Ardeny drží vodu

Jeli jsme na závody autobusem. Tam se vejde spousta českých závodníků a část slovenské reprezentace. Slováci měli mít v pasech belgická víza. Měli mít, ale neměli.

Jeli jsme na závody ve čtvrtek večer. V pátek ráno jsem byl tedy šťasten, že jsem se probudil na belgické dálnici nedaleko městečka Gedinne v Ardenách, které bylo centrem závodů. Jali jsme se hledat místo, kde probíhal vzorový trénink. Nakonec jsme trénink našli, byl sice také v Ardenách, ale přes kopec a údolí řeky Maas ve Francii. Prohnali jsme biky v lese podobnému našim, objeli obří nádrž přečerpávací elektrárny na vrcholu kopce, zatahali si za kleště připevněné gumou ke klasickému zapichovacímu stojanu a zkonstatovali, že mapa není špatná. Účast na technické poradě je také užitečná – je zakázané jojo i jakýkoliv vstup mimo cesty. Karta i mapa jsou plastové, na číslech je francouzský sponzor. Prostě na hranice uvnitř EU se již moc nehraje.

Ubytovaní jsme v Belgii, v penziónu La Randonee, který jsme obsadili od půdy po sklep, včetně zahrady a dvorku. V noci prší jako před povodní. Ráno taky a po cestě na shromaždiště přejíždíme opět do Francie. Připravujíce si kola v dešti sami sebe připravujeme na závod s volným pořadím kontrol – muži mají 20,6 km vzdušně a 380 m převýšení, dámy 14,1/230. Když mě míjí pořadatel – roznašeč, vidím mapu se slitými vrstevnicemi. Je nevlídně a stále prší, jeden za druhým se v zelených dresech vydáváme do lesa. Když mi dají obrovskou mapu (50 x 45 cm, 1:20 000, 5 m), kontrol je málo (12) a jsou daleko od sebe. (Nebylo těžké na některou zapomenout – o tom se přesvědčil nejeden závodník). Pokouším se zakreslit zvolený postup, na mokrý plast ale nefunguje žádná tužka (voskovku doporučenou Kamenáčem nemám). Až asi minutu po ostrém startu mapu definitivně skládám a mířím do hlubokého údolí – nejhorší si odbudu na začátku. Kopce jsou ve skutečnosti naštěstí mírnější, než jak vyhrožují vrstevnice. Následuje jednodušší část po relativní rovině. Mapa i klasifikace sedí, hodně soupeřů jezdí v opačném směru, což mne nutí přemýšlet, jedu-li tím správným.

Na závěr plánuji 4 km objížděčku po silnici, pak ji po konzultaci s Fidem (Petr Wohanka) ruším a jedu po rozježděných blátivých cestách, do cíle přes údolí po totálně nesjízdné i neschůdné cestě. Čert ví (a SI by věděl, kdyby byl….), jak to bylo lepší. V mužích vyhrává Francouz Bouchut za 100 minut, druhý Borek (Ctibor Podrábský) ztrácí 6 minut. Oba přitom píchli (Bouchut s bombičkami opravil za 2 min, Borek pumpoval a trvalo mu to déle)! Třetí místo je historickým úspěchem Johna Houlihana, který si libuje, že mokro a bláto má natrénováno z Anglie. Já jsem za Johnem 3 vteřiny, 5. je Jarda Rygl. Rozdíl mezi 2. a 6. je 78 vteřin! Šestiminutový je i rozdíl mezi vítězkou žen – Němkou Bornhak a druhou Markétou Jakoubovou. 3. je Hanka Ryglová, 4. Maruška Hrdinová. Takže holky docela dobrý, kluci míň, ale ….. zítra bude možnost vše si vylepšit. Paní domácí nám nezištně pere zablácené dresy, suší je, propůjčuje nám kuchyň a máme se proto rádi.

V noci opět prší, v neděli ráno už sice ne, ale je tma na čelovku a navíc se v lese bláto množí a organizuje v boji proti nezdolným bikerům. Shromaždiště je sice mnohem blíže než včera, navíc zcela spořádaně v Belgii, mapa je ale stejná a zase při závodě přejíždíme hranice. Máme 19,2/400, holky 17,3/280. Jsou prostě ušetřeny přejíždění dvou megaúdolí, kde se rozhoduje o úspěchu či propadu. Bochut je nejen rychlý, ale volí i pohádkově dlouhou asfaltovou objížděčku, která je správná. Ušetřil i 2 minuty za defekt a tak vítězí o 8 minut. Jarda je 3., 6.Ďure (Jiří Procházka), 7. Borek a 8. Míra (Rygl). Holky se vytáhly, konečně naše závodnice zvítězila – je to Maruška. Druhá je navíc Markéta, 5. Hanka, 6. Jana (Chmelíková) a 7. Jitka (Drabinová). Sladké silné černé vítězné pivo CHIMAY ze „sektové“ lahve pijeme z vítězných pohárů, které jsou naše i v kategorii open (v obou dnech Jelen (Pavel Wohanka) se míškem (Milan Jirásek)). Takže to vidíme optimisticky, stejně jako počasí, které okamžitě po závodech odesílá mraky jinam.

Vogézy: kopce a kamení

Další závody nás čekají za týden, máme tedy dost času na přesun, trénink a trochu poznávání cizích krajů. Navštěvujeme města Dinant a Namur v Belgii, pak míříme do Lucemburska. Lucemburk projíždíme po beznadějně deštivé noci, i tak se mi líbí díky skalám, hlubokým údolím a členitosti. Odtud už není daleko do francouzské vísky Orbey, camping v kteréžto se nám stává domovem na následující dny. Jako bychom byli v podhůří Beskyd – jen převýšení je větší a na loukách dominují krávy nad ovcemi. Tréninkově vyjíždíme z Orbey v údolí na shromaždiště – v lyžařském centru u Bílého jezera (Lac Blanc). Po 10 km stoupání ve sprintu trosek původní skupiny vítězí bez známek únavy Pari (Martin Ševčík). Krásné výhledy kol jezera a dlouhý sjezd jsou nám odměnou.

