Všechno to začalo loni ve Francii, kde Jirka Hlaváč na stupních vítězů neudržel hubu na uzdě a pozval všechny přítomné na mezinárodní mistrovství republiky v MTBO do Čech. Lepšíka málem omývali, ale nakonec uznal za netaktní tvrdit, že Lahvin momentálně neví, co brebentí a rozhodl se mistrovství uspořádat. V průběhu celého dalšího roku v době příprav při každém rozhovoru Lahvinovi spílal, nadával a hrozil. Neměl terén, kam by ho pustili, neměl čas a peníze. Z jeho řečí by se dalo usoudit na solidní mezinárodní průser. Já jsem ovšem pořadatelům věřil, věřil jsem i Láďovi a velmi jsem se na závod těšil.

Do místa děje se početná brněnská výprava přesunula již v předvečer závodů a tak jsme mohli už v pátek okusit mimořádné péče pořadatelů. Objednané jídlo bylo výborné, ubytování na lůžku velmi levné, přitom čisté a i s garážemi na kola, mytí s permanentně teplou vodou, centrum vkusně vyzdobeno žánrovými obrázky kol, zřejmě z pastelky Lepšíkovi dcery. A především rozjařený sám ředitel Láďa, který nad naším příjezdem projevoval mimořádnou radost. Málem jsme se i líbali.

Druhý den se začalo závodit. Napřed si každý trochu pošteloval kolo a slavnostně se nastoupilo ve velkém stylu i s řečí ředitelů obou závodů. Pak to začalo. Sprint. Muži asi sedum kiláků, šedesát startujících. Los po dvou minutách. Dozadu ti nejlepší. Veteráni poprvé samostatně v důstojném obsazení, stejně tak junioři. Spousta bab. Tratě byly orientačně nepříliš náročné, zato pečlivě postavené a nesnesly kritiku. Přesně v duchu sprintu se za každou chybku platilo ztrátou pořadí. Mapa byla patnáctka, speciální pro MTBO. Závod se všem moc líbil, terén byl překrásný a spousta závodníků si odpoledne šla projet nejlepší pasáže ještě jednou. Abych nezapomněl, závodilo se v prostoru nad vesnicí Radvanec u nového Boru, kde bylo také ubytování a vše to probíhalo o víkendu 23. a 24. září 1995. Závod dokonce přijela natočit televize a tak jste mohli v sobotu večer vidět bikery v BBS.

V hlavní mužské kategorii vyhrál Jarda Rygl, hned za ním Rudolf Ropek (oba VŠZ Brno) a třetí dojel Mirek Rygl (Sporty v přírodě Praha). V ženách zvítězila Věra Kvapilová (Turnov), druhá Šárka Zurynková (Ekonom) a třetí kupodivu Hanka Ryglová (SKP Hradec Králové). Na kole sice jela asi potřetí, nezapřela ovšem rodinný původ.Veterány a juniory zpaměti nevím, tak bych nerad něco popletl.

Slavnostní vyhlášení bylo režírované samotným ředitelem závodu neuvěřitelně bravurním způsobem a nikdy jsem nic podobného nezažil ani v žádném jiném sportu. Pronajatý sál místní hospody byl nacpaný k prasknutí, občerstvení teklo proudem a malý hošík se měl u pípy co činit. Za stupni vítězů rocková kapela, Studená noční jízda se tuším jmenovala. Vyhlášení gradovalo zavodník po závodníku a se jménem nového mistra Jardy osazenstvo sálu už nadšením doslova bouřilo. Ceny byly více než důstojné z rukou sklářských i jiných mistrů. Dostalo se i na prvního přihlášeného závodníka ( Pavel Hanák ) a na Černého Petra ( veselý mužík z Francie ). Po vyhlášení nikdo neopustil sál a tak musel pořadatel vyhlásit kulturní zábavu. Šťastnou náhodou mohla kapela asistující při vyhlašování spustit gejzír klasických nářezů a začlo se tančit. Kdo v orientační republice něco znamená, nechyběl. Nedávno bylo v Orientačním běhu uveřejněno několik kritických článků tepajících reportáže s oslav podobného ražení a tak v zájmu zachování důstojného image uvádím, že nikdo nebyl opilý ani neměl nevolnost, R.R. si neudělal ze své lampičky ( ceny ) zručně lascívní ozdoby na tělo i oděv, že žádná z přítomných dam netančila po stole ve slušivém spodním prádélku, všichni všechno včas vytáhli, nikdo nikoho nevzal lopatkou ani židlí, vzduchem nepoletoval půllitr a nikoho nepořezal a nepřijela sanitka. Konec konců ani výrůstek na jednom z pohárů vůbec nebyl penis. Závodníci strávili v družném rozhovoru několik krásných okamžiků, pobesedovali s vítězi a šli spát, když se slepice probouzí. V Radvanci a v restauraci U Mlýna nás všichni rádi zase uvidí a nejvíc Ronyho.

V neděli převzal neméně úspešně pořadatelskou štafetu od Nového Boru Liberec. Klasická trať se jela ve stínu Bezdězu na shromaždišti známém už z pětidenních nebo z MČR na DT, ze kterého pocházela i mapa Mariánská cesta. Velmi plochý terén a hustá síť komunikací slibovali pěkný zážitek i přes jistý strach z hlubokého písku. Nebylo to nakonec tak strašné a všechny pískové pasáže se daly dobře projet. Tratě měly skutečně klasický charakter. Velmi dlouhé postupy, letos však více zaměřené spíš na čtení mapy než na volbu. Až na zmíněné pískové úseky měl zbytek komunikací překvapivě dobrou sjízdnost a byl z toho letos nejrychlejší klasický závod. Nejmenší talíř vůbec nebyl potřebný a většina tratě se dala objet na ty nejtěžší převody. Krásný terén, krásné tratě i počasí dozajista uspokojili všechny účastníky závodu. Perfektní práce pořadatelů, opět televize ( tentokrát regionální Premiéra) , znovu důstojné vyhlášení a bohaté ceny, stravování i mytí na úrovni, to vše byly devizy, s jejichž pomocí závod zdárně sekundoval sobotnímu sprintu.

Ve výsledkách došlo k jistým přesunům a i když špice zůstala stejná, jasně se v dalším pořadí na klasické trati dělilo zrno od plev, které mohli na krátkém sprintu prorazit.

V mužské kategorii zvítězil a nečekaně obhájil titul Martin Würz ze Smržovky, smolař loňské sezony. Druhý Mirek Rygl. Klasika a celkový vítěz Poháru ČR v MTBO. Třetí jako blesk z čistého nebe Zdeněk Laciga z USK Praha. Starý, ale dobrý. Ženy: první Zurynková, druhá Ryglová, třetí Martina Horáčková (USK Praha).

Veterány vyhrál Zdeněk Lenhart a dál už si to nepamatuji, leč věřím že Rysák stejně zařadí za konec článku pořadí z výsledků.

Mám li zhodnotit závody, musím jednoznačně říct, že to bylo to nejlepší, co jsem v životě jel (konečně taky na suchu, že), pořadatelé odvedli vynikající práci a zejména pak garant obou závodů milovaný Vláďa Lepšík. Cizinci si odnesli krásné dojmy a jistě se rádi vrátí stejně tak jako jistě neskončí se závoděním mnoho nových tváří, které se na mistrovství objevily poprvé.

Děkuji Vám.
Kurňa, Přemo, ještě kdyby jsi mne tak nedisknul, to by bylo chvály.