Je na místě nějakým způsobem předložit čtenáři o čem to vlastně hodlám psát. Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a používat diplomatických vytáček, ale napíšu to rovnou, zpříma, beze strachu a z papíru do očí. Čtenář tak snadno o mé osobě získá dojem, že se jedná o člověka čestného, hrdého, nebojícího se projevit vlastní názor, čímž budu kolektivním oblíbencem. Napíšu Vám tedy, přátelé, několik rad zkušeného pořadatele závodu Celostátního žebříčku v orientačním běhu. Prosím nebohé čtenáře, aby si mé rady důkladně vryli do paměti a nedali se v žádném případě zmásti ambiciózními řediteli závodů bez svědomí, schopnými z Vás do měsíce udělat lidskou trosku. Jen dodržováním mých rad do důsledku lze lehce utéci lačné hydře Soutěžního řádu a povznésti se do výšin pořadatelského úspěchu.

Rady jsem seřadil a očísloval v pořadí, v jakém se postupně vynořují pořadatelské průsery, aby čtenář nebyl dezorientovaný neb už tak nemá mapy ni busoly

1. Zásadního významu zde nabývá pravidlo "Zákoníku práce" : "Kdo nic nedělá, nic nepokazí." a rozšířením o negační poučku: "V žádné případě nepořádejte žádný závod!" nabývá zcela rozhodujícího rozměru mezi všemi dalšími formulemi. Kdo je schopen bezmezně tuto poučku dodržovat, nemusí číst dále jelikož má vyhráno. Psychicky labilnější jedinci si pak mohou vypomoci berličkou: "Všichni mě můžou políbit prdel.", která je nad očekávání účinná.
2. Musíte li už nevyhnutelně něco pořádat, raději se hoďte marod.
3. Pořádáte li, nemapujte.
4. Mapujícím blouznivcům připomínám základní kartografické postuláty a zatím nejasně formulované teorie:
   • první tzv. Cigoš-Lenhartův mapově kompletní kartografický postulát zní: Nemapovat s Koporem.
   • druhý Šumákův argumentační postulát zní: Kartograf má vždycky pravdu.
   • Logicky doplňuje třetí Pekárkův vegetační postulát: Ani kartograf nemusí být všude.
   K postulátům nutno dodat, že jejich výčet není pravděpodobně úplný a s ohledem na dosavadní ústní prezentaci se jistě časem objeví několik dalších elementárních faktů. Například už dnes se začíná prosazovat doposud skrytý jev zatím označovaný zvoláním: "Čitelnost je na hovno!"
   Kromě postulátů existuje přirozeně celá řada experimenty ověřených teorií vesměs vhodných k zapamatování. Například:
   • Ve velice strmém zarostlém skalnatém divokém svahu se může za prudkého listopadového deště batůžek se svačinkou zavěšený vysoko ve stromě i ztratit, což nasere.
   • Ve velice hustém šípkovém keři v mlze a za mžení prosincové neděle se můžou schované tretry i ztratit, což nasere.
   • Jezdit do lesa nevypůjčeným autem je pitomost, protože Vám kdekterý pobuda může sebrat přední kolo, což nasere.
   • Houbaři, kteří za všechno můžou a vlezou všude se nedají střílet, což nám nedovolí zákony.
   Zkušení mapaři mohou také poradit, že je vhodné dělat vždy alespoň rok a půl před závodem a to co možná nejmenší prostor (tzv. Komančova koridorová metoda aplikovaná ve spolupráci se stavitelem tratí). Kreslení mapy rozhodně nedělejte na počítači. Jako optimální se jeví linoryt, protože ho nelze na poslední chvíli totálně vymazat.
5. Tisk mapy svěřte do tiskáren, kde znají barvy, zejména je vhodné ukázat pracovníkům tiskárny jak vypadá zelená. Třeba na travičce před domem. Méně chápavým tiskařům je možné předložit i asociaci, kdy travičku papá kravička. Bů. Bů.
6. Nepodceňujte stavbu tratí a dejte eliťákům řádně pohulit. Potom Vám nebudou do ničeho kecat.
7. Zásadním způsobem se vyhněte lákavé možnosti kreslení tratí. Neuvěřitelně záhy poznáte, že všichni potencionální pomocníci jsou velmi zaměstnaní lidé, čímž se vám podaří dosáhnout ideálního jogínského stavu, umožňujícího dosáhnout nirvány. Nespíte, nejíte a neserete.
8. Tisknete li tratě a nepodaří se vám svalit odpovědnost na někoho, kdo tento článek nečte, zvolte pouze jednu technologii tisku, v žádném případě ne ručně tiskárnou ani podle šablony, též počítači se zdaleka vyhněte. Přesvědčí li Vás ředitel o výhodnosti computerové techniky (hájzl), svěřte se komerčně úspešnému programu a ne betaverzi, když betaverzi tak jenom jednu verzi a ne pět vzájemně nekompatibilních a taky jenom na jednom počítači. Zvláštní pozornost věnujte generování popisů, neboť počítač se nemůže zmýlit, že ano.
9. Při ručním tisku si pozvěte na pomoc Fanoša Vičana (toho mladšího). Je velmi spolehlivý. Ze sta map jich spolehlivě šedesát devět zmrví a vy je můžete tisknout v pátek večer znova.
10. Netisknete li zrovna v pátek večer mapy po Fanošovi, popř. nemusíte li je dávat do obalů, které "Jo, ty přinesu... Jo, ty budou... Kurva, zase jsem na ně zapoměl...Hele, mám ty mapníky můžeš to zabalit.", jděte se důkladně ožrat, krásně si vyčistíte paměť, stanete se na druhý den netečný a při troše štěstí se vám podaří splnit radu číslo dva.
11. Jako vedoucí startu se dostavte na místo činu včas a plný elánu, protože nikdo za vás nic neudělá.
12. V čase mínus deset seberte všem kolegům okolo startu hodinky a zejména důkladně zakryjte display hodin startovacích, nebo nějaký dotěrný a bezpochyby krátkozraký závodník zjistí, že nestartuje ve správné minutě. Dufkovi potom zapůjčete sluneční brýle.
13. Dojde li přece jen k fatální chybě a závodníci přijdou na rozdíly mezi hodinami, průkazkou a reálným časem, zatloukejte a lžete jak jen můžete.
14. Teprve až dojde k oficiálním protestům, můžete chybu připustit, je třeba ovšem ihned jury ujistit, že o všem víte, že znáte minutu kdy k posunu došlo a že se to spraví ve výsledkách, i když víte hovno.
15. V závěrečném odstavci už jenom připomenu méně podstatné zkušenosti:

