Pozorování kol mých soupeřů a trocha přemítání mě přivádí k následujícím závěrům:

Současná podoba MTBO a nasměrování vývoje na nejbližší období vypadá asi takto: Tratě, respektive volby postupů závodníků vedou po větších cestách a raději dlouhou objížďkou, ale po kvalitním povrchu. V závodě je málo extrémních stoupání. Pokud ano, většinou se běží. Málokdy se stane, že závodník musí překonávat delší trialově obtížné pasáže nebo naprosto krvavé kilometrové sjezdy. Požadavek závodníka tedy v prvé řadě je na tuhé a lehké kolo schopné rychlé jízdy i po asfaltu, nástupů do kopce, jízdy ze sedla a snadného nošení na rameni.

Takové kolo má pevný neodpružený rám. Musí být mít dostatečně tuhý a přitom lehounký. Je jedno, zda vyrobený z oceli, hliníkových slitin, karbonu nebo titanu. Hlavně má být kvalitně udělaný, spolehlivý a se zárukou. Jednoznačně převládá naprosto klasický pičiúhelníkový tvar bez extravagancí. Lze i formulovat požadavky na geometrii rámu. Strmější sedlová trubka dovolí roztáčet těžší převody, delší rám je sice méně obratný, lépe však vede stopu. Stejně tak delší zadní stavba umožní vyjíždět pohodlně i strmější kopce. Řídítka nízko vám zajistí opravdu sportovní posed. Bolí, ale můžete do pedálů bušit jako zjednaní. A je aerodynamický. Což však ocení jen účastníci Rocky Mana. Vždy však musí být geometrie celého kola sladěná a tvořit funkční celek. Kupujete li si sériové kolo, není v podstatě o čem přemýšlet. Děláte li si kolo na míru, předneste požadavky, ale konstruktivně s rámařem diskutujte. Zadní odpružení podle mého názoru nemá v MTBO smysl. Zatím. Pro současné špičkové MTBO je naprosto postačující ocelový rám koupený za takové čtyři tisíce (respektive kolo asi za sedmnáct). Jarda Rygl jezdil loni hliníkový RB bike (8 000), letos dostane Meridu (8 000), zase z hliníku. Sylvian Mougin a Gilles Perrin mají velmi slušné sériové Cannondale (20 000), Pavel Bureš a já jezdíme na stavěném Schmierovi, Burda z Columbusu Thorn (13 000), já Genius (27 000). Celý Ekonom jezdí díky Marťanovi na ocelových Fortech (5 000 - 15 000), Kamenáč má alu Authora z Eastonu Vari Lite (20 000). A všechny tyto rámy jsou vhodné. Oproti tomu kupříkladu vynikající Korčagin má sériového ocelového Authora a Jirka Procházka Olprana Harry, kteréžto rámy rozhodně lze počastovat i ostřeji nežli, nezávodní.

Vidlici vašeho závodního speciálu není třeba přisuzovat zcela zásadní význam. Podle mého názoru je ideální odpružená vidlice se zdvihem okolo 50 mm, se systémem ocelová pružina-otevřená olejová lázeň, monolitickou ztužující podkovou a možností regulace tvrdosti pružení i odskoku. A měla by být plně rozebíratelná. Špatné je, že se taková vidlice nevyrábí. Moderní vidlice mají větší zdvihy (60-100 mm), což je v MTBO zbytečné. Staré vidlice jsou málo tuhé a mají mnoho dětských chyb. Navíc je zde idiotský trend dělat nohy a krk vidlice do korunky zalisované, což nasere, když přijde na výměnu a musí se koupit celý komplet. Možná, že lepší a určitě lehčí a pevnější by byla dobrá pevná vidlice od zkušeného výrobce, který dokáže udržet tenkou hranici mezi dostatečnou pevností a rozumnou elasticitou. Kupříkladu taková titanová Morati nebo GT Bologna Lite, nebo tak něco by na našem kole byly více než vhodné. Možná. A co závodníci? Jarda má Rock Shox MAG 21, Míra Girvina Elite, Francouzi pruží na Cannondalech v krku, Zurynek, Bureš, Podrábský atd. mají Marzzochi různých čísel, avšak vesměs stejné konstrukce. Já jezdím Rond VP Rebel. Mach a Procházka mají vidlice pevné a stejně mě poráží. Kamenáč má božského Rock Shoxe SID a poráží ho taky.

Naprosto nezbytné jsou na závodním kole nášlapné pedály. Jsou mnohem důležitější než pružná vidlice. Během závodu mnohokrát z kola sesedáte a nastupujete a neustále znovu a znovu navlékat klipsny představuje nejen časovou ztrátu ale i ztrátu koncentrace nutné k serioznímu mapování. A zkušenosti ukazují, že bota by měla být opravdu kvalitní a pevná. Pedály má v arsenálu snad všichni eliťáci.

