Mapově nudný hromaďák

Massák z mého pohledu

Blátivý a promočený Middle

Sobotní předpověď ukazovala déšť což slibovalo těžké podmínky. I když organizátoři dokázali závodníky po startu opět nahnat na pátkem několikrát projetou hlavní cestu na hřebeni a dokonce postavili i několik podobných kontrol, další dvě třetiny se odehrály v neznámém prostoru pod kopcem. Tam byla hustší síť cest, takže vzrostla i náročnost orientace v terénu a bylo i více možností voleb postupů. Déšť udělal své a všudy přítomné mazlavé bláto ztěžovalo jízdu nejen ve výjezdech a hlavně sjezdech, ale také na rovině. Závod bohužel ovlivnila čerstvá paseka na jedné z pěšinek a tak se většina závodníků dostala do pokácených stromů, které šlo jen velmi obtížně překonat. Tento faktor postihl i některé medailisty závodu, protože ti kdo se tomuto místu nevyhnuli, měli o více jak minutu a půl časové ztráty navíc. Doplatil na to i páteční vítěz Jussi Laurila (FIN) a tak se na první místo dostal Baptiste Fuchs (FRA), který stejně jako třetí Jonas Maišelis (LTU) volili v tomto postupu severní variantu a problémovému místu se vyhnuli. Ve větvích a kmenech skončily také medailové naděje pro Honzu Svobodu, který zůstal čtvrtý. V ženách byla nejlépe opět Martinka Tichovská sedmá a desátým místem jí doplnila Katka Nováková. Vítězství si zopakovala Emily, která tak dublem oslavila své sobotní narozeniny.

Jaký jsem měl Midle

Deštivá předpověď naznačovala, že bude mít spoustu borců problémy v technice zvláště s trakcí obou kol. Podhušťuji své pláště a doufám v kopcovitější a z pohledu pilotáže náročnější závod. Hned v prvních minutách se po průjezdu pár louží nejen můj bike obaluje blátem, skřípající trpí a mě se plní podmínky, které jsem si přál. Na druhou kontrolu máme postup téměř přes celou mapu s výjezdem na náhorní plošinu a já volím levou variantu kolem hradu. Hned v úvodních stoupáních se snažím na totálně rozblácené cestě udržet v sedle. Kolo je obalené jílovitým bahnem a když nakonec musím kousek popoběhnout zjišťuji, že má snad o pět kilo navíc a tak nezbývá než alespoň něco z toho setřít rukou. Nevím jestli jsem s tím přáním nakonec nepřestřelil (c: Dlouhý výjezd od hradu se mi až na dvě prudké pasáže daří jet oproti stopám těch kteří tady již tlačí a každý jejich krok v blátě znamená podsmeknutí a půlkrok zpět. Na kontrole se sjíždím s Margusem Hallikem (EST) startujícím dvě minuty přede mnou, který podle směru příjezdu ke kontrole volil postup zprava. V těchto místech je sice již rovina, ale tolik bláta, že pode mnou kolo dost plave, přesto soupeřovi trochu odjíždím. Po několika skluzech a pár kontrolách v rychlém sledu na místech kde jsme se pohybovali včera nás čeká docela dlouhý sjezd. Tady se oproti včerejšku rozhodně nepráší a sjezd je mnohem náročnější. Krizovější místa se snažím řešit rychlostí, i když ne vše lze takto mít zcela pod kontrolou, takže vymetám i kaluže do kterých bych se za normálních okolností raději nepodíval a získávám další vteřinky. Bohužel se následně dostávám na postup, kde volím nejkratší variantu a dostávám se do spleti popadaných stromů. Přelézám, přeskakuji, vytahuji kolo do kterého se namotávají větve a myslím na špatně odehraný level ve hře Tetris. Když za touto částí konečně jedu rozuzlován z větví i mého rámu, tak oproti potkávám opět Marguse, který již má následující kontrolu a který na mě díky objížděčce získal opět přes minutu náskoku. Snažím se na to nemyslet, protože následují mapově náročnější postupy, které drtím v maximálním tempu a při stahování ztráty je nejdu úplně čistě. V jednom z posledních výjezdů se před něj opět dostávám. V následném sjezdu po úzkém, rozbitém a rozbahněném singletracku jedu docela hranu a kameny nekameny, zatáčky nezatáčky, držím úzkou, překvapivě přesnou línii mezi stromy s nejrychlejším mezičasem a od soupeře se odpoutávám. Závěr je víceméně opět stejný jako včera a tak se rychle řítím do cíle. Následně probíhá očista sebe a kola, které vypadá na výměnu. Některé částí je lepší úplně rozebrat a vyčistit, protože bláro se dostalo úplně všude. Čtvrté místo je paráda, i když to mohl, vlastně měl být bronz, nebýt nešťastné situace v pokácených stromech. Navíc plním nominační kritéria pro mistrovství Evropy v Portugalsku, které bude doufám kopcovité a zaprší (c;

