Kouřo, jak jsi se vlastně ty dostal k MTBO?

No to není tak dávno, takže to vím naprosto přesně. Bylo to na Ruský Ruletě v roce 2006. Natrefil jsem na to tenkrát nějak náhodou na webu, zaujalo mě to, tak jsem se přihlásil a teprve poté začal shánět parťáka. Dřív takových závodů moc nebylo, ale v poslední době se jich objevuje čím dál víc. Nabírá to na popularitě. To pravý závodní MTBO jsem pak objevil až následně – nikde se to moc neprezentovalo a přitom v tu dobu už se jezdil Český pohár cca 10 let.

Jak jste se tenkrát na Ruletě umístili?

Byla to sranda. Jel se mnou kamarád – inline hokejista – na kole docela stíhá, ale orientace s mapou nic moc. Bylo to celý na mě. A i když s turistickou mapou jsem to uměl „odjakživa" (nebo alespoň jsem si to myslel), stejně jsme tenkrát v bývalém vojenském prostoru zabloudili. Udělal jsem tam asi půlhodinovej „kufr". Museli jsme pak dokonce s kolama přelézat dvoumetrový plot v lese. Nakonec jsme skončili myslím na 33. místě, z asi 60ti dvojic.

Napoprvý to není špatný, asi jste i s tím zablouděním jeli dost rychle.

Tak já jsem dlouho předtím celkem intenzivně závodil MTB. Začínal jsem vlastně když se začali objevovat první horský kola u nás. Byl jsem tehdy na gymplu a přemluvil jsem rodiče, abych peníze který mi naspořili mohl použít na koupi horskýho kola. Byl to Scott Boulder za 16 tisíc, to bylo tehdy něco! Běžný kolo tenkrát stálo od 4 do 6 tisíc. Táta nechápal, na co potřebuju tak drahý kolo. Já jsem si to ale vyprosil a začal jsem jezdit. V porovnání s jízdou na skládačce se na hoským kole najednou dalo vyjet a sjet všechno! Pro ježdění se nám v tu ránu otevřeli celý Krušný hory (Kouřa je původně z Teplic pozn. red.) A tak jsem s kámošema horolezcema, kteří na rozdíl od cyklistů byli mezi prvními, kdo si horský kola kupoval, začal jezdit do terénu do hor. A pak jsem se dostal k závodům, tehdy začínal Český pohár horských kol a tam si mě všimli, jak jsem v klipsnách porážel cyklisty, kteří už tehdy vozili tenkrát čerstvou novinku nášlapné pedály. Dostal jsem dres, vozili mě na závody tranzitem a začal jsem to brát trochu vážně.

Dobře, ale zpátky k MTBO, po Ruletě jsi teda začal jezdit rovnou Český pohár MTBO?

Vlastně jo. Taknějak to bylo. Ten rok co jsem jel Ruletu, jsem pak přijel na jeden Český pohár a chtěl to zkusit naplno s orienťáckou mapou. Měl jsem velkej respekt, protože sem věděl že orienťácká mapa vypadá dost jinak, připadala mi taková zimní jak byla spíš bílá a já byl zvyklej na ty zelený turistický. Ale řikal jsem si že tím že je podrobnější tak se v ní snad vyznám. Nechali mě startovat v Céčkách. Já tenkrát jezdil strašně neefektivní postupy – všechno jsem objížděl okolo po velkých cestách, a když to bylo někde mapově složitý, tak jsem to taky radši objel - ale díky svojí rychlosti jsem se hned v první závod vyhrál. Pak jsem na dalším poháru v Bousově chtěl zkusit Béčka, ale narazil jsem na problematiku licencí, nechtěli mě nechat závodit, protože jsem nebyl v žádném orientačním oddílu, tak jsem je ukecal aby mě pustili mimo soutěž jen tak – souhlasili, když zaplatím dvojnásobný startovný a nebudu ve výsledcích. Já byl tak nadšenej že mi to bylo fuk. Skončil bych tenkrát na bedně, myslím druhej, nebo třetí.

No a následující rok 2007 pokud vím, už jsi jezdil celou sezónu v kategorii A

Jasně, v tom Bousově to byli poslední závody sezóny, a mě to tak nakoplo že jsem to přes zimu s tou s licencí vyřešil a 2007 jsem absolvoval svojí první kompletní sezónu a dokonce jsem jeden závod v tom roce v Áčkách vyhrál. V celkovém žebříčku jsem pak skončil na 8. místě a pro rok 2008 jsem postoupil do Elity.

A tam jsi pak z 50ti elitních borců skončil jako novic na 10 místě jo?

