Atraktivní prostředí závodů na krátké a klasické trati v režii pořadatelů z KOS Tesla Brno přilákalo téměř 350 bikerů včetně zahraničních - závody se jely i jako slovenský pohár.

Brněnský automotodrom je zřejmě nejznámějším sportovním stánkem v regionu. A právě tenhle stadion zvolili pořadatelé za místo konání závodu. Bylo velmi nezvyklé sledovat jezdce na ultralehkých karbonových bicyklech ve společnosti pilotů silných závodních strojů. Obzvlášť pokud si uvědomíme, že oba stroje mají společného předka a jejich vývoj začal před historicky zanedbatelnou dobou dvou stovek let. V každém případě pro orienťáky, kteří jsou zvyklí spíše na klid lesa, bylo motoristické prostředí zajímavým zpestřením sezóny.

Pohárové závody připravili stavitelé zvučných jmen: Carlos (Marek Pospíšek, krátká trať, sobota) i Pari (Martin Ševčík, klasická trať, neděle) byli zárukou toho, že se nudit rozhodně nebudeme. A nuda to opravdu nebyla. V kombinaci s pěknými terény a počasím na závodníky skutečně čekaly technicky, fyzicky i orientačně náročné tratě. Zajímavý byl rovněž dojezd do cíle: po oba dny závodníci spurtovali z nejnižšího místa automotodromu po průjezdu neosvětleným tunelem do prudkého kopce uprostřed areálu.

Průběh sobotního závodu očima ředitele závodu Martina Štěpánka: „Využili jsme členitý prostor jihozápadně od brněnského okruhu, kde je velké množství cest na malé ploše, což je pro krátkou trať ideální. Tratě byly velmi propletené, některými místy projížděli závodníci i několikrát, pokaždé z jiného směru." Sobotní odpoledne cyklistům poněkud zkomplikovalo počasí: Asi půl hodiny před startem prvního závodníka začalo celkem solidně pršet a déšť vydržel až do večera. Je jasné, že v lese bylo na mokrém povrchu velmi kluzko, což ne každému vyhovuje. Ředitel závodu k tomu dodává: „Protože pršelo po celou dobu závodu, měli všichni závodníci v podstatě stejné podmínky. A ukázalo se, jak kdo na složitém povrchu umí kolo ovládat."

Zvláštností závodu byl v českých terénech ne zcela běžný zákaz pohybu lesem. Bylo tedy potřeba plánovat "nefikací" postupy. A nutno dodat, že v kombinaci s bahnem a spletitou sítí paralelních cestiček byl občas ořišek najet si na křižovatce na tu správnou... Občas byly souběžné cesty tak blízké, že jsem si jen tak pro sebe přemýšlel, jestli přelet z jedné cesty na druhou bez kontaktu s podložkou je technicky vzato "vstup" nebo "vjezd". Protože o létání naše pravidla zatím nic neříkají ;-)

Některým závodníkům přinesla blízkost závodní motocyklové dráhy ještě jeden netradiční bonus: zatímco běžně k orientaci používáme buzolu, sluníčko a lišejníky, zde bylo možné k orientaci mapy využívat ještě i jakýsi „akustický kompas": hlasité motory na okruhu trénujících jezdců umožňovaly prakticky v celém prostoru sobotního závodu téměř bezchybnou identifikaci směru, kde se okruh nachází. Stačilo prostě natočit si mapu tak, aby zobrazený autodrom směřoval ke zdroji hluku a pak vyrazit tím správným směrem.

Náročný závod nakonec v elitních kategoriích ovládli favorité, když zvítězili úspěšní reprezentanti Vojtěch Ludvík a Martina Tichovská.

Druhý den byla na programu klasická trať. Počasí tentokrát přálo více, bylo asi o dva stupně tepleji než v sobotu a hlavně nepršelo. Sobotní závod v chladu a na blátě však o sobě dal vědět i den poté, když do závodu na klasice nenastoupilo více než sedmdesát přihlášených jezdců. V sobotu mnoho závodníků přijelo do cíle na téměř nefunkčním kole a ne všichni nejspíš stihli dát do rána vše do pořádku. A mnohým dalším se prostě do mokrého lesa podruhé nechtělo. Kuloární zdroje hovoří o tom, že v lese byl viděn i motocyklista velmi podobný slovutnému V. R., který se po bouřlivé noci v Nikola Tesla baru pokoušel ráno v devět hodin svůj soutěžní stroj vytlačit na start. Když se motorka asi pošesté převrátila do kluzkého lepivého jílu, za hlasitého klení (volně přeloženo z italštiny něco jako "To se na to můžu vy****...") odkráčel zpět do paddocku.

Pro ty, co vydrželi, to byla klasika jak se patří: dlouhé postupy v terénu s velkým převýšením nabízely množství voleb, na elitní mapě mužů mi dokonce na změření unikátního ultradlouhého úseku 42-45 skoro nestačilo pravítko ;-) V lese opravdu nestihlo přes noc vše uschnout, ale oproti sobotě byly podmínky výborné. Téměř všechny cesty bez problému sjízdné a nějaké to blátíčko k horským kolům prostě patří.

V ženské elitě si sobotní vítězství zopakovala Martina Tichovská z USK Praha, mezi muži zajel nejlépe Kryštof Bogar z OK Jiskra Nový Bor, který v sobotu nestartoval, ale nedělní závod mu vyšel na výbornou.

Zpestřením bylo vyhlašování nejlepších závodníků v součtu časů a nejlepších spurtérů do kopce. Zatímco mezi ženami dle očekávání všechny vavříny získala Martina Tichovská, překvapením bylo jméno nejrychlejšího spurtéra-muže. Nebyl to totiž nikdo z elity, ale junior Matyáš Ludvík.

Český pohár MTBO 2017 má před sebou ještě jeden závodní víkend. Finálový závod pořádá klub USK Praha 14. a 15. října ve Zbraslavicích.

Výsledky:
Sobota (krátká trať)
Muži – elita
1. Vojtěch Ludvík (TJ Stadion Nový Bor)
2. Vojtěch Stránský (SOOB TJ Sokol Kralupy n.Vlt.)
3. František Bogar (OK Jiskra Nový Bor)
Ženy – elita
1. Martina Tichovská (USK Praha)
2. Kateřina Nováková (SK OK 24 Praha)
3. Veronika Kubínová (TJ Slovan Karlovy Vary)

Neděle (klasická trať)
Muži – elita
1. Kryštof Bogar (OK Jiskra Nový Bor)
2. Jiří Hradil (SKOB Zlín)
3. Honza Svoboda (SNS Smržovka)
Ženy – elita
1. Martina Tichovská (USK Praha)
2. Marie Hrdinová (USK Praha)
3. Veronika Kubínová (TJ Slovan Karlovy Vary)

Kompletní výsledky (ORIS): sobota / neděle