit. Důležité je neudělat chybu.

Podobně se také celý závod vyvíjel a když na posledním úseku byl velký rozdíl mezi první kontrolou našeho finišmana Míry Rygla a francouzského Sylvaina Mougina, bylo na první letošní vítězství Francie zaděláno. Získaný náskok už nejlepší muž loňského SP Mougin uhlídal a po nepříliš vydařených individuálních závodech si konečně spravil chuť.

To naše ženy měli situaci podstatně jednodušší. Konkurence je zde výrazně menší a o vítězství se mohly připravit hlavně svými chybami. To se nestalo, alespoň tedy ne naší první štafetě ve složení Ryglová, Jakoubová a Drabinová. Ve dvojce vyrobila chybu na prvním úseku Kristýina Kupcová, druhý úsek v podobě Jany Chmelíkové nás ale vrátil opět na medailovou pozici. Podobná konkurence, jakou představují Francouzi pro muže, by našim sličným bikerkám mohla brzy vyrůst u našich západních sousedů. Antje Bornhak už není zdaleka sama a štafeta, ve které finišovala, skončila o necelých 7 minut druhá.

Karty letošního "svěťáku" jsou tedy rozdány, další partička se bude míchat v druhé polovině září – poprvé na území Belgie a následně na to u zkušených Francouzů. Doufejme, že brčálové "juice" dresy českého týmu budou svítit i v dalších kolech SP 2000.