A ještě srovnání s vidlicí. Uvědomte si přátelé, kolik sekund ztratíte ve sjezdu vlivem pevné vidlice a porovnejte tuto ztrátu s časem vynaloženým na překonání potíží s řazením. Nedisponujete li mimořádným fyzickým fondem, jsou, vyjma defektu, problémy s řazením zdrojem největších ztrát při závodě. Zatím se mi však nepodařilo určit nejvhodnější systém řazení. Musí však být spíše z vyšších řad. Osobně mám na kole staré vrchní páčky Suntour s možností vypnutí indexace v kombinaci se silniční přehazovačkou Shimano Ultegra. Jsem velmi spokojen. Kombinaci považuji za robustní, funkční, spolehlivou v každém počasí. K mé lítosti se však staré dobré Ultegry dočkaly konstrukčních změn v duchu Shimana. Tedy spíše k horšímu. Tudíž vy se musíte rozhodnout mezi řazením v rukojeti nebo páčkami. Problém není vlastní pouze MTBO, ale všem bikerům. V elitě jasně vede sestava Shimano LX a u nás v Brně máme rádi ty Ultegry.

Zajímavým tématem jsou převody. Lze polemizovat o nutnosti osmi nebo dokonce devíti koleček na kazetě pastorku a lze polemizovat o nutnosti nejmenšího převodníku. Současná podoba MTBO vyžaduje lehký převod někde mezi 22/26, širší škálu převodů okolo 32/16-26 a dostatečně těžké převody na asfalt. Asi tak 44/11. Málokdo z vás bude zasahovat do skladby sériově montovaných pastorků, takže jenom vybízím k demontáži pastorků větších než 26 zubů z osmi a devítikolečka pryč. Závodník je nebude potřebovat. Asi.

Rychlá podložka se nejvíce podepsala na vzhledu používaných plášťů. Tytam jsou tlusté gumy. Jestliže před třemi lety byl člověk bez pořádných drapáků společensky nemožný, dnes ti nejlepší vozí pláště hladké nebo jen s rychlým nehlubokým vzorkem a to o šířce povětšinou 1,9". Nevidím důvod nepoužívat pláště ještě užší. Jen do hlubokého bláta dejte hrubší, ale řídký vzor. Huštění na závod je těsně za hranicí limitu pláště. Tady musí pohodlí jednoznačně ustoupit rychlosti a odolnosti proti proražení.

Brzdy pro závod MTBO pohodlně postačí staré cantileverové. Jen je třeba dát kvalitní gumičky. To nejsou ty za padesátikorunu, ale Kool-stopy nebo Ritchey. Zbylé součástky na kole nejsou nijak speciálně pro MTBO. Měly by být hlavně pevné a lehké. Nešetřete na počtu drátů ve výpletu nebo na hmotnosti řídítek. Vozte závodnické sedlo. Namontujte si rohy a košík na bidon. Výborná kola pro MTBO se dají momentálně koupit za 30-35 tisíc.

O botách jsem se už krátce zmiňoval. Špatné rozhodně nejsou boty, do kterých lze šroubovat hřeby. Suchý zip na šněrování vám odchlípávají ostružiny, plastová přezka může prasknout. Ponožky si na závod raději ani neberte. Na Rocky Mana snad zase raději ano. Kalhoty bez vložky jezdí závodníci s plechovou prdelí. Na tělo dres a na dresu kapsy. A do kapes rezervu, montpáku, velmi důležitý nýtovač a peníze na pivo, protože z cíle se vám taky nemusí podařit dojít ani k tašce. A do rámu velkou silniční pumpu. Nebo do kapes bombičky. Nosit tyto věci v brašnách, znamená ztrácet čas prací se zipem či přezkou. Helma je předepsaná, helma s kšiltem dost dobrá. Brýle rozhodně čiré. Slepci čočky nebo duální brýle, normální v dešti zaserete a je po závodě. To znám velmi dobře. Rukavice nejsou špatné při pádu a při utírání nosu.

Mapník vozí teďka všichni na řídítkách. Míra Rygl prodává výborný typ. Stojí tolik, že si ho raději dělám sám. Což je směšné ve srovnání s mými investicemi do kola. V dešti mapu lépe ochrání od stříkanců blatníček-kačer na rámu kola. Busola postačí maličká na hodinkách. Málokdy se na ni člověk dívá víckrát než na startu.

Vychytralí borci mají computer umístěn na rohu nebo na štangli tak, aby ho nezakrýval mapník. A taky by mohli mít, kdyby četli můj metodický dopis pořádně, na štangli nalepenou tabulku s rychlostmi průjezdu různým terénem. To všechno pro lepší mapovací techniku.

Závěrem chci říct asi tohle. Lze vystopovat určité trendy v MTBO. Jiné jsou možná jen mým teoretizováním. Jeden trend je jasný dost. Nehledě na kvalitu a cenu kola, na to, zda jezdím oblečený u Castelliho, nebo v hubertusu, na to, zda jím naklíčená semínka, nebo snídám vyprošťovák s vlašákem, chci li být dobrý, musím pekelně trénovat. Pořád a intenzivně. V zimě, v létě, v posilovně, na silnici, na trenažéru a i jinde. Tady se nic jiného vymyslet nedá. Takže uvidíme na závodech.