Nedělejte to, já nevím pokolikáté už!
V pondělí se sportovci začínají podlamovat kolena. Sebekriticky uznává, že v tréninku jisté mezery byly, zejména potom ta dlouhá vánoční, od listopadu do března. Opatrně domýšlí krizový scénář akce, počítaje i s tím, že by na to také nemusel mít. Na řešení přijde i pomalejším rozumem poměrně záhy. Přeci, když to pomáhá profíkům a Hruškovi zvlášť, proč také neinvestovat do vhodných potravinových doplňků? A taky hlavně pořádně vyladit kolo. I věnuje sportovec zbytek týdne shánění kalorických bomb a náhradních dílů. V pátek se pozdě do noci hrabe v kole a s rukama od šmíru potom okolo druhé hodiny spokojeně usíná, jsa si vědom, že kolo je v naprosto perfektním stavu.
V pět ráno, čase, kdy maratónci mívají budíček, posnídá namísto obvyklých tří povidlových buchet s kakaem, míchaných vajec a párku, banán, puding, karnitin a gel spermatické konzistence, naposledy prostříká kolo olejem, zapomene si zatejpovat prsty a vyráží na start. Pochopitelně pozdě, takže stojí někde na tisíc šestnácté pozici, hned vedle borce s na velamosce nosičem výhrůžně trčícím na stranu.
Ostrý start. Kdesi vepředu. Než se pohne zadní část pelotonu, uběhne pár minut. Nic moc. Všeho všudy kilometr ztráty hned na startu.
Asi hodina jízdy. A hele, skáče mu řetěz. A vůbec to neřadí. Vždyť včera dával úplně novej i s lankama.
Asi dvě hodiny jízdy. Už funguje jenom pár převodů. Kliky vržou? Jistě, když byly večer dole. Osmičku imbus kupodivu na skládacím nožíku nevidno.
Asi tři hodiny jízdy. Sakra, to je ale rozbitý povrch. Kolo se mu úplně třepe v rukou. Ó nikoliv. To se pouze rozvaklaly ložiska v nábojích. Tak se s nima včera seřizoval. Cože! I v hlavě? Nu což, po závodě si koupí nové složení. Ajajaj. Krytky pedálu v prdeli. A kazeta se povolila. To už ale našeho sportovce nezajímá. Má průjem. Safra, že by ten úplně nový ionťák a nebo jenom banán s gelem se dere ven. Po čtyřech hodinách jízdy se dere ven všechno a v plné síle. Papíru není a nač taky. Prsty, jež nepoznaly tejpování, jsou tak bolavé, že řiť si s nima rozhodně utřít nelze. Cyklistova apokalypsa. Do cíle na nefunkční plečce, škoda řádově za tisíce, orgasmus rozházený na týden. Krásný závod.
A jaké z toho dneska bude poučení? Bude jich víc.
Za prvé: Závody na jaře vyhrávají maníci, kteří mají na stehnech proužky opálené pod jižním sluncem. Vy je nemáte a tak se nikam necpěte.
Za druhé: V zimě trénujte.
Za třetí: V den závodu se stravujte a pijte tak, jak jste normálně zvyklí. Kdo se během týdne živí carbosnackem a ionťákem, může v tom pokračovat i v sobotu. Kdo jí vepřo-knedlo-zelo a podobné věci, ať laskavě na občerstvovačce sní to samé a chrstne na to pivo. Zabere to míň času, než sundávání šlí zpod dresu.
Za čtvrté: Když už musíte nutně měnit řetěz, lanka, konusy atp., dělejte to až po závodě. Jestliže kolo relativně fungovalo tisíc kilometrů s občasným propláchnutím a promazáním, tu stovku ještě kousne. Nový materiál si musí sednout, zajet se, časem dotáhnout. Obvykle na to potřebuje zhruba padesát kilometrů. Hbití počtáři už vědí, že to je přesně uprostřed závodu, kdy je kolo zablácené k nepoznání, rozhrkané, třesou se vám ruce a máte sračku.
Za páté: Na Králi Šumavy je hlavním bodem programu večerní vystoupení majoretek a rockový koncert. Takže musíte jet tak, aby z toho něco bylo.
A za šesté: Prvních pět bodů platí v průběhu celé sezóny.
Příště o estetice.