Bronzové smíšené štafety

V neděli byl start štafet již v devět hodin ráno. Tradičně takticky jsme postavili na hromadný start nejdříve ženy a stejně jako finové jsme využili plný počet čtyř tříčlenných štafet složených z jedné ženy a dvou mužů. Sobotní odpoledne s pár slunečními paprsky dokázalo les částečně vysušit, ale nejkopcovitější profil ze všech maďarských závodů přinesl i tak fyzicky velmi náročný závod. Ten byl konečně náročný i mapově díky zásadním volbám i orientaci při rychlé jízdě. Italové postavili svou ženu až na poslední úsek, a tak měli hned po první předávce několika minutový náskok o který přišli až právě na třetím úseku. Naše holky bojovaly a postupně přivezly tři štafety v kontaktu ve stíhací skupině. Renata Paulíčková (CZE2) předávala šestá, Martinka Tichovská (CZE1) devátá, Maruška Březinová (CZE3) jedenáctá. Na druhém úseku se za odjetými Italy oddělila trojice štafet a Honza Svoboda (CZE2) předával před Finem Niemi a Francouzem Fuchsem. Na třetím úseku se muži těchto štafet dostali před Italku Lauru Scaravonati a dál se rozdělili. V závěru se odpoutal Francouz a trio s Hana Garde, Baptiste Fuchs a Cédric Beillou zvítězilo před Finy s Ingrid Stengard, Pekka Niemi a Jussi Laurila. Na naší štafetu se před posledním sjezdem ještě dotáhla druhá francouzská štafeta, ale nakonec svou celkovou třetí pozici naši udrželi a Renata Paulíčková, Honza Svoboda a Franta Bogar brala bronz. Celkovým pátým místem v neredukovaném pořadí jistila štafeta CZE2 ve složení Martina Tichovská, Jirka Hradil a Mára Pospíšek a o tři vteřiny horším časem štafeta CZE3 Maruška Březinová, Martin Ševčík a Vojta Stránský.

Jak jsem bojoval při štafetách

Závod dostávám perfektně rozjetý od René po více jak hodině, takže je jasné, že organizátoři připravili náročný závod a ženy si ho asi patřičně „užily“. Závěrečný pytlík do něhož štafety najížděly po průjezdu centrem závodů, byl ještě náročný a tak při čekání na svůj start v asi 11ti stupních již docela mrzneme. Nezahřívají nás ani ostřejší vtípky, které si vyměňujeme se soupeři (c: Vše naštěstí mění hned úvodní dlouhý výjezd kde zatápí Pekka Niemi a tak je mi díky stíhání Fina brzy slušně horko. Po farstované jedničce a dvojce se ve výjezdu snažím dotáhnou na Švéda, který působí trochu jak na výletě a tak se na zásadní dlouhý postup na čtyřku dostávám do čela skupiny. Klukům kteří mne mají na dohled odmapovávám několik křižovatek v rychlém sledu. V prudkém kopci, kde je rozbitý podklad nakonec s Pekkou sesedáme a tlačíme a na záda nám dýchá Francouz Baptiste Fuchs. Před další kontrolou Fin trochu váhá, alespoň mě nebrzdí při kličkování mezi stromy na úzké pěšince „vyrobené“ pro tento závod. Následující prudký sjezd jedu svižně, ale zároveň na jistotu, není mnoho času zde zbytečně polehávat (c: Přesto přebržďuji skrytou odbočku a Fin jde přede mne. Za nás se dostává také další francouzská štafeta s Yoanem Garde. Diváckou kontrolu razím při pro mne nepochopitelném tichu přihlížejících, kdy se i bojím funět. Na efekt akcelerujíc po zadním kole přejíždím jednu z kaluží a jdeme opět do dlouhého náročného stoupání, které jsme jeli již na první kontrolu. Dávám si jak zvíře a v chladném vzduchu sýpám až přemýšlím o návštěvě plicního oddělení a lécích na astma na které závodí více jak polovina silničního profi pelotonu (c: Na kopci mi střílí kazeta a musím zastavit a vyndat namotanou větvičku. Sjezd střídá výběh a výjezd kde se po dvou farstovaných kontrolách opět setkávám s Pekkou a navíc i s Baptistem. Sjiždíme a je tu další náročné stoupání, které díky převodům 34x36 jedu již hodně silově a tak na můj křečovitý výraz v obličeji musí být děsivý pohled, naštěstí se nikdo nedívá a já získávám pár metrů k dobru. Začíná pršet a k tomu před sebou máme dlouhý hodně kluzký travnatý sjezd ve kterém si palcem přidržuji ukazovák levé ruky, abych neměl tendence chytit za přední brzdu díky čemuž by se dalo snadno vypochodovat mezi stromky. Celkově tedy raději moc nebrzdím s tím, že se když tak uvidí a opět něco získávám. Poslední uhekaný výjezd a sjezd a už je tu aréna kde po povedeném závodě nemohu čipem na několik pokusů trefit poslední kontrolu a s druhým nejrychlejším časem dne předávám Dukovi. Postupně dojíždí další naše štafety a tak v rychlosti oplachujeme kola a jedeme rychle na ubytování pod sprchu a hned zase zpět do centra dění vyčkávat v jakém pořadí to přijede. Francouz Cédric Beillou se z lesa vynořuje první se dvaceti vteřinovým náskokem na finského Jussi Laurilu a pro nás nastávají tři minuty napětí jestli bude nebo nebude placka. Naštěstí na konci dlouhé ulice rozpoznáváme siluetu Duka a víme, že je to tam. Navíc s více jak dalším tříminutovým náskokem před štafetou Rakouska a silnými Rusy a dalšími. V cíli se od Duka dozvídáme, že ještě bojoval s Clémentem Souvray (FRA1), kterého nakonec udolal. Díky redukovanému pořadí by to na náš bronz ani tak nemělo vliv, protože Francouzi už mají zlato.

Další vrcholy MTBO reprezentace

7. - 14.6. Červnové ME v Portugalsku, které je zároveň dalším kolem světového poháru.
16. - 23.8. Srpnové domácí mistrovství světa Liberec, které hostí Jablonec nad Nisou (Břízky, Middle 18.8.), Turnov (Šetřilovsko, Sprint 19.8.) s přímým přenosem ČT sport a Liberec (Vesec, Long 21.8. a Relay 22.8.).

Pozvánka na srpnové MS Liberec

Přestože jako mapař a stavitel předchozích závodů v prostorech Břízky a Rádlo se nebudu závodů Middle a Long aktivně účastnit, tak bych vás rád pozval fandit nebo závodit. Při závodech mistrovství světa budou také otevřené závody pro veřejnost. Máte tak možnost si vyzkoušet jaké je bikování s mapou na řidítkách, případně zažít atmosféru těchto závodů. Sledujte stránky MS Liberec www.wmtboc2015.cz případně další informace o MTBO na www.mtbo.cz