Bouchut říká, že trať bude 30 km dlouhá, 1000 m převýšení a že on jako tutový vítěz to pojede 150 minut. Exotičtí Izraelci (u kterých nikdy neprší a bláto viděli poprvé v Belgii) na hrdopýška obdivně zírají a kalkulují svoje časy na 4 hodiny.

Je sobota, den klasiky. Dámy 20 km/12 k, páni 30/18, pro jistotu bez oficiálního údaje o převýšení. Pokyny většinou ve francouzštině, anglicky ojediněle. Vzorek mapy odpovídá sléváním vrstevnic (ekvidistance 5 m) pohledu do okolí, v měřítku 1:20 000 jsou některé pasáže nepřehledné díky množství cest. Velké plochy lesa byly v zimě zničeny vichřicí, v mapě červeně šrafováno. Je nádherné babí léto, teplo a inverze, údolí pod námi je plné mraků a vypadá to jako obří koryto krupičné kaše. Montujeme na kola jojo a na jojo fakáč. Pro všechny z nás premiéra, jaká bude? Odhalí SI naše božské postupy nebo nemilosrdně ukáže rezervy v kopcích?

V holkách má závod jedinou hvězdu – Antje Bornhak, vítězí o 7 minut. Markéta jede vyrovnaně, stále 2. místo a náskok na 3. Hanku další 4 minuty, 4. je Jana a 5. Maruška. Tedy dle letošního klasického scénáře. Holky a kluci mají stejný postup (délka vzdušně 1 km, převýšení 100 m, předpokládám, že ho všichni jeli stejně) – pro zajímavost: nejlepší Berger 8,58, Jarda 9,40, Borek 9,48, Ďure 10,01, Míra 10,10, RaMach 10,24, Bornhak 11,36, Markéta 11,49, Jana 12,05.

Naše trať obkroužila hřeben, první půle v lese a spíš z kopce, druhá po pastvinách mezi usedlostmi, v závěru stoupala do cíle. Povrch cest pevný, místy kamenitý, sem tam asfaltka. Ze začátku vede Jarda, na 5. kontrole se žezla ujímá Bouchut a třímá jej až do cíle. Mezi 8. a 14. k má 5 nejrychlejších mezičasů, na 14. k (800 m, 180 m převýšení) vyhrál o 66 vteřin nad druhým, o 90 nad 3.! Je to nejlepší cyklista ve svěťáku, což dokazuje i jeho kazeta (9-kolečko), která má největší pastorek tak 23 zubů (my ostatní používáme 28-30 zubů) a mapu zvládá též dobře. O 3 minuty za Bouchutem je Švýcar Alain Berger s bohatou sbírkou medailí z MS v pěším OB. Viděli jsme ho na biku poprvé a překvapil. Mougin obhajující vítězství v SP je 3., záda mu kryje krajan Perrin. Nám patří 5. – 8. místo, prostě 2. liga v pořadí: RaMach, Borek, Jarda, Ďure. Ale co dělat, jsou tady doma, na kolech to umí všichni frantíci a doma v Hamru jsme jim taky natloukli! Pikantností byla spousta elektrických ohradníků, které jsme na trati překonali. Copak já, většinou mi drát do rozkroku nedosáhl, ale Ďure, ten vám popovídá. Při jednom přenášení kola se mu drát zapletl do kazety a v pravidelných intervalech do kola posílal elektrické impulsy. Ďure zkušeně chytl kolo za gumové gripy a inhed je pustil – dostal kopanec, protože ve Francii se stávají i z izolantů vodiče. Ani sedlo neprošlo a tak Ďure na postupu ztratil 2 míny 20. Ještě štěstí, že jsme po cestě sledovali Pelíšky. „Pijoněr“ Ďure to „vyděržal“ a ohradník mu umožnil pokračovat.

Paráda jsou francouzští turisté, stejně tak jako majitelé usedlostí na trase závodu. Místo, aby lamentovali, jak bikeři jezdí hlava nehlava, spořádaně vyklízejí cestu a povzbuzují jak v „Pevnosti Boyard“. Máme se my Češi čemu učit!

Ve štafetách jsme excelovali, v obou kategoriích máme zlato i stříbro. Ve chlapech bohužel na úkor smůly Francouzů – jejich první úseky se srazily, do cíle dojelo jen „A“, jenže jeho poslední úsek Bouchut přehlédl zavřenou závoru (?!) a z lesa jel v sanitce. Snad už je OK. Moc se mi nelíbila stavba, kdy jsme k jedné kontrole klesali po hrozně kamenité cestě jen proto, abychom pak kolo tlačili stejný počet vrstevnic (40!) vzhůru. Dívčí „B“ vypálilo rybník „A“, ale šampus a sýry dostali všichni a tak jsme odjížděli spokojeni (a ty výsledky holek na internetu taky snad opraví).

Máme tedy za sebou 5 z 8 závodů jednotlivců, dvoje ze trojích štafet. Zbývající klasika a štafety se jedou v Maďarsku (18.–19.10.), sprint a dlouhá na Slovensku (Donovaly, 21.–22.10). Stav SP je uveden níže se započítáním všech pěti závodů z pěti, takže jistě budou změny způsobené škrtáním. Šanci na vítězství má stále Jarda i Míra, v holkách je Bornhak vítězkou již na 99%. Suverénně vedeme v konkurenci 13 států soutěž štafet i zemí.

Takže nám, prosím, držte palce!