Pět z šesti českých juniorů na velké bedně
Dnes byl na programu MS/JMS závod s hromadným startem. Závodní aréna nás přivítala poměrně hustou mlhou, kdy to chvíli vypadalo, že z důvodu viditelnosti, kontaktní hromaďák možná nebude až tak kontaktní. V okamžicích startů jednotlivých kategorií navíc vždy celé startovní pole, diváci i moderátoři naprosto ztichli, takže starty v mlžném oparu měli až neuvěřitelnou atmosféru ticha před bouří. Závodníci na startu obdrželi 4 farstované mapy (2x lesní 1:10000 a 2x parkovou 1:5000) a pátá nefarstovaná (tzn. stejná pro celou kategorii) je čekala na výměně v terénu.
Junioři se objevovali na předních místech závodu hned od začátku závodu. Martin Kanta a Honza Hašek v parkové části závodu spolu s finem Puolakanaho Sakarim, rusem Yury Balevem a dánem Thomasem Steithalem postupně utvořili pětičlennou skupinu a společně pokračovali do závěrečné nefarstované části závodu. Fina se podařilo setřást v okamžiku, kdy zvolil rozdílný postup, na němž se mu podařilo píchnout hned po odpojení od skupiny. Rus odpadl v jednom z přísnějších stoupání. Do cíle pak přijížděla skupina Steinthal, Hašek a Kanta společně a rozkaz zněl jasně: Uviset ve finiši a v místě kde se stoupání cílového koridoru láme, soupeři nastoupit, získat pár metrů a soupeře tak psychicky rozložit. Svěřenci si to ale zřejmě nevyložili zcela optimálně, protože Thomas jim lehce poodjel a čeští junioři si pak nastoupili vzájemně. O pár metrů silnější byl nakonec před třetím Martinem Kantou, stříbrný Honza Hašek. S minimální ztrátou za nimi dofinišoval pro svou druhou velkou bednu pátý Matyáš Ludvík.
V juniorskách se na první radiokontrole dostalo do vedení duo Veronika Kubínová, Vilma Králová. Dál už měly ovšem farsty rozdílné. Veronika se zde specializuje na vyvážení soupeřek za medailemi :-). Včera na middlu odtáhla v podstatě celou trať australanku, která brala stříbro s právě těmi dvěma minutami ztráty, o které ji Veronika na páté kontrole dojela. Dnes si stejným způsobem po většinu trati za zády vezla nespolupracující francouzku Mathilde Sipos. Na poslední z pěti map se vytvořilo trio Kubínová, Sipos a litevka Viktorija Michnovič. V závěru trati se je Veronika pokusila setřást odlišnou volbou a bohužel to úplně neklaplo. Pro titul mistryně světa si tak dofinišovala domácí Viktorija Michnovič, která si na zádech přivezla francouzsku Mathilde Sipos. Na Veroniku Kubínovou zbyl bronz. Na velké bedně ji šestým místem jistí Vilma Králová, která se zde údajně na šestá místa zaměřila :-).
O síle týmu vypovídá, že z šestičlenného juniorského výběru pro JMS2017 dnes pět závodníků skončilo na medailových pozicích nebo velkém pódiu.
Dospělí sice dnes skončili bez medaile, ale nedá se říct, že by se jim závod vyloženě nepovedl. Do první desítky se vešli hned tři muži - Jirka Hradil 4., Vojta Ludvík 7. a Kryštof Bogar 9. Prvního a sedmého dělilo v cíli 7 vteřin, jak se na správný hromadný závod sluší. Dlouhou dobu jela na čela závodu asi desetičlená skupina, občas někdo zkusil jinou volbu. Vojta Ludvík se díky tomu na čas ocitnul sám na čele závodu, bohužel na další kontrole ho zase díky lepší volbě balík dotáhnul. V závěru už rozhodovaly detaily a také nohy ve sprintu do mírného kopce. Nakonec se nejvíc radoval Luca Dallavalle před nestárnoucím Ruslanem Gritsanem a mladou švýcarskou nadějí Simonem Braendlim.
Závod žen tak vyrovnaný nebyl, závodnice dojížděly přibližně s minutovými odstupy, trať byla pro ně rozhodně více selektivní. Dlouhou dobu vedla včerejší vítězka Shipilova Vinogradova (RUS), ale v samotném závěru se obrovskou chybou připravila o zlato. To získala Emily Benham (GBR) a třetí byla Galle Barlet (FRA). Martina Tichovská chybovala pro změnu už v první polovině závodu a z boje o medaile se tak vyřadila relativně brzy. Přestože v závěru mocně dotahovala, na lepší než deváté místo to bohužel nestačilo. I tak skvělý výsledek - kdo může říct že 9. místo je jeho nejhorší umístění v SP v sezoně?
Litevské počasí nás nezklamalo, zmokli jsme alespoň během vyhlášení :-).
Zdroj: Jiří -Albert- Vraný (část o elitních kategoriích)
Z pohledu diváka
Druhá věc je terén a stavba trati - na obojí jsou kladeny velké nároky, aby mohl být závod a) divácky atraktivní, b) férový, c) nerozhodovala jen fyzička. Litevský závod z mého pohledu vzdáleného pozorovatele byl z tohoto pohledu výborný, možná jen pro bod b) byly okruhy lehce nerovnoměrné a mohla být výhoda jet nejdřív delší úsek, protože pak můžeš vidět závodníky při nějakém společném úseku před sebou a to může pomoct. Mód nejdřív kratší okruhy s rozdělovacími metodami a pak delší postupy ve větších kopcích i s volbami mi přišel ideální.
Jako gaučový pozorovatel jsem měl dost klidu na to odhadnout, že na k. 38 bych zvolil variantu spodem zleva (kdyby do ní někdo z vedoucí skupiny šel, možná tím mohl rozhodnout), na 39 jsem by rozhodnutý taky pro variantu zprava, no a pak jsem ještě nikdy jako divák co vidí jen GPS tolik závod neprožíval, když jel Vojta s malým náskokem v čele... I když to nakonec na medaili nevyšlo, byl zážitek to na dálku sledovat, tak ať to vyjde příště!