První rok v Elitě néé! Tam už to nebyla sranda. Co stačilo v Áčkách objíždět s rychlýma nohama dlouhýmy postupy, to v Elitě už nemělo efekt. Špička Elity jezdí setsakramensky rychle a zároveň téměř bezchybně. Ti nejlepší rutinérsky volí optimální postupy – málokdy volí postup kdy něco objíždí, leda když to je zřetelně výhodější! V prvním roce v Elitě jsem skončil celkově na 21. místě. Rok na to 15tý a až v roce 2010 jsem se umístil na 10. místě celkového žebříčku Českého poháru v Elitě.

Pořád jsi se zlepšoval. Čím to bylo?

Učil jsem se za pochodu a to mě na tom strašně bavilo. Najednou jsem se věnoval sportu, kde i v mém věku (tehdy 35let) můžeš dosahovat další a další progres a dostávat se až do špičky! Na MTBO je nádherný, že natrénovat fyzičku je jen jedna složka úspěchu. Hlavní je mapa – dodnes to vidím. Terén a jeho záznam v mapě. O tom to je. Jak moc ti pracuje „procesor". Jak moc jsi schopen přemýšlet a analyzovat, když máš tepovku bízko svýho maxima nebo za nim. :) Navíc co se ti osvědčilo na jedněch závodech, tě může na jiných připravit o dobré umístění, protože jde třeba o úplně jiný typ lesa a terénu a jiné pojetí klasifikace – někteří mapaři podle mě vnímají jako krátkou čárku něco co jinde v republice jiní mapaři považujou za tečku a obráceně. Musíš zkrátka pořád vyhodnocovat mapu, terén, používat zkušenosti, občas dát na intuici a hlavně se učit ze svých předchozích chyb.

Mluvíš o tom s takovým nadšením, že je z tebe jasně vidět jak máš MTBO rád.

MTBO mi přirostlo k srdci. Připadá mi, že je jako život. Máš nějakou nalajnovanou životní dráhu, osud, nebo chceš-li tak říkejme plán, a musíš si jím od bodu k bodu projít. Přitom je jen na tobě jak se do každého bodu dostaneš. To je ta svoboda volby, a zároveň odpovědnost za svůj výběr postupu. A do toho to máš udělat honem honem, což je pro dnešní život taky příznačný. V lese, jako v životě tě čeká spoustu nástrah, slepých uliček, a možná i totální ztráta orientace a občasný zabloudění. Chceš jet raději pomaleji, abys všechno stíhal „umapovat" a nic tě nepřekvapilo? Nebo budeš riskovat, vsadíš na zkratku, nebo postup, který není možná tak jistý? Rozhodni se. Jako v životě: Je to jen na tobě. A když pak po závodě probíráš se soupeři a kamarády kdo kudy jak jel, vidíš různé přístupy k řešení téhož – opět krásná paralela života a lidský společnosti – různí lidé volí různé postupy - zrcadlí se tu typy osobnosti, jejich styl uvažování, atd...

Zajímavé, ale to už je na mě moc filosofický. Řekni mi ještě co připravujete na Kladně? Jaká je tvoje role?

No vloni jsme s myšlenkou pořádat koketovali se Svobym (Petr Svoboda) ale pak jsme to chtěli „odpískat". Jenže záhy se k nám přidal Pavel Štáfek, který přišel s tím, že má k dispozici slavný kladenský sportovní areál Sletiště, a skoro cokoliv že zářídí. Prostě měl chuť udělat tu akci s námi. To mě nakoplo a začli jsme na tom dělat – tehdy zatím jen v hlavě. Mít k dispozici takový areál a dělat závody téměř ve městě je výzva, která mě chytla. Je to úplně něco jiného, než když máš louku obklopenou lesy, na který si „namaluješ a vykolíkuješ" centrum podle libosti. Je mi jasný že se najde dost lidí, kterým se pohárový víkend ve stylu v jakém bude u nás, nebude líbit, a budou velebit ten tradiční systém louka. Osobně netvrdím, že tak jak to bude u nás to má být budoucnost našeho sportu. Že tak má být co nejvíc závodních víkendů. Vůbec. Ale líbí se mi myšlenka proč to jednou neudělat neobvykle, prostě trochu jinak. Takže chystáme hodně neobvyklý pohárový víkend :) Jinak jsem stavitelem Sprintu a Družstev a budu mít celý víkend před pusou mikrofon..

Dobře, a prozradíš něco konkrétního, zajímavého?

Prozradím že pokud finální fáze příprav půjde podle plánu, tak chceme postupně uvolňovat právě informace toho co nebude tak obvyklé jako obvykle. Aby to pak pro všechny nebyl tak velký šok. Jinak kromě třech reálných závodů chystáme ještě jeden virtuální MTBO závod na večírek! Dost možná to bude první virtuální MTBO ever. Ale víc už opravdu neřeknu.. Zůstaňte naladěni, již brzy pustíme další informace.

Kouřo, díky za rozhovor.

(Původně děláno pro kladenský časopis Sleťák. Verze pro mtbo.cz upravena. Ptal se Pavel Štáfek)