Nemá smysl jezdit na pořádání vlastním autem a když, tak nikoho a nic nevezte. Nedělejte nic, oč nejste požádáni a nedávejte nikomu příležitost k požádání. Svačinu si vemte vlastní a noste ji neustále u sebe. Nepijte slivovici, pivo, oříškový likér, zelenou, campari a bourbon v krátkém časovém sledu po sobě. Můžete se pozvracet.

To je vše přátelé.

Několik slov o autorovi:

Pavel Pekárek, znamenitý brněnský borec, je proslulý pořadatel překypující zkušenostmi v řešení průserů. Sám uspořádal nekolik milých akcí lokálního významu, zde však nemohl rozvinout naplno svůj talent. To mu umožnily teprve významné celostátní akce.

Počneme li sledovat jeho kariéru vstupem do jeho nynějšího krásného oddílu, můžeme se zmínit o třídenních závodech Bohemia v roce 87, kde se podařilo zrušit málo významnou kategorii H 21B. Skvělý výsledek byl ovšem na celostátním žebříčku v roce 1989 na Babím lomě, kde se podařilo v praxi poprvé ověřit metodu pohulu pro elitu a navíc se zrušily některé juniorské kategorie.

Bránu do světa mu otevřelo až losování na MČSFR v Bálkové. Komický převlek zabral zvláště u starší generace a zprávy v tisku hovořily o nebývale kladném ohlasu. Díky této akci losoval též na Mistrovství světa a nezklamal. Rumunský závodník si kategorii žen pochvaloval nízkou konkurenci až do okamžiku, kdy bystrá jury nařídila computerový proces zopakovat v naivní víře bezchybného pokusu. Také profesionální angličtina jistého spíkra napomohla autorovi článku k mezinárodní reputaci.

Dobrých zkušeností bylo třeba využít a stalo se tak na celostátním žebříčku v Bedřichově. To byl pravděpodobně vrchol kariéry Pavla Pekárka, neboť stanul na postu ředitele závodu a s elegancí sobě vlastní se mu podařilo nebývalý počet průserů dokonale vyžehlit. Ovšem ani poslední velká akce, Hostěnice na počátku léta 95 rozhodně nepatřila k odflinknutým a tak zrušená kategorie elity a řada jiných vad na kráse jsou pěknou prozatímní koncovkou.

Autor článku předběžně přislíbil pomoc při pořádání žebříčku příští rok v Bzenci. Redakce požádala Pavla Pekárka o písemné shrnutí obrovské studnice moudrosti a výsledkem je